Šlechtěné zahradní lilie nabízejí oslnivé barvy a tvary. Květy jsou dostupné ve všech barvách kromě čistě modré, některé omamně či jemně voní. Existují hybridy vysoké až 2,5 metru. Převýší i keře růží, mezi něž jsou s oblibou vysazovány, protože po nich přebírají štafetu kvetení. Jedna obří rostlina může nést až 50 květů. Květy mohou být drobné, nebo dosahovat skoro 30 cm v průměru.
Lilie oživí trvalkové záhony
Vysoké lilie se nejlépe vyjímají v malých skupinkách. Můžeme je zakomponovat do trvalkových záhonů či pěstovat mezi keři. Drobné, nižší kultivary se hodí i do skalek a nádob.
Pěstování
Liliím svědčí slunce či lehký polostín. Vzhledem k tomu, že kvetou později než jarní cibuloviny, nehodí se pro výsadby pod hustší dřeviny - v době květu lilií již listy stromů a keřů půdu příliš zastíní. Ovšem například hybridům odvozeným z původně lesní lilie zlatohlavé se v toulavém polostínu pod vyššími stromy daří. (Lilie bělostná je výjimkou, libuje si na sluneční výhni a je i odolná i vůči suchu. Tento druh se však vysazuje již koncem léta)
Lilie vyniknou v menších i větších skupinách
- Cibule lilií vysazujeme na podzim, nejlépe v říjnu.
- Cibule by měly být chráněny vrstvou půdy, která odpovídá až trojnásobku jejich výšky. Průměrně velké cibule tedy sázíme přibližně do hloubky 20 cm. Výjimkou je lilie bělostná, kterou sázíme pouze několik cm pod povrch půdy.
- Lilie bělostná a Henryova vyžadují vápenitou půdu, většině ostatních lilií vyhovuje půdní reakce neutrální nebo mírně kyselá. Orientální hybridy ocení kyselou půdu.
- Všechny druhy a odrůdy lilií vyžadují půdu humózní a propustnou. Přímo pod cibulku můžeme vložit drenáž z písku smíseného s hrstí vyzrálého kompostu. U těžších půd vylehčíme i zeminu, kterou cibulky zasypáváme. U velmi těžkých jílovitých půd se vyplatí důkladnější drenáž do hloubky 0,5 m pod výsadbou. Přemokření lilie nesnášejí, i když mírně vlhká půda jim obvykle vyhovuje.
- Před zimou liliím prospěje peřinka z vyzrálého kompostu, přibližně 5 cm silná vrstva je v zimě chrání a na jaře poskytne živiny. Po celý rok jim prospívá mulčování, například dřevěnou štěpkou neb borkou. Mají rády nohy ve stínu, v kypré, proti slunci a větru chráněné zemině.
Odkvetlé květy lilií průběžně odstraňujeme, rostlina by do tvorby semen zbytečně vkládala energii.
Hybridy lilií existují ve všech barvách květů kromě modré
Přírodní hnojení a mulčování
Na jaře liliím dopřejeme zálivku s hnojivem, které jim dodá sílu pro tvorbu květů. Můžeme použít minerální hnojivo, ale například i dostatečně zředěné kvašené slepičince (na trhu jsou k dostání i v „instantní“ formě), rohovinovou močku, brzy zjara kopřivový výluh pro nastartování růstu, později výluh z banánových slupek pro přísun draslíku. Organická hnojiva mají tu výhodu, že pečují nejen o rostliny, ale podporují i úrodnost a zdraví půdy, posilují její humusovou složku. A právě kyprá půda bohatá na humus liliím svědčí – proto jim prospívá i mulčování vyzrálým kompostem a listím.
Rozmanité hybridy lilií kvetou od jara až do léta
Lilie z lesa
U nás planě rostoucí, půvabná lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon) patří mezi ohrožené a chráněné druhy. Z přírody je nesmíme odnášet, a na zahradě by stejně skomíraly. Zato si můžeme vybrat z tisíců hybridních lilií oslnivého vzhledu, které jsou často odolnější a méně náročné, nežli původní botanické druhy.
