Šlechtitel Rodinné zahradnictví založili manželé Alois a Filoména Strnadovi v roce 1939. V rodinné tradici pokračuje jejich syn Josef Strnad, který nám odpověděl na několik otázek o nádherné, leč náročné zahradnické disciplíně zvané šlechtění růží. Růže ve velkém pěstuje od roku 1945, jejich šlechtění se věnuje od roku 1960.

Můžete nám prozradit, co v praxi znamená zabývat se šlechtěním růží?

Vypěstování nové růže je dlouholetá záležitost a jedná se o křížení jedné růže s růží druhou.

  • Semeník (šípek) růže necháme vyzrát a semínka vysejeme do zeminy - nejlépe ve skleníku.
  • Po vyklíčení počkáme, až malé růžičky vykvetou a pozorujeme je, abychom zjistili, která by byla schopná dalšího pěstování.

Třeba z 10 000 semenáčků se objeví jen jedna taková růže, vhodná k dalšímu pěstování.
Další možností, jak získat novinku, je mutace. To je takzvaná puková varianta, kdy na jednom keři vykvete pěkná růže jiné barvy. Tu naočkuji a dál pěstuji. Je však potřeba sledovat, zda se změna barvy u původní růže neopakuje. Takovému šlechtěnci se říká sport.


Za svůj život jste vypěstoval na 30 nových odrůd růží. Kterou máte nejraději a podle čeho volíte jejich názvy?


Generace Strnadů vypěstovala 30-35 nových druhů růží.

Já sám mám pět novinek, ne které jsem hrdý a ty jsem pojmenoval po svých dvou dcerách Mona a Rena a po třech vnučkách Nela, Nikol a Denisa. Mým prvním výpěstkem byl sport z odrůdy Die Welt. Růže dostala jméno Nela a byla oceněná v Olomouci v roce 2000, a později i v soutěžním rozáriu v Hradci Králové.


Co byste doporučil zahrádkářům laikům, kteří by se sami chtěli pustit do šlechtění?

Drobným zahrádkářům poradím, aby měli rádi růže a věnovali jim velkou péči a lásku a ony se jim odvděčí svou nádherou. Šlechtění samo o sobě je ovšem běh na velmi dlouhou trať. Ať tedy zatím růže trpělivě pozorují, třeba jim některá vytvoří sport a tím i novou růži.