Lýkovec v přírodě a na zahradě: Pěstování keře, který krásně a časně kvete a voní
15. 3. 2016

Lýkovec v přírodě a na zahradě: Pěstování keře, který krásně a časně kvete a voní

Pokud se vydáme do ještě holých listnatých lesů, možná upoutá naši pozornost malý, růžově kvetoucí keřík. Má jen několik větviček, ale přesto krásně voní.

Rod lýkovců je docela početný. Mezi asi 70 druhů patří nejen keříky opadavé, ale i stálezelené. Lýkovce rostou zejména v Alpách, na Balkáně, v Malé Asii, na Kavkazu a dále až po Čínu, Koreu a Japonsko; vyskytují se i v severní Africe. Často se jedná o horské rostliny. Lýkovce jsou krásné a mezi botaniky, zahradníky a skalničkáři také náležitě vážené.
U nás rostou dva druhy, které při trošce štěstí můžeme potkat i v naší přírodě – lýkovec jedovatý a lýkovec vonný. Lze je pěstovat i na zahradách, i když to není nejsnadnější. A hned úvodem je třeba říci, že přesazování lýkovců z volné přírody do zahrady je zakázané, protože jde o rostlinu chráněnou. Pokus by to navíc byl zbytečný, s poškozenými kořeny by „operaci“ lýkovec nepřežil. Lýkovce můžeme koupit ve větších zahradnictvích, kde bývají k dispozici sazeničky v kontejnerech.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Nízký keř je většinou vysoký asi 50 cm, jen někdy po letech dosahuje až metrové výšky. Tvar a výška každé rostliny hodně závisí na osvětlení stanoviště. Pokud je místo zastíněné, vytváří lýkovec jedovatý jen několik delších větví, na slunci je košatější až bochníkovitý. Větve lýkovců jsou značně ohebné a nepolámou se ani pod náporem sněhu.

  • Podlouhle obvejčité až kopinaté, trochu našedlé listy dlouhé přes 6 cm jsou nahloučeny na koncích větviček. Keř je zcela opadavý.
  • Růžové květy obklopují holé konce větviček. Jednotlivý květ je sotva 10 mm velký, ale působivost keře spočívá v počtu květů a také v již zmíněné vůni.
  • Plody jsou živě červené, dužnaté, vejčité či téměř kulaté a ukrývají jediné semeno. Morfologicky tedy jde o peckovici jako třeba u třešně.

Lýkovec jedovatý mezi naší vegetací vyniká časnou dobou květu, protože někdy kvete již v únoru, jakmile slunce rozpustí sníh. Podruhé je pak rostlina nápadná a dekorativní v létě, a to plody, které ovšem dosti brzo opadají.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Rozšíření

Lýkovec jedovatý má rozsáhlý areál rozšíření, který sahá od téměř celé Evropy přes Kavkaz, Írán a západní Sibiř až po Bajkal a do západní Číny. U nás je to druh vzácně až roztroušeně rostoucí na většině území. Nejčastěji se vyskytuje v pahorkatinách a v podhorských oblastech. Nevytváří porosty, ale jednotlivé keříky se tu a tam objevují ve společenstvech jiných rostlin. Roste ve stinných bučinách i ve světlých dubohabřinách – v každém případě je to ovšem dřevina lesů. Často ji najdeme na svazích a místech s výraznou vrstvou humusu. Rostlina upřednostňuje stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí.

Pěstování

  • i

    Lýkovec jedovatý je u nás dostatečně mrazuvzdorný, proto není nutná zvláštní zimní ochrana. Tuto dřevinu není vhodné řezat, jen pokud se keři vylomí větev, plochu rovným řezem začistíme.

    Pro výsadbu vybereme lýkovci na zahradě stanoviště v lehkém polostínu, nejlépe mezi jarními hajními květinami, jako jsou sněženky, ladoňky a ladoničky, prvosenky, jaterníky, talovíny, krokusy, dymnivky či sasanky.
  • Místo musí být stále vlhké, ale nikoliv přemokřené.
  • Pod listnatými stromy bývá humus z opadaného listí, který promísíme s hlubšími hlinitými vrstvami, a doporučuji ještě přidat zahradní kompost.
  • Půdní reakce by měla být neutrální.

Lýkovec jedovatý, bělokvětá forma

Výsadba

Sazenice v kontejnerech můžeme vysazovat vlastně kdykoliv, ale přece jen je nejlepším obdobím podzim. Lýkovce se obtížně přesazují, a tak musíme včas myslet na to, aby vysazený keř ani po letech neomezovaly a nestínily sousední rostliny. Místo výsadby je třeba náležitě označit, protože malá sazenička je docela nenápadná. Po výsadbě rostlinku pozorně zaléváme, neboť přeschnutí této hajní rostlině velice škodí. Půdu okolo sazenice plejeme, ale hlouběji půdu nenarušujeme.

Množení

Nejvhodnější způsob rozmnožování je výsev, i když je to postup jen pro trpělivé zahrádkáře.

  • Zralé vybarvené plody odrhneme pískem a zbavíme je tak dužniny a ihned je (tedy v létě) vyséváme po několika kusech do kontejnerů asi 1 cm hluboko.
  • Jako substrát dobře poslouží rašelina s menším přídavkem písku. Nejsou vhodné vysoce vyhnojené komposty.
  • Kontejnery zapustíme do půdy na stíněném místě a rovnoměrně je zaléváme.
  • Mladé rostlinky se objeví na jaře příštího roku. Pokud se tak nestane, výsevy ponecháme na místě ještě další rok, protože mohou „přeléhat“.
  • Když semenáčky dosáhnou výšky 5 až 10 cm, přesadíme je opět do kontejnerů, ale tentokrát již jednotlivě a do výživnější půdy.

Vypěstování kvalitních sazeniček trvá asi tři roky.  

Autor Jiří Žlebčík.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: sedmplusosm = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »
PředchozíDalší
Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2018. Autorská práva vykonává vydavatel.
Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým)
i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. ISSN: 1805-9465.

© 2018 VIZUS | Používáme redakční systém Vizus CMS