Náprstníků (Digitalis) je asi 25 druhů. Patří do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae), domovinu mají v Evropě a Střední Asii.

Náprstník červený (Digitalis purpurea) je náš domácí druh, rostoucí na lesních světlinách v podhorských oblastech
Sám o sobě je velmi dekorativní a vzhledem ke své výšce a velikosti květů nepřehlédnutelný. Navíc z něj bylo vyšlechtěno mnoho zahradních odrůd a forem, např. nádherná bělokvětá forma.

Náprstek léku i jedu

I čerstvé listy náprstníků jsou jedovaté a mohou ohrozit třeba děti, které by je v zahradě utrhly a snědly.

České jméno náprstník je odvozeno od typického tvaru květů těchto rostlin, podobných náprstku. Podobně vzniklo i latinské jméno – Digitalis – od slova digitus = prst. A názvem digitalis jsou obecně označované i výtažky z listů této rostliny obsahující látky, které ovlivňují činnost srdce (účinné jsou hlavně glykosidy digitoxin a digoxin). V přesně určených dávkách slouží tyto přípravky jako účinný lék na některé srdeční choroby, avšak při nesprávném použití je to vysoce účinný jed – to bylo známo (a hojně využíváno) již ve starověku; tento jed také často bývá nepostradatelnou rekvizitou v mnoha klasických detektivkách.

Jako léčivé rostliny se náprstníky pěstují ve velkém na speciálních plantážích (hlavně druhy D. purpurea a D. lanata). V našich zahradách jsou náprstníky pěstované pouze pro okrasu a to především druhy D. purpurea, D. grandiflora, D. lutea či D. ferruginea a jejich kříženci a variety.

Dvoumetrové dvouletky i trvalky

Náprstníky jsou statné byliny s přízemní růžicí listů. V prvním roce se vyvíjí listová růžice, ve druhém roce z ní na jaře vyrůstá olistěná lodyha, podle druhu vysoká kolem 60–180 cm, nesoucí na svém vrcholu květenství s květy barvy růžové, červené až fialové, bílé nebo žluté. Kvetou (dle druhu) v květnu až v srpnu, poupata se rozvíjejí postupně, odspoda.

Některé druhy jsou dvouleté – po odkvětu odumírají, jiné jsou vytrvalé a kvetou každoročně. Avšak vytrvalé druhy v dalších letech nenakvétají již tak bohatě, proto se někdy pěstují pouze jako dvouletky.

Pěstování

  • Náprstníkům vyhovuje polostinné až slunné stanoviště.
  • Půdu potřebují propustnou, některé druhy kyselou, jiné s přídavkem vápence.
  • V době květu potřebují bohatší zálivku, samotná listová růžice snese i mírný přísušek.
  • U vytrvalých druhů po dokvětu odstřihneme zbytek květenství těsně nad listovou růžicí a příští rok vytvoří rostlina květenství nové.

Dvouleté i vytrvalé druhy se snadno množí semeny, která vyséváme na jaře až začátkem léta. Vysévat je můžeme do nádob i přímo na stanoviště, a pokud ponecháme na rostlině květenství až do otevření plodů, dochází k samovýsevům. Víceleté druhy můžeme množit i dělením trsů.

Nepřehlédnutelná okrasa zahrady

Asi nejkrásnějším a u nás nejčastěji pěstovaným náprstníkem je náprstník červený (Digitalis purpurea). Je to dvouletý druh s asi 100–120 cm dlouhým květenstvím, které nese 15–35 purpurových květů, uvnitř s bílými a tmavočervenými skvrnami. Kvete od července do září. U toho druhu bylo vyšlechtěno mnoho zahradních odrůd a forem s květy různých barev – bílé, světle žluté, růžové, červené.

Náprstník červený se využívá i k mezidruhovému křížení – oblíbený je např. Digitalis x mertonensis, kříženec D. purpurea a D. grandiflora, jehož barva květů je v odstínu mezi lososovou a červenou a kvete od května do června.

Pěstování náprstníku červeného je naprosto bezproblémové. Je to náš domácí druh, rozšířený v podhorských oblastech (hlavně na západě republiky). Asi do 50. let minulého století byl náprstník červený pěstován ve velkém pro farmaceutické účely (sklízely se listy z růžice jednoletých rostlin), dnes se pěstuje pouze pro okrasu