Pokud se u nás ptáci zabydlí, miliardy mšic a tisíce housenek skončí v zobáčcích mláďat. Návdavkem je milý zpěv a náš dobrý pocit – zahrady jsou pro ptáky stále důležitějším útočištěm. O dutiny je ovšem nouze. A sýkorky, lejsci, vrabci, rehci, šoupálci, puštíci ani poštolky si neumí postavit hnízdo ve větvích, jako mnoho dalších ptačích druhů. Příroda jim nařídila hnízdit pouze v bezpečné dutině – naštěstí ji plně nahradí i kvalitní ptačí budka.

Dřevěné nebo dřevocementové?

Dřevěná budka je stará dobrá klasika. Ovšem prkna by měla být nejlépe 2 cm

silná, aby dostatečně izolovala před horkem i zimou, zvenku hladká, zevnitř neopracovaná nebo opatřená zářezy. Samozřejmě do ní nesmí do ní zatékat. Na výsluní se ovšem dostávají i budky z dřevocementu. Jsou nejen velmi trvanlivé, ale pro ptáky dokonale komfortní – materiál skvěle izoluje a zároveň je prodyšný, brání kondenzaci vody uvnitř budky. Dřevocementová ptačí (a podobně i netopýří) obydlí lze vyrábět v různých tvarech. Každým rokem k dostání novinky, které ještě lépe vyhovují ptačím nároků a rodinu chrání proti predátorům (jehlanovité stříšky proti kočkám, prodloužené vchody proti nenechavým tlapkám). Domácí výroba dřevocementové budky je trochu složitější než u klasiky - směs sestává z třetiny cementu, třetiny pilin či hoblin a třetiny hrubšího písku a pěchuje se do formy z plechu nebo ze dřeva, kde až pět dní tuhne (ovšem větší počet stejných budek již s pomocí formy vyrobíte celkem snadno). Vhodné rozměry a snadné čištění jsou nezbytné stejně, jako u budek dřevěných.

Jak a kam je pověsit?

Budky umisťujeme co nejvýše, ale tak, abychom se k nim ze žebříku dostali pro pravidelné čištění. To je nutné kvůli odstranění zárodků parazitů, i proto, že si ptáci každoročně přistelou novou peřinku, mláďata se ocitají výš a výš stropu a ocitají se v nebezpečí. Pro drobné pěvce stačí výška 2-3 metry, ideální je místo ve stínu korun stromů nebo východně či západně orientovaná zeď. Vletový otvor směřujeme na východ či jihovýchod, odkud obvykle přichází nejméně srážek.

Nejsnazší je zavěšení budky za drátěné oko - musí být ke střeše budky připevněno tak, aby visela vodorovně, nebo se mírně předkláněla. Mírné pohupování ptáčatům nevadí, budka však nesmí narážet do kmene nebo větví ani při silném větru! Pomůže připevnění na více bodech, kratší závěs i vyšší hmotnost budky – v tom mají dřevocementové opět výhodu. Pokud je třeba budky připevnit pomocí lišty ke kmeni, raději zatlučeme hřebík, nežli bychom strom škrtili drátem. Neublíží mu, pokud je z nereznoucí slitiny.

Řada ptačích druhů si při hnízdění hájí svůj okrsek, budky pro sýkory a brhlíky by měly být vzdálené přibližně 15- 20 m od sebe. Společenští vrabci a špačci naopak hnízdí rádi pospolu. Záleží však i na dostupnosti potravy - pestrá zahrada s keři, nektarodárnými květinami, loučkou, jezírkem a nezamořená pesticidy uživí větší počet ptactva, nežli zahrada méně přívětivá.

Základní rozměry ptačích budek

Malé druhy sýkor, střízlíci: Dