Opakování je matka moudrosti. To předesílám, protože si nepamatuju, zda jsem vás už poctil sasankovou říkánkou nebo ne. Jistý Vladimír Svoboda kdysi napsal: „Viděl jsem sasanku – větrničku, tančila v pasece na sluníčku. Jaro že tady, na květném voze, radostí tančila na jedné noze.“ Ta sasanková říkánka je kupodivu velmi věrná a návodná. Zachycuje dva z mnoha názvů příslušnic někdejšího většího rodu Anemone výrazem „větrnička“, a tím trochu vysvětluje či překládá vědecké rodové jméno (z řeckého anemos = vítr), prozrazuje fenologii (mnoho sasanek kvete na jaře) i morfologii (mnohá ze sasanek má na jediné lodyze přeslen listenů jako rozevlátou sukýnku tanečnice).
sasanka Anemone coronaria The Governor
Jarní růžičku vítr pohání
Tak hezká jarní bylina neměla kupodivu kloudné staré české jméno. Říkali jí krajově rozmanitě: např. růžička, pohanina a podobně. Pan profesor Machek napsal v roce 1950: „Poněvadž tato rostlina u starých lékařů vážnosti neměla a ani pro hospodáře nemá významu, není starobylých jmen...“ Název „růžička“ je překladem z němčiny (Windrösslein), výraz pohanina zaznamenali Preslové v Kwěteně české z roku 1819: „Jméno toho rodu odtud pochází, že vítr květem pohání, což latinskořecké také téměř vyznamenává...“ Slovo sasanka se objevuje jako nové slovo poprvé v Preslově Všeobecném rostlinopisu a zřejmě bylo inspirováno polštinou (sasenki) nebo bulharštinou (sasan, sasanka). I srbochorvatština znala sasu a na Moravě se v nářečích objevovalo slůvko sisí, případně sesí. Všechna tato slovanská jména se ale vztahovala na koniklece z rodu Pulsatilla. Vzhledem k blízké příbuznosti konikleců a sasanek není divu. Nakonec Preslové sáhli po základu slova (sas) a vytvořili sasanku.
sasanka Anemone nemorosa
Sasankovky a větrnice
Slovo sasanka vydrželo víc než století. Teprve v současné době (jistě s náznaky dřívějšími) rozdělili páni botanikové rod Anemone na řadu dalších a tím vznikla potřeba nových českých jmen. Z Linnéova rodu Anemone byl odštěpen rod Anemonastrum (koncovka –astrum znamená podobnost) a Anemonoides (koncovka –eidos znamená podoba). Ve velké Květeně ČR (1. díl, 1988) zůstaly například druhy Anemone sylvestris (sasanka lesní) a Anemone japonica (A. hupehensis var. japonica, na podzim kvetoucí trvalka, obvykle známá pod jménem sasanka hupejská nebo sasankovka hupejská) a dále zde zůstaly okrasné hlízovité sasankovky (sasanky) věncové, Anemone coronaria, a řada dalších zahradních „sasanek“. Pro tento rod bylo navrženo v uvedené Květeně české jméno sasankovka (koncovka –ovka je ve významu podobná; připouštěla se možnost užívat i jméno sasanka).
sasanka Anemone ranunculoides
Rodu Anemonastrum, kam patří nádherné krkonošské sasanky narcisokvěté, byl navržen název větrnice (opět s možností užívat jméno sasanka). A ty naše nejběžnější a nejpočetnější jarní, div ne kobercové sasanky, bílá sasanka hajní Anemone nemorosa a žlutokvětá sasanka pryskyřníkovitá Anemone ranunculoides, byly zařazeny do rodu Anemonoides – a ty jediné nesly původní označení sasanka. Po 14 letech se v Klíči ke květeně ČR (2002) vrátili botanikové ke společnému rodu Anemone s českým ekvivalentem sasanka.
sasanka Anemone sylvestris
Japonská sasanka neboli japsanka
Pro úplnost a nikoliv ke zmatení jazyků dodávám, že ještě existuje jedna japonská sasanka s druhovým jménem Anemonopsis macrophylla (koncovka –opsis znamená podobná, tedy doslovně „jakosasanka“ nebo „sasancepodobná“), okrasná trvalka, pro niž bylo navrženo české jméno japsanka velkolistá. Na východě Severní Ameriky roste další „sasanka“, Anemonella thalictroides (koncovka –ella je zdrobňující), která má jedlé hlízy a je pěstovaná jako okrasná trvalka. Ta má navržené české jméno sasanička žluťuchovitá. Všechny „anemonky“ patří do čeledi pryskyřníkovitých.
I tady mi vyvstává v mysli onen podiv techniků nad čmelákem, kteří tvrdí, že vzhledem k velikosti čmelákova těla a ploše jeho křídel je technicky vyloučeno, aby čmelák létal. Čmelák to ovšem neví, a proto létá. Se sasankami je to jakbysmet. Možná navíc, že si občas říkají: „Sasanky celého světa, spojte se!“
