Jak pěstovat jiřinky, tradiční květiny s nespočtem nových tváří

Jiřinky, květiny našich babiček, patří mezi letní i podzimní klasiku. Dodnes uchvacují nádherou a rozmanitostí květů a na trhu se objevují stále nové a nové odrůdy.

Jedinečná je nejen různorodost krásných květů, ale i dlouhá doba jejich kvetení. Nakvétají v červenci a květy zničí až první mrazíky. Díky těmto přednostem patří již více než 150 let k nejoblíbenějším zahradním květinám, a nic na tom nemění ani fakt, že jejich květy nevoní. Nové pěstitele si však přesto získávají obtížně – hlízy je totiž nutné na podzim vyrýt ze záhonů a správně zazimovat, takže nemáme-li s jiřinkami zkušenosti, při nevhodném zimování snadno zplesniví, shnijí či naopak seschnou. Jak tedy o tyto krásné květiny správně pečovat a jak je zazimovat?

Americké krásky

Jiřinky pocházejí ze Střední Ameriky, nejvíce druhů roste v Mexiku. Právě tam je objevil v 17. století španělský lékař Francisco Hernández, který po návratu do Evropy vydal v roce 1651 první spis s vyobrazením a jednoduchým popisem. Pro vědecký a zahradnický svět je však objevil až v roce 1784 ředitel botanické zahrady v Mexiku Vincent Cervantes, který rok poté odeslal několik hlíz k vědeckému zkoumání a k pokusům o jejich pěstování řediteli madridské botanické zahrady J. A. Cavanillemu. Ten rostlinu popsal a dal jí vědecké jméno Dahlia, na počest švédského botanika A. Ch. Dahla. A jak získala květina české pojmenování? Německý botanik Willdenow ji popsal znovu a rostlinu pojmenoval po svém příteli Georgim – Georgina. Nové pojmenování v Německu brzy zlidovělo, a když se pak rostliny dostaly do Čech, bylo přeloženo jako jiřina či jiřinka.

Nové tváře tradičních květin

Jiřinky vynikají velkou rozmanitostí květů. Z původních botanických druhů, které mají jednoduché květy různých barev, byly brzy vyšlechtěny tisíce odrůd s květy různé velikosti (od několika centimetrů po více než dvaceticentimetrové), mnoha barev (od bílé po až téměř černofialovou) i mnoha tvarů (připomínajících astry, pivoňky, chryzantémy, kaktusy, lekníny a další květiny).

Tisíc odrůd na farní zahradě

Šlechtění jiřinek se intenzivně věnovali zahradníci hlavně v Anglii, ve Francii a v Německu již na začátku 19. století (např. první plnokvětá jiřinka byla vyšlechtěna v Německu v roce 1808) a v roce 1872 vypěstoval holandský pěstitel Van der Berg z neurčených hlíz zaslaných z Mexika jiřinku, jejíž velké červené květy připomínaly tvarem květy kaktusů rodu Cereus. V Čechách se pěstováním jiřinek začal ve větším měřítku zabývat ve 30. letech 19. století farář Josef Turek z Dašic u Pardubic, který měl v roce 1836 ve své sbírce již 1142 různých odrůd roztříděných do skupin dle velikosti, tvaru a barvy květů. Jiřinky se rychle dostávaly do všech zahrad a od druhé poloviny 19. století patřily mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější květiny ve venkovských i městských zahradách.

Pěstování jiřinek

Důležitý je správný čas výsadby, protože jiřinky jsou značně citlivé na mráz. Pokud jarní mrazík popálí čerstvě rašící výhonky, jejich růst se na poměrně dlouhou dobu zastaví. Jelikož se přízemní mrazíky u nás objevují přibližně do poloviny května, sázíme hlízy raději až po tomto termínu, čili po „zmrzlých“.

