Výhony trvalek a stébla trav na podzim sesychají a rostliny se zatahují pod zem. Trvalky obecně zazimování nepotřebují, výjimku tvoří např. ty se zdužnatělými kořeny, jako jsou boubelka, šáter a dvojostice. Ochranu před mrazy potřebuje i makovník a některé pryšce. Tyto trvalky chráníme vrstvou listí a chvoje.

Dvouletky mají šanci přežít pouze tehdy, pokud byly vysety včas a jejich listová růžice už dostatečně narostla a zmohutněla. Cibulnaté a hlíznaté rostliny zatahují hlouběji do půdy a jsou připraveny čelit zimě jen ve formě svých zásobních orgánů. Letničky dokvetly a vysemenily se, splnily tak poslání a jejich život zaniká. Příštím rokem se přihlásí o místo jako nové rostliny.

Proč nepřežijí zimu?

Jak je vidět, příroda má vše výborně zařízeno, ne vždy se ale na jaře se všemi zelenými svěřenci setkáme. Důvodů pro jejich špatné přezimování je několik. V první řadě je na vině naše touha mít zahradu co nejhezčí. Řada nádherných druhů, které nás uchvátí v zahradnictvích, totiž nepochází z našich klimatických podmínek a neumí naší zimě čelit.

  • Mnohdy nemusí být viníkem mráz, ale spíše silná vlhkost, která je pro většinu našich zim typická.
  • Dále může být na vině příliš pozdní výsadba, která vadí zejména trvalkám, kdy rostlina nestihne do příchodu zimy dostatečně zakořenit.
  • Špatné přezimování může také způsobit přílišná podzimní zálivka a už zmíněný nadbytek hnojiva.
  • Jednou za čas pak přijdou opravdu extrémní mrazy, které zasáhnou i domácí a adaptované druhy.

Se všemi těmito faktory ale musíme počítat a postarat se o zahrádku tak, aby nás na jaře čekalo co možná nejméně zklamání.

Skalka bez listí

Velký pozor dáváme na skalku, pro kterou je listí naprostou katastrofou. Mnohé skalničky jsou velmi choulostivé na zimní vlhkost a nedostatek vzduchu a pod mokrým nepropustným krytem snadno uhnijí. Většina z nich je naopak adaptována i na silnější mrazy a přikrývku nepotřebují. Výjimku tvoří stálezelené druhy skalniček, které lehce přikryjeme chvojím. Jeho úkolem ovšem není ochrana před mrazem, ale před prudkými slunečními paprsky. Pozor, některé druhy jsou na zimní vlhkost tak choulostivé, že uhnijí i bez vrstvy listí (např. Lewisia, Edraianthus), takové rostlinky je třeba před vlhkostí chránit tabulkami skla.

Neřezat a nestříhat

Na podzim nikdy nestříháme suchá stébla okrasných travin. Většina druhů totiž pochází ze stepí nebo ze suchých oblastí, proto jim podobně jako skalničkám vadí zimní vlhkost. Stonky a stébla jsou dutá a pokud bychom je ostříhali, mohla by se dešťová voda a voda z tajícího sněhu dostat do stébel a tam podpořit zahnívání; část trsu nebo i celá travina by pak odumřely. Nejnáročnější a zároveň nejkrásnější travinou je kortaderie (pampová tráva). Na její ochranu proti mrazu a vlhkosti lze zhotovit stan ze silné fólie vyplněné listím nebo slámou.

Sekání a rytí

Okrasný trávník je na tom podobně jako skalka. Nikdy by na něm nemělo zůstat ležet listí a jiné nečistoty a před příchodem mrazů a sněhu by měl být krátce posečen nabroušenou sekačkou se sběrným košem.

Na podzim nezapomínáme ani na takové práce, jako je rytí. Pokud pro příští sezonu plánujeme vytvořit nový záhon nebo potřebujeme připravit půdu na stávající ploše, zryjeme ji hned. Podzimní rytí je totiž daleko hodnotnější než jarní. Mráz hroudy krásně rozdrobí a mnohé plevele či přezimující škůdci vymrznou.