Každá rostlina má charakteristické požadavky na výběr stanoviště a na péči. Některé druhy jsou choulostivější, jiné méně. Všichni třeba víme, že pěnišník potřebuje půdu s kyselou reakcí, letničky hodně slunce, kapradiny zase polostín a vysokou vzdušnou vlhkost. A zvlášť odolné musí být druhy, které mají růst ve znečištěném ovzduší.
Znalost konkrétních požadavků jednotlivých druhů je nutná a vždy je dobré se o nich informovat ještě před nákupem. Čím dražší rostliny kupujeme, tím více se znalosti vyplatí. Zaměříme se tedy nejen na obecné charakterové vlastnosti, ale také na relativně méně významné informace, například jak se rostlina adaptuje v znečištěném prostředí. Zejména v dnešní době je dobré vědět, zda vyhlédnutý exemplář poroste na šumavské zahrádce stejně dobře jako na atriové zahradě ve středu města.
lyrovník (liliovník tulipánokvětý)
Živý plot u frekventované silnice
Obecně jsou na čistotu ovzduší daleko náročnější jehličnany a stálezelenné dřeviny. Z nich jsou pak nejchoulostivější jedle bělokorá, jedle korejská, kryptomérie japonská, jedle nádherná, borovice lesní, jalovec obecný, pěnišník, smrk obecný.
Někdy se zdá, že ač jsme rostlině poskytli všechnu předepsanou péči, nedaří se jí a my si to neumíme vysvětlit. Pokud tedy kupujeme konkrétní druh do lokality s ne úplně optimálními parametry čistoty ovzduší, musíme se především zajímat o to, zda je rostlina snese. Na zmiňovaný fakt se ale můžeme podívat i z opačné strany. Máme před plotem záhon lemující chodník a frekventovanou komunikaci a chceme vytvořit bariéru mezi projíždějícími auty a zahradou.
jinan dvoulaločný
Pro taková místa musíme vybrat druhy, které snesou nejen vyšší koncentraci CO2, ale také prach, popílek a posypovou sůl. Jestliže jsme vyzkoušeli všechno, ale každý pokus o ozelenění chodníku ztroskotal, neměli bychom věšet hlavu, opravdu existují rostlinné druhy, které si i s tímto extrémním stanovištěm dovedou poradit.
Opadavé listnáče i výjimky mezi jehličnany snášejí exhalace lépe
S tolerancí jsou na tom nejlépe listnaté, opadavé dřeviny, které díky každoročnímu opadu listů mohou lépe regenerovat. Pokud ovšem chceme vytvořit celoročně působící bariéru, musíme použít druhy, které listí na zimu neshazují. I takové dřeviny existují, a to zejména mezi introdukovanými (nepůvodními) druhy, z nichž pak vedou ty se sivě ojíněným zbarvením.
- Z jehličnanů k takovým otužilcům patří jedle stejnobarvá, cypřišek nutkajský, jinan, tis či zerav.
- Z listnáčů pak celá řada javorů, jako jsou javor babyka, javor klen i mléč, javor červený, javor tatarský, dále hlošina úzkolistá, jasan, lyrovník, topol, platan, lípa plstnatá, kustovnice, zimolez, šeřík, tamaryšek, klokoč, pámelník, ptačí zob, skalník, dřín či růže svraskalá.
Existuje samozřejmě daleko více druhů, ale ty jmenované patří k nejodolnějším.
platan
Jak poznáme, že dřevina trpí znečištěním?
Například tak, že jehlice žloutnou, nepřirůstají a opadávají, dřevina netvoří nové přírůstky, a pokud ano, jsou velmi malé a nepravidelně rostlé, dřevina se postupně vyholuje, sesychá a v poslední fázi odumírá. Pokud včas rozpoznáme, co dřevině schází, lze ji ještě přesadit do nové lokality. Pokud jsou stromky nebo keře poškozeny více, je lepší je odstranit a nepokoušet se o záchranu. Mnohé jehličnany mají totiž velmi omezenou schopnost regenerace a odumřelou větev již nikdy nenahradí. Listnáče jsou na tom daleko lépe a většina z nich ztracenou větev nahradí novým výhonem.
ptačí zob
Rostliny v extrémních podmínkách
Při osazování záhonu v nepříznivých podmínkách podél komunikace se snažíme o to, abychom rostlinám přilepšili alespoň půdou a zálivkou. Vykopeme dostatečně velkou jámu, a čím horší bude kvalita půdy, tím více přidáme kompostu. Nezapomeneme na hnojivo s pozvolným uvolňováním a vydatnou zálivku. Během vegetace a zejména v prvním roce po výsadbě je dobré rostliny v létě občas osprchovat hadicí, abychom smyli prach na listech.
