Kokoříků to sluší ve smíšených výsadbách spolu s bohyškami, podzimními sasankami, árony, kapradinami, dlužichami, konvalinkami, s nimiž mají podobné nároky. Pěstovat můžeme jak naše původní druhy, které jsou v nabídce mnohých zahradnictví, tak i jejich zahradní kultivary, například s panašovanými listy.

Pěstování

  • Nejpřirozenější je pro kokoříky stín a polostín, ale pokud mají dostatek vláhy, prospívají i na slunci.
  • Vyžadují vlhkou, kyprou půdu bohatou na humus. Obohacujeme ji proto kompostem a mulčujeme, nepoužíváme minerální hnojiva ani pesticidy – ničily by půdní mikroorganismy, které mají tvorbu humusu na starosti. Pomocí oddenků se rozrůstají do šířky.
  • Po odkvětu je můžeme množit dělením trsů.
  • Kokoříky jsou jedovaté, plžům však nevadí. Pokud naši zahradu sužují plzáci španělští, musíme počítat s tím, že na listy kokoříků se nadšeně vrhnou. Pomůže mechanická či biologická ochrana. Pokud zvolíme návnady, tak alespoň takové, které neohrožují ostatní živočichy – například na bázi glukonátu železa.

Domácí i exotické

Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) roste planě v našich světlých, listnatých lesích. Je 30-80 cm vysoký, dlouhé, obloukovitě se klenoucí lodyhy nesou v květnu a červnu množství bílých květů se zelenavými konci okvětních cípů. Podobný je i 15-40 cm vysoký, rovněž původní kokořík vonný (Polygonatum odoratum). Obsa dva druhy jsou atraktivní nejen v době květu, ale i když dozrávají plody.

V zahradách se pěstují také druhy v naší přírodě nepůvodní, jejich dekorativní kříženci a kultivary. Například obrovský, z Japonska pocházející Polygonatum macranthum, který bohatě kvete, nebo nízký Polygonatum falcatum , jehož kultivary mohou mít také panašované, bílým okrajem zdobené listy.