Pivoňky jsou vytrvalé byliny, polokeře a keře pocházející původně ze Středomoří, z Asie od oblasti Kavkazu po Čínu a dva druhy najdeme i v Severní Americe. Rozeznáváme pivoňky klasické bylinné (na zimu zatahující druhy) a pivoňky dřevité, půvabné stromkové či keřové rostliny, které jsou stále populárnější.

Ve své domovině v Číně, ve starověkém Řecku a později ve středověku i po celé Evropě byly využívány jako léčivé rostliny (květy i kořeny) i k výrobě barviv či parfémů. Jejich pěstováním a šlechtěním jako okrasných rostlin se začali zabývat jako první již před více než 1500 lety zahradníci v Číně. Pivoňky tehdy byly oblíbenými rostlinami čínských císařů, a protože krásou i popularitou mohly směle soupeřit s královnami květin, začalo se jim říkat růže bez trnů. Postupně si získávaly své místo i v zahradách mírného podnebního pásu po celém světě.

Nenáročné pěstování

Jednu z nejrozsáhlejších sbírek pivoněk najdeme v botanické zahradě v Praze–Troji, kde můžeme obdivovat jak bylinné, tak dřevité druhy.

Na pěstování nejsou pivoňky náročné, především bylinné druhy patří k nejsnáze pěstovatelným okrasným zahradním rostlinám. Nejsou také příliš náchylné k chorobám či k napadení škůdci.

Většině bylinných i dřevitých druhů vyhovuje slunné nebo jen po část dne mírně zastíněné stanoviště, pouze některé východoasijské lesní druhy dávají přednost polostínu až stínu.

V době vegetace jsou pivoňky náročné na živiny a nesnášejí dlouhodobé zamokření substrátu. Vyžadují proto výživnou a zároveň dobře propustnou hlinitopísčitou zeminu.

  • Většina asijských bylinných druhů vyžaduje neutrální až mírně kyselou zeminu.
  • Dřevité pivoňky a evropské bylinné druhy preferují půdu neutrální až mírně zásaditou.

Výsadba sazenic

Nejvhodnější doba pro sázení je přibližně od konce srpna do začátku listopadu, sazenice v nádobách s dostatečným kořenovým balem můžeme samozřejmě sázet po celou dobu vegetace. Při výsadbě je dobré do substrátu přimíchat univerzální, pomalu rozpustné hnojivo.

Rostliny potřebují dostatek prostoru. Pro výsadbu jednotlivých trsů či keřů proto připravíme jámy o průměru přibližně 50 cm a kolem 50–70 cm hloubky. Je–li podloží špatně propustné, nasypeme na dno asi 10 až 15centimetrovou vrstvu drenáže (drobný štěrk, hrubý písek).

  • Bylinné druhy nesázíme hluboko, pupeny by měly být jen asi 4–6 cm pod povrchem. Hlouběji zasazené rostliny mívají menší násadu květů.
  • Sazenice dřevitých druhů naopak můžeme zapustit při výsadbě i o 10 cm hlouběji, než byly původně. Z kmínků a větviček zapustí další kořeny a mají pak rychlejší a bohatší přírůstky.

Čerstvě vysazené rostliny vždy důkladně prolijeme. Na podzim sázené pivoňky stačí po výsadbě zalít ještě dvakrát až třikrát (podle počasí), během sezony vysazené rostliny pravidelně zaléváme až do doby, než se ujmou a začnou plně růst. Jinak jsou dobře zakořenělé rostliny většiny druhů k suchu tolerantní a zaléváme je pouze v případě déletrvajícího suchého počasí.

Příprava na odpočinek

Bylinné druhy pivoněk přestaneme po odkvětu zalévat. Usychající listy neodstříháváme (stahují se z nich živiny do kořenů) a rostliny necháme postupně zatáhnout. Až poté plně seschlé nadzemní části sestříhneme.

Hnojení dlouhověkých dřevitých pivoňek

Po odkvětu je nutné semeníky odstranit, aby se rostliny tvorbou plodů zbytečně nevysilovaly.

Dřevité pivoňky v případě potřeby zaléváme po celou dobu vegetace. Pokud jsou rostliny na místě vysazené déle než 2–3 roky, bývá již půda vyčerpaná a je nutné rostliny během vegetace přihnojovat (běžnými hnojivy obsahujícími dusík, fosfor a draslík) buď v zálivce, nebo postřikem na list.

U dřevitých pivoněk můžeme na jaře povrch substrátu posypat pomalu rozpustným hnojivem nebo dobře uleželým hnojem, z nichž se při zálivce postupně přes celou sezonu uvolňuje dostatek živin.

Rostliny nemají rády přesazování, a tak by místo výsadby mělo být pokud možno již trvalé. Bylinné pivoňky se dožívají většinou kolem 30 let ale často i více, dřevité druhy mnohdy i přes 100. Ve své domovině, v Číně, existují i nádherné exempláře dřevitých pivoněk staré několik set let.