Určitě není správné nechat růže po přestálé zimě bez jakékoliv péče, ovšem není také vhodné růže ořezat těsně k zemi jako starou vrbu. V prvním případě keř prosychá, roste příliš do výšky a hrozí mu nebezpečí celkového vymrznutí. Námitka, že v přírodě růže také nikdo neřeže, až na odolné sadové a botanické růže neobstojí, protože zahradní růže jsou silně prošlechtěny. Chceme po nich, aby přinášely mnoho krásných květů, a ony na oplátku vyžadují náležitou péči. Pokud je ovšem řez příliš radikální, růže tvoří nové výhony později a také později kvetou.

Jarní úklid v růžové zahradě

Starostliví pěstitelé mají od podzimu růže přihrnuté nebo zasypané kompostem, případně drcenou kůrou. I když se půda sléhá, pokud jsme nějaký materiál na záhon na podzim přivezli, musíme jej z větší části nyní zase odvézt.

Je docela důležité, kdy úklid v růžích děláme. Jakmile to jarní počasí dovolí, je hlavně na záhonech správné z větší části keře motykou odkopat. Po několika dnech zbývající půda, která ulpěla na větvích, sama opadne, nebo jí pomůžeme lopatkou.

Jarní prořezávka

V polovině března začínají růže z oček rašit, což je vhodná doba pro řez, protože poznáme, co je na rostlině živé. Ve vyšších polohách ale růže raší i o dva týdny později. Neřežeme za mrazu, protože křehké dřevo se lehce zalomí a růže může z řezných ploch dále namrznout.

Základní pravidla pro řez růží

Pravidla řezu růží se pokusím co nejvíce zjednodušit. Předjarní řez se někdy označuje také jako řez základní a je opravdu nejdůležitější pro velikost keře i intenzitu kvetení. Začátek práce je vlastně u všech růží stejný. Mráz, sníh a vítr často napáchají značné škody. Vystříháme tedy větve nalomené, suché, třeba i jen do poloviny pomrzlé. Stříháme kolmo 5 až 8 mm nad očkem, které by mělo u hustých růží směřovat ven a u převislých nahoru. Někdy tím také naše práce končí, protože z růže zbyl jen malý pahýl u země. Pokud je ovšem na něm alespoň jediné zdravé očko, rostlina žije a rychle doroste do obvyklé velikosti. Když máme na keři už jen zdravé dřevo, vystříháme ještě větvičky vysloveně slabé.

Většina růží je očkovaná v kořenovém krčku. Často se v okolí keře snaží prorůstat planá podnož, jejíž větvičky jsou tenčí, zelené a později s drobnými listy. Musíme je odstranit, kdykoliv se objeví (i později v létě) – rychle by ušlechtilou část přerostly a zahubily.

Řez podle skupin: jiný vyžadují růže čajové, poyantky či floribundy

Růže členíme do několika základních skupin a každou z nich řežeme jinak. Rozeznávání všech skupin je složitější. Pro správný řez se pokusíme nyní jen rozpomenout, jak vlastně růže vloni vypadaly.

  • Pokud měly růže průměr otevřeného květu 9 cm a více, květ byl plný, rostl na lodyze samostatně nebo jen v málo rozvětveném květenství a průměrná výška rostlin byla od 50 do 120 cm (jednotlivé výhony mohou růst výše), pěstujeme na svém záhonku růže ze skupiny čajohybridů (růží velkokvětých). U nich uplatníme radikální řez, po němž zbude jen asi 15 cm z třeba metrového keře.
  • Pokud byla vloni růže vysoká od 50 do 120 cm, ale její květy byly menší (asi 6 až 9 cm) a bylo jich více pohromadě v květenstvích (4 až 9), jedná se o floribundu a patří mezi růže mnohokvěté. Ty řežeme o poznání méně než čajohybridy; tedy tak, aby výška ponechané rostliny byla asi 30 cm.
  • Pokud byla naše růže opět velikosti od 50 do 120 cm doslova obsypána desítkami často i prázdných květů velkých jen kolem 4 cm, potom tato odrůda patří do skupiny polyantek (růže mnohokvěté). Ty řezem zkrátíme přibližně na polovinu původní výšky, tedy asi na 50 cm.
  • Některé růže tvoří malé kompaktní keříčky o výšce 30 až 50 cm. Ty označujeme jako miniaturní nebo také skalkové či trpasličí růže. Většinou opakovaně kvetou malými plnými květy. Při předjarním řezu je jen prosvětlujeme a odstraňujeme zbytky loňských odkvetlých květenství, čímž rostlinu snížíme asi na polovinu.
  • Zvláštním případem pěstování jsou růže stromkové. Tady je hlavním cílem udržet doslova stranově vyváženou korunku, aby se rostlina nezlomila. Odrůdy s velkými květy řežeme více.

Nejméně péče vyžadují růže sadové, půdopokryvné a botanické

Růže může tvořit ovšem také docela mohutný vzpřímený nebo mírně převislý keř, který převyšuje zmíněných 120 cm a často má tři metry i více. Květy potom mohou být různé velikosti, plné i prázdné, kvetou pouze v červnu nebo i později. Tyto keře zařazujeme do skupiny růží sadových; pokud jsou to druhy rostoucí divoce někde v přírodě, označujeme je jako botanické. Pěstitelé mají růže sadové a botanické rádi, protože řezem obvykle odstraníme pouze to zmrzlé, polámané a zahušťující. Snažíme se prostě udržet keř v úhledném tvaru. Teprve po více letech u země vyřezáváme staré silné výhony a růže (nejlépe postupně) zmlazujeme.

Zvláště ve veřejné zeleni se stále více uplatňují růže půdopokryvné. I když novější odrůdy této skupiny kvetou neúnavně, jejich hlavním posláním je půdu neprostupně pokrýt, aby na ní nemohl růst plevel. Při předjarním řezu tyto růže usměrníme nůžkami na živé ploty na ideální výšku asi 50 cm. Pochopitelně je v tuto dobu také nejlepší možnost omezit prorůstání výsadby do stran. Růže pak zmlazujeme jednorázovým řezem u země až po více letech.

Vyvazování pnoucích růží

Pokud se naše růže opírají o konstrukci, označujeme je jako pnoucí. Dorůstají zpravidla 3 až 4 metrů. Také v tomto případě může mít jejich kvetení nejrůznější podobu a řežeme je jako u předešlých sadových růží minimálně. Pečlivě se ovšem snažíme vějířovitě přivazovat větve ke konstrukci, aby každá měla doslova své místo na slunci. Nepoužíváme tenký drátek, protože ten se zařezává do dřeva. Co se ve větru klátí, dříve či později se zlomí.

Jarní hnojení růží

Po řezu a vyčištění záhonů přichází v rané péči o růže na řadu také přihnojování. Z hlediska organického hnojení vystačíme s tím, že občas přidáváme k růžím kvalitní domácí nebo i koupený kompost. Neupravená rašelina není vhodná. Po několika letech od výsadby začneme hnojit i minerálně. Použijeme některé granulované plné a bezchlorové hnojivo v dávce asi 50 g na m2, což je jedna velká hrst. Stejné množství ocení i každý keř sadové nebo pnoucí růže. Tento typ hnojiv obsahuje všechny nutné živiny a působí zvolna. Hnojivo lehce motyčkou zahrneme do půdy. Tím naše jarní aktivita na růžovém záhonu končí a je už jen na přírodě, aby začala kouzlit.