Hlízy sázíme do výživné, propustné, hlinitopísčité půdy (např. směs výživného zahradního kompostu a písku v poměru 3:1).
Vybereme slunné, před prudkým větrem chráněné místo, v rozestupech 50–100 cm (záleží na vzrůstnosti odrůdy).
Hlízy sázíme asi 10–15 cm hluboko, je dobré k nim hned umístit zhruba metrovou tyčku, ke které později rostliny vyvážeme; zvláště některé odrůdy jiřinek jsou totiž náchylné na ohýbání a polámání.

Záhon s vysazenými hlízami zalijeme a dále se o ně již nemusíme až do vyrašení starat.

Zaštipování výhonů podpoří bohaté kvetení

Výhony začnou vyrůstat asi za 14 dnů. Když dosáhnou velikosti 20–30 cm, zachováme 3–4 nejsilnější a ostatní vyštípneme. Podpoříme tak brzké, bohaté a dlouhodobé kvetení i kvalitu květů. Pokud přebytečné výhony nevyštípneme, bude se rostlina vysilovat tvorbou zelené hmoty a pokvete později, květů bude méně a nebudou tak velké a hezké. Je také dobré pravidelně odstraňovat odkvetlé květy. Jednak nevypadají pěkně a hlavně vývoj plodů omezuje nasazování nových květů. Většina odrůd se bohatě rozvětvuje a na jednom výhonu tvoří množství květů. Jestliže chceme využívat jiřinky i k řezu, ponecháme pouze vrcholový květ a postranní poupata vyštípneme.

Hnojení

Pro bohaté kvetení a vyrovnaný růst potřebují jiřiny dostatek živin. Hnojíme je proto každý týden až do poloviny srpna hnojivy pro zahradní květiny. Rostliny sice kvetou až do prvních mrazíků (což může být někdy už koncem října), ale pozdější hnojení by vedlo k narůstání hlíz i na podzim a ty by pak před zimou nestačily vyzrát.

Zimování

Hlízy před uložením na zimoviště označíme například umělohmotnou cedulkou se jménem odrůdy nebo popisem tvaru a barvy květů, kterou přivážeme k bázi stonku. Označení usnadní jarní výsadbu.

Správné zimování hlíz je asi nejsložitější fází péče o jiřinky a základní podmínkou pro jejich další úspěšné pěstování. Aby hlízy dobře přezimovaly, musíme splnit několik požadavků. Hlízy musí mít dostatek zásobních látek a být zároveň dobře vyzrálé. Toho dosáhneme, jak již bylo uvedeno, vhodným hnojením – hlízy nehnojených rostlin jsou slabé a na jaře dalšího roku hůře klíčí, u přehnojených rostlin zase nejsou vyzrálé a snadno při zimování podléhají hnilobám, plísním či vysušení.

Hlízy vyryjeme ze země v pravou chvíli. Ta nastává po popálení květů a listů jiřinek prvními podzimními nočními mrazíky.
Hlízy vyrýváme pokud možno v době, kdy je půda téměř vyschlá, protože je pak snadněji očistíme od zbytků zeminy. Předtím seřízneme popálené stonky na 5–10 cm.
Hlízy jsou křehké a snadno se lámou, proto s nimi zacházíme velice opatrně.
Hlízy správně uložíme na suchém, vzdušném místě, kde teplota neklesne pod nulu (optimum je 5–8 °C).
Hlízy uložíme do vzdušných bedýnek, třeba do dřevěných lísek od ovoce a zeleniny. Položíme je volně, ne ve vrstvách na sobě, stonkem dolů, čímž omezíme možnost srážení vlhkosti na povrchu hlíz i v dutých stoncích a následného šíření hnilob a plísní.
Pravidelně je kontrolujeme, a pokud začnou hnít či plesnivět, důkladně je očistíme, uhnilé části odřízneme a řezy zasypeme práškem z dřevěného uhlí.

Ve starších budovách jsou ideálním místem sklepy, v moderních bytech a domech například zasklené balkony, chladné zimní zahrady nebo nepříliš vytápěné garáže. Pro dobré přezimování musí být podmínky vyvážené: v sice chladném, avšak příliš vlhkém sklepě by hlízy hnily a plesnivěly, v suché, ale teplé garáži by naopak vysychaly a předčasně rašily.