Snad na každé rodinné zahradě lze najít alespoň jeden jehličnatý strom. Jehličnanů si ceníme i proto, že z nich neopadává listí, takže nehrozí úmorné podzimní hrabání, a oproti listnáčům rostou výrazně pomaleji, nemusíme je tedy klestit a prořezávat. A určitě největším kladem je, že se po celý rok zelenají. V zimě, kdy už jsou listnáče holé, dodají jehličnany zahradě hmotu a základní kontury. Vždy bychom je měli vysazovat do skupin, v nichž ještě více vyniknou. Chaotickým rozmístěním jednotlivých stromů po ploše nikdy nedocílíme uspokojivého výsledku. A pravidlo platí pro výsadbu vysokých i nízkých a zakrslých druhů. Mimořádně poutavá je skupinová výsadba miniaturních druhů.
Působivá seskupení
Pokud plánujeme jehličnanům věnovat větší plochu, nebo na nich zahradu přímo založit, určitě se vyhneme pásové výsadbě „tújek“ podél plotu. Toto řešení patří k těm nejméně šťastným a význam má snad jedině na hřbitovech nebo v pravidelně řešených, historických či moderních zahradách, ale vždy s nějakým účelem. Jehličnany raději seskupujeme do větších či menších, druhově různorodých sestav.
stálezelené dřeviny
- Vyšší jehličnany vysazujeme do pozadí a směrem k divákům výšku dřevin snižujeme.
- Pokud je skupinka umístěna v prostoru, vysazujeme nejvyšší druhy do středu a nižší k okrajům.
Tato obecná pravidla ale neplatí vždy a v řadě případů můžeme postupovat jinak – příkladem mohou být přírodní stylizace, jako jsou vřesoviště nebo alpinum. Pokud má skalka pozadí tvořené různými jehličnany, je to určitě dobře, ale u nízkých druhů osazených mezi kameny raději zvolíme stejný druh. Pokud chceme napodobit přirozené prostředí co nejvěrněji, použijeme pouze nízké formy borovic. V případě vřesoviště zase velmi dobře vypadá jalovec obecný ve vícero exemplářích.
Tvůrčí práce s jehličnany
Jehličnany nám mohou natolik učarovat, že se z nich rozhodneme vytvořit sbírku či jehličnanovou zahradu. A pokud nás nadšení neopustí, vytvoříme dílo, jehož hodnota se bude s lety zvyšovat. Jehličnany totiž rostou pomalu a jejich krása vynikne až s věkem. Proto si už při osazování stromků zjistíme o daném druhu co nejvíce informací. Důležité jsou zejména výška a šířka dospělé rostliny. Pokud sazenice nemá jmenovku, z které se to dozvíme, buďme opatrní, jehličnany nejsou levnou záležitostí a pokud zakoření, bude obtížné je přesazovat, o zbytečné likvidaci ani nemluvě.
Modřín evropský (Larix decidua)
Než vyrostou, můžeme jako dočasnou vyplň prázdných míst vysadit trvalky, nebo tam každý roky vysazovat letničky. Vytvářet jehličnanové sestavy je tvůrčí práce a ačkoli se jehličnany během roku nijak výrazně nemění, určitě nejsou nudné. Vybírat můžeme z pestré palety tvarů, barev a velikostí.
