Jako mnohé vodní rostliny, jsou i lakušníky velmi nenápadné, ovšem jen do doby, než rozkvetou. Dobou jejich kvetení je konec května až červen. Vyhovuje-li jim voda hlavně svou čistotou a obsahem minerálů, pak jsou schopny pokrýt celou vodní hladinu rybníka, mokřadu, dokonce i řeky nepřehlédnutelnou záplavou svých květů.
Květy lakušníku vodního se otáčejí za sluncem.
Lakušník (Batrachium)
Skupina těchto vodních rostlin zahrnuje celkem cca 25 druhů. U nás v ČR máme to štěstí setkat se s osmi z nich. Jedná se o vodní byliny, které vyhání dva druhy listů. Jednotlivé druhy vykazují skvělou adaptaci na rozmanité vodní biotopy. Některé z těchto druhů se kříží mezi sebou. Jakmile lakušníky začnou rozkvétat, stávají se pastvou pro oči nejen vodních tvorů, ale i všech pozorovatelů a majitelů jezírek, rybníků a mokřadů. Jemné bílé kvítky podobné květům pryskyřníků ční na krátkých stopkách nad vodou. Skládají se z pěti bílých okvětních plátků a četného množství žlutých prašníků uprostřed.
Lakušníky jsou příbuzní pryskyřníků
U lakušníků je možné setkat se při popisech s odlišným taxonomickým zařazením. Rostliny jsou příbuzné s pryskyřníky, a tomu odpovídá i jejich vědecké jméno Ranunculus (pryskyřník). To je odvozeno od latinského slova „rana“, což znamená žába. Batrachium (lakušník) má stejný význam v řečtině. Mnoho z druhů pryskyřníků jsou rovněž vodní rostliny, což příbuznost potvrzuje. Je tedy v pořádku, že lakušníky (Batrachium) byly zařazeny do rodu pryskyřníků jako samostatná sekce.
Batrachium aquatile, syn.: Ranunculus aquatilis
Několik druhů lakušníků vyskytujících se v ČR
Do rodu Lakušník (Batrachium) spadá několik druhů těchto rostlin z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae): v ČR celkem běžný druh lakušník vodní (Batrachium aquatile, syn.: Ranunculus aquatilis), v proudících tocích lakušník vzplývavý (Batrachium fluitans, syn.: Ranunculus fluitans), v tůních rostoucí lakušník okrouhlý (B. circinatum), lakušník niťolistý (B. trichophyllus), lakušník štítnatý (Ranunculus peltatus), vzácný lakušník Baudotův (Batrachium baudotii, syn.: Ranunculus baudotii), v minerálně bohatých stojatých vodách (B. rionii) a lakušník štětičkový (Batrachium penicillatum, syn.: Ranunculus penicillatus).
Lakušník vzplývavý (Batrachium fluitans)
Tento druh lakušníku má nejpozoruhodnější stavbu těla. To se dokonale přizpůsobilo životu a růstu ve středně až prudce tekoucích vodách s kamenitým nebo štěrkovitým dnem. Nádherné vytrvalé lakušníky vzplývavé někdy označované také jako lakušníky říční lze spatřit na určitých úsecích řek Jihlavy, Moravy, Dyje a opravdu rozsáhlé a fascinující porosty v řece Loiře. Dlouhé, ve vodě ladně vzplývající rostliny vypadají jako zelené vlasy vodní víly. Poskytují útočiště rybám i rybímu plůdku. Tento typ lakušníku se vyskytuje jen v proudících vodách. Řadíme jej mezi výrazné a typické rheophyty, to znamená rostliny žijící v proudících vodách a představující zvláštní případ hydrofytů. Čerpají vzduch z dobře provzdušňované vody. Musí být schopné se udržet v proudící vodě. Jejich stonky a listy musí být pevné, aby je proud nepotrhal. Zábranu před vyplavením poskytují kořeny pevně zakořeněné v bahnitém substrátu. Znečištěním a regulací řek dochází u tohoto typu rostlin k ohrožení.
Lakušník vodní na mokřadu v Choryni.
Lakušník štítnatý (Ranunculus peltatus)
Lakušník štítnatý (Ranunculus peltatus) se ve volné přírodě se objevuje na hladině rybníků, jezer, mělkých tůní, struh a pomalu tekoucích potoků. Dokáže růst i v bahně na břehu. Jedná se o vodní bylinu, která vyhání dva druhy listů. Listy ponořené ve vodě jsou dlanitě členěné na úzké úkrojky, zatímco listy vzplývavé jsou okrouhlé a oble laločnaté. Jakmile lakušník začne rozkvétat, stává se pastvou pro oči. Jemné bílé kvítky podobné květům pryskyřníků ční na krátkých stopkách nad vodou. Skládají se z pěti bílých okvětních plátků a četného množství žlutých prašníků uprostřed.
Mnohotvárnost listů má své důvody
Lakušníky mají 2 hlavní typy listů. První listy, niťovité s úzkými úkrojky, jsou ponořené. Jejich povrch je velký díky mnohonásobnému členění. A právě to umožňuje rostlinám využívat světlo a kyslík pod vodní hladinou v plné míře. Tento typ listů maximálně odolává tekoucí vodě a dobře roste i pod hladinou. Na vodní hladině vzplývají listy lupenité s plochou čepelí, to je druhý, naprosto odlišný typ listů. Tato různorodost listů se nazývá heterofylie. Není nic výjimečného, když lakušníky vytvoří navíc i listy přechodného charakteru. Dva naprosto odlišné sorty listů pomáhají lakušníkům mnohem lépe reagovat na změny ve vodním prostředí. Neohrožuje je tak ani výrazný pokles hladiny vody, ani konkurenční rostliny. Na obnaženém dně, ale i na březích vodních prvků vytvoří lakušníky doslova kolonie drobných rostlin, které mívají obvykle jen niťovité listy.
Lakušníky poskytují skvělý úkryt rybám, rybímu plůdku, žábám a dalším živočichům.
Strategický význam rozmnožování
V tekoucích vodách se lakušníky množí vegetativně, pomocí odtržených kusů lodyh. Ve stojatých vodách vytvářejí jako většina vodních rostlin bohaté semenné banky. Velké nápadné květy lákají hmyz již z dálky. Na opylování se podílí různé druhy hmyzu, ale i vítr. Ani samosprášení není nic výjimečného, zvláště u druhů s menšími květy. Některé květy rozkvétají i plodí pod vodní hladinou. Uzavřené poupě má v sobě plynovou bublinu, v níž dochází k opylení.
Zahradní rybníček nebo malý mokřad oživený lakušníkem je báječným místem k pozorování vodního života. Pokud vás zaujaly lakušníky a chtěli byste je ve své vodní zahradě, navštivte specializované prodejny s vodními rostlinami, kde některý z výše uvedených druhů pořídíte.
