Mnohé bylinky, ač pocházejí z mírnějšího podnebí Středozemí, snesou i krutý mráz. Patří mezi ně například levandule, tymián, šalvěj, oregano, saturejka horská, yzop. Ovšem pokud je nechrání sněhová peřina, která je tou nejlepší přrozenou ochranou, nasteleme kolem nich listí či slámu. Můžeme je také lehce přikrýt chvojím nebo netkanou textilií. Pokud je mulč promočený, při oteplení ho odhrneme, aby bylinky netrpěly přemokřením. To nehrozí u mulče štěrkového, který bylinkám prospívá – pokud je pěstujeme ve štěrkovém záhoně, není další nastýlání nutné, ovšem za silných holomrazů je můžeme přehodit překrytí netkanou bílou textilií.

Útočiště v domě

Některé druhy však tuhou zimu nepřežijí a musíme je uložit domů. Patří mezi ně rozmarýn, který sice mírné zimy venku přežije, ale jakmile přijde silný mráz, je v ohrožení. Výjimkou je mrazuvzdorná odrůda Arp. Také vavřín čili bobkový list a myrtu je třeba chránit před mrazem. Zvláště krásným, mnohaletým bylinkám v nádobách dopřejeme odpočinek, aby byly příští rok opět v kondici.

Ideální je místo, kde se teplota pohybuje mezi 5°C až 15°C a kde se bylinkám dostane dostatek světla. Vhodné je na východ či jih orientované okno, intenzitu osvětlení bychom neměli snižovat záclonou, pomůže i dokonale čisté sklo. Světlo odrážejí a tím pádem znásobují bílé zdi a parapety, dokonce pak zrcadla. Bylinky u okna pravidelně otáčíme, aby se nenakláněly na jednu stranu a svůj příděl dostaly všechny jejich části. Ideální je samozřejmě zimní zahrada či temperovaný skleník. Při mírnějších mrazech postačí i nevytápěný skleník.

Provoněný vzduch

Bylinky při zimním odpočinku době málo přirůstají, zpomalí se výpar vody, zaléváme proto jen mírně. Ovšem vyšší vzdušnou vlhkost milují, prospěje jim rosení a blízkost odpařovače, zvlhčovače vzduchu, mlhovací fontánky. Zvlhčený vzduch, prosycený vonnými silicemi bylinek, je příjemný i pro nás. Také seskupení nádob k sobě pomůže bylinkám vytvořit si navzájem příjemné mikroklima, navíc ve skupině jejich půvab ještě více vynikne.