Především pro malé děti mohou být některé druhy zahradních rostlin velmi nebezpečné. Především plody je často lákají k ochutnání. Pokud víte, které druhy obsahují toxické látky, nebezpečí lze snadno předejít.

Plamének v přírodě i na zahradě

Plamének čili klematis (Clematis), je asi nejznámější pnoucí zahradní rostlina. Planě u nás rostou dva druhy: plamének přímý (C. recta) a plamének plotní (C. integrifolia). Celá řada vyšlechtěných kultivarů se pak využívá při osazování pergol, plotů, zdí a podobně.

  • Všechny plaménky obsahují glykosid ranunkulin, který může způsobit vážné otravy. Díky pálivé chuti všech částí rostlin však nejsou otravy časté.
  • Čerstvě rozdrcené listy přiložené na pokožku mohou vyvolat puchýře, zrudnutí a záněty.

Pozor na prudce jedovatý tis!

Tis červený (Taxus baccata) patří mezi často využívané parkové a zahradní dřeviny. Celá rostlina včetně semen je prudce jedovatá. Nejedovaté jsou pouze červené pohárkovité míšky, které obklopují semena.

  • Otravy, které nastanou již hodinu po požití, má na svědomí přítomnost alkaloidu taxinu, který působí jako srdeční jed. Otrava se projeví zvracením, průjmy, křečemi, až bezvědomím.
  • Děti se nejčastěji otráví, když požijí lákavé červené nasládlé míšky, které považují za ovoce. Jejich semena jsou však jedovatá.
  • Tis je nebezpečný i pro koně, skot, ovce, králíky či drůbež. Jsou zaznamenány případy, kdy se koně při okusování mladých výhonů tisu na místě skáceli a uhynuli v křečích.
  • Plody ale překvapivě neškodí celé řadě ptáků, pro které jsou míšky potravou a semena pak vylučují trusem, čímž současně tisy roznášejí.

V minulosti lidové léčitelství s velkým rizikem používalo tis jako prostředek proti vzteklině, hadímu uštknutí, střevním parazitům a často jako prostředek k vyvolání potratu, většinou s tragickými následky. Již ve středověku byl ovšem tis symbolem smutku a smrti a údajně měl usmrtit každého, kdo usnul pod jeho korunou.

Plody mahonie způsobují nevolnost

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi dekorativní keř s leskle kožovitými a vždy zelenými listy, jasně žlutými květy a modrými bobulemi plodů. Na podzim se listy mahonie poněkud vybarvují do tmavě červené až hnědočervené barvy. Větve této rostliny jsou téměř nenahraditelné ve vazačství, používají se do kytic, věnců i vazeb.

  • Kořeny, kůra a plody obsahují alkaloidy, které při požití vyvolávají nevolnost a působí hypnoticky.
  • Dříve se šťáva ze zralých bobulí používala k dobarvování červených vín, moštů, kompotů, jogurtů a likérů. Bobule obsahují organické kyseliny, barviva a vitamin C.

Mahonii se daří na slunci i v polostínu a dokonce i na místech zcela zastíněných. Vyhovují jí kvalitní středně těžké půdy, snáší i sušší a živinami chudší substráty. K mrazům je značně odolná. Množí se semeny, řízkováním nebo hřížením. V zahradnické praxi se používá řada zajímavých kříženců.