Koniklec, vzácná ozdoba jarní přírody
4. 3. 2015

Koniklec, vzácná ozdoba jarní přírody

Jsou ještě místa v přírodě, kde srdce zaplesá. Určitě mezi ně patří pohled na stráň s kvetoucími konikleci. Poznáte koniklec jarní, bílý, luční, otevřený či slovenský?

Koniklece jsou vytrvalé, značně dlouhověké byliny, jejichž oddenek se časem větví. Říká se, že je vícehlavý. Listy jsou různě dělené a umístěné v přízemní růžici, z níž vyrůstají stonky s jediným výrazně zbarveným květem, který má šest okvětních lístků. V jednom květu je mnoho tyčinek i pestíků, proto se z jediného květu vytváří třeba i dvacet nažek s dlouhými, šedě stříbřitými chlupatými přívěsky. Zvláštností je, že se semena vlivem vlhkosti sama zavrtávají do půdy. Výška byliny se během odkvétání výrazně prodlužuje.

Vzácné a chráněné

Celosvětově existuje asi 30 druhů, které jsou rozšířeny v Evropě, v Asii a v Severní Americe. Koniklece jsou v čerstvém stavu jedovaté. Všechny u nás rostoucí druhy konikleců patří mezi rostliny vzácné a tedy na různé úrovni chráněné. Přenášení rostlin z přírody do zahrad není dovoleno.

Koniklec jarní – nažky

i

Rostlina dostala jméno podle zastaralého slova poniklý neboli nící, což znamená dolů obrácený. Ostatně slovenské jméno květiny je poniklec.

Koniklec jako rod pozná skoro každý; horší je to s druhy, které se podle botanických klíčů někdy obtížně určují. Koniklece v ČR mají velmi rozdílné rozšíření; tedy již místo nálezu nám při určování může být dobrým vodítkem. Mezidruhové rozdíly jsou pak nejen v barvě a tvaru květu, ale také v době kvetení a v době narůstání nových listů.

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis)

Rozevírající se poupata najdeme již v době, kdy na zahradách přestávají kvést krokusy. Fialové květy jsou vzpřímené, zvonkovité až nálevkovité a okvětní lístky jsou dlouhé 19–42 mm. Listy se vyvíjejí až po odkvětu.

V ČR roste tento druh koniklece výhradně na Moravě, nikoliv v Čechách. Vyskytuje se zejména v lesostepích jižní Moravy; odtud pak zasahuje na Třebíčsko, do Moravského krasu, do okolí Plumlova, Grygova (nejsevernější lokalita), Náměště na Hané a do Bílých Karpat. Často jsou to jen zbytky z dřívějšího rozšíření, ale i tak můžeme ještě na některých místech obdivovat celé porosty, a to dokonce i na území města Brna. Naše lokality jsou nejpočetnější z hlediska celosvětového (což je vlastně jen střední Evropa) rozšíření druhu.

koniklec slovenský (Pulsatilla slavica)

Koniklec slovenský (Pulsatilla slavica)

Má květy větší než koniklec velkokvětý a více chlupaté. Kvete dříve než na stejném místě vysazený koniklec velkokvětý a má temněji fialovou barvu. Listy tvoří širší úkrojky. Je to patrně nejkrásnější druh. Areálem tohoto západokarpatského endemitu je opravdu jen Slovensko (s výjimkou velmi ojedinělého výskytu v jižním Polsku). Roste hlavně ve vyšších polohách vápencových Karpat, jako jsou Malá a Velká Fatra, Nízké Tatry, Západní Tatry (Roháče), Strážovské vrchy, Choč nebo Branisko.

koniklec luční (pulsatilla pratensis)

Koniklec luční (Pulsatilla pratensis)

Je z našich druhů nejméně nápadný a často si ho nevšimneme, ani když stojíme vedle kvetoucího trsu. Květy má malé, válcovité, tmavě až načernale fialové a vysloveně skloněné k zemi. Koniklec luční roste na dosti rozsáhlém území nejteplejších oblastí jak Čech, tak Moravy. Světové rozšíření pak zahrnuje Evropu střední, severní a východní.

koniklec otevřený (Pulsatilla patens)

Koniklec otevřený (Pulsatilla patens)

Květy jsou výrazně fialově modré a opravdu otevřené. Listy se vyvíjejí již při kvetení nebo alespoň na konci kvetení. Také ve výskytu a zároveň ochraně tohoto druhu má naše republika velmi důležité místo. Koniklec roste v oblastech, které se rozprostírají od jižní Skandinávie a Ruska až k nám do Čech. Velmi ostrůvkovitý výskyt pokračuje pak do Rumunska. U nás tato krásná květina roste hlavně v Doupovských horách. Po několika rostlinách pak ještě přežívá v Českém středohoří, Podkrušnohoří, na Českolipsku a u Mníšku pod Brdy. Na Moravě se nevyskytuje.

Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis)

Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis)

Tento druh má bílé, vně často narůžovělé květy, nakvétá velmi brzy. Rostlina je nižší a obvykle má jen nemnoho květů. Charakteristické jsou méně dělené listy, které přetrvávají přes zimu. Druh je rozšířen od hor Pyrenejského a Balkánského poloostrova přes střední Evropu do jižní Skandinávie. Hojný je ovšem jen na severu areálu. V ČR roste pouze několik rostlin na Třeboňsku a na Českolipsku a menší forma druhu v Krkonoších.

Koniklec bílý (Pulsatilla scherfelii, syn. P. alba)

Koniklec bílý (Pulsatilla scherfelii, syn. P. alba)

Výrazný druh, jehož bílé (vně jsou plátky nafialovělé), široce miskovité květy v květnu a v červnu zdobí horské louky na nevápencových horninách. Vyskytuje se ostrůvkovitě v horách střední Evropy. Dosti hojně roste v Krkonoších od 800 m n. m., chybí však v Hrubém Jeseníku i na dalších horách Čech a Moravy. Na Slovensku se s ním můžeme setkat zejména na žule v celých Tatrách včetně Nízkých.

Kříženci

Skoro všechny druhy našich konikleců se mezi sebou poměrně snadno kříží. Navíc se k hybridizaci připojuje i konikleci velkokvětému značně podobný a často pěstovaný koniklec německý (Pulsatilla vulgaris, syn. P. germanica) vyskytující se divoce v severozápadní Evropě od Anglie po západní Polsko. Zahradní kříženci jsou mimo běžné fialové barvy také bílí, špinavě růžoví, červení a modrofialoví. Okvětní lístky mohou být třepenité, nebo může mít rostlina i květy plné.

Autor Jiří Žlebčík.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: šestmínusčtyři = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »
PředchozíDalší
Portál provozuje Tarsago | © 2018 VIZUS & Tarsago | kontakt | Používáme redakční systém Vizus CMS