Jírovce patří mezi nepřehlédnutelné okrasné dřeviny. Nejrozšířenější je mohutný jírovec maďal, známý jako „koňský kaštan“, s výraznými bílými květy, ostnitými plody a hnědými semeny. Mezi jírovci ale najdeme i druhy rostoucí jako keře nebo malé stromky, které můžeme pěstovat i v menších zahradách.

Mohutný jírovec, strom který u nás zdomácněl

Jírovce jsou rozšířené v mnoha zemích celého světa především v oblastech mírného podnebného pásu severní polokoule. Botanických druhů je známo kolem pětadvaceti. Jediným evropským druhem je jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). U nás je běžný ve výsadbách i zplanělý v přírodě, a tak ho mnoho lidí považuje za původní domácí druh. Jeho domovinou je však jihovýchodní Evropa (převážně horské oblasti Bulharska, Řecka, Albánie a Makedonie), odkud se jako velice dekorativní mohutná dřevina již v 16. století rozšířil do ostatních evropských zemí.

Květenství jako svíce

  • Jírovec maďal patří mezi nejmohutnější jírovce – je vysoký až 25 m, s rozložitou korunou, kterou během května až června zdobí nádherná, až 30 cm vysoká vzpřímená květenství bílých květů s červenorůžovou skvrnou.
  • Listy má na dlouhých řapících, jsou složené z pěti až sedmi lístků o velikosti 10–20 cm.
  • Plody jsou známí „ježci“ – 3 až 6 cm velké ostnité tobolky, obsahující jedno až tři tmavě hnědá semena zvaná kaštany.

Pivo chutná nejlépe ve stínu kaštanu

Jírovec maďal je významnou okrasnou dřevinou užívanou převážně v parcích a alejích, ale i ve větších zahradách, kde vynikne jako výrazná solitéra. Nejčastěji se setkáme s botanickým druhem, bylo však vyšlechtěno i mnoho různých odrůd. „Koňské kaštany“ bývaly dříve také hojně vysazované ve dvorech činžovních domů, či u městských i venkovských hospůdek, kde pod rozložitými korunami poskytovaly stín k příjemnému posezení v teplých letních dnech, což dokládá například kniha Naše rodinné zahrady z roku 1931, kde se o kaštanech píše: „Statné, vysoké stromy se nejlépe hodí do zahrad velkých rozměrů, také do zahrad hostinských.“

Méně obvyklé, dekorativní druhy jírovce

Ostatní druhy jírovců nejsou u nás tak běžné. Setkáme se s nimi většinou v zámeckých parcích či v botanických zahradách, menší druhy se však začínají objevovat i v nabídce některých zahradnických podniků.

Velice dekorativní je jírovec pleťový, Aesculus x carnea, (kříženec A. hippocastanum a A. pavia). Je to strom vysoký 15–20 m, se širokou korunou, okrasný především výraznými, růžovočervenými květy v květenstvích vysokých 10–20 cm, které kvetou od druhé poloviny května. Plody jsou kulovité, 3–4 cm velké, málo ostnité.

Mezi poměrně mohutné stromy patří také jírovec žlutý (Aesculus flava) původem ze Severní Ameriky. Dorůstá výšky až 20 m, listy má pětičetné, na podzim výrazně žlutě zbarvené. Květy žlutavé, s nádechem až do hnědočervena, nakvétají v květnu až červnu. Plody jsou bez ostnů, kolem 5 cm v průměru.

Oba tyto atraktivní, nízké druhy budou exotickou okrasou každé, i relativně malé zahrady, dvorku či předzahrádky.

Pávie červená (Aesculus pavia), je nádherný keř až malý strom (výška 1,5–4 m), s drobnějšími, červenými až žlutočervenými květy uspořádanými do 10–20 cm dlouhých květenství. Kvete v květnu. Plody bez ostnů mají asi 4–5 cm v průměru.

Další z malých jírovců je jírovec proměnlivý (Aesculus x mutabilis). Je to kříženec A. pavia a A. silvatica. Roste jako keř až menší stromek do výšky 2–3 m. Má červenožluté květy v 10–15 cm dlouhých květenstvích, vykvétá v květnu až červnu.

Pěstování okrasných jírovců

  • Pěstování jírovců není složité. Většině druhů se nejlépe daří na světlém až slunečném stanovišti, uspokojivě však rostou i v mírném stínu a jírovec maďal dobře snáší i větší stín.
  • Půda jim vyhovuje hlubší, lehčí, vzdušná, spíše sušší, dobře propustná, bohatá na živiny. Přežijí sice i v těžších a stále vlhkých půdách, hůře však rostou, rychleji stárnou a jsou v takovém prostředí náchylnější k napadení škůdci a k namrzání (jinak jsou v našich podmínkách vůči mrazu dostatečně odolné).
  • Řez snášejí jírovce dobře, menší až středně vysoké druhy můžeme tvarovat i do zelených stěn, živých plotů či jako stromy s pravidelnou kulovitou korunou. Nejkrásnější však jsou, pokud je neřežeme vůbec a necháme vyniknout přirozenou krásu a majestátnost jejich bohatých korun.
  • Rostliny poprvé nakvétají ve věku 10–15 let. Množíme je semeny, kultivary pak roubováním či očkováním.
  • Pokud objevíme známky napadení klíněnkou jirovcovou, musíme shrabat a zlikvidovat všechny listy!

Jírovce léčivé i užitečné

Jírovce nejsou jen okrasné dřeviny. Jsou i významnými léčivými a užitkovými rostlinami. Jejich plody obsahují látky (hlavně glykosid aesculin) využívané v léčitelství a medicíně pro léčbu cévních chorob, zánětů, otoků a dalších. Aesculin je obsažen i v kůře, květech a listech, jež se však sbírají a zpracovávají v mnohem menší míře než plody.
Plody jírovce maďalu slouží i jako krmivo pro lesní zvěř. Pro člověka jsou však plody při požití jedovaté a mohou vyvolat značné zdravotní potíže.
Z kůry, listů i slupek plodů se dříve často získávala barviva, která se využívala k barvení látek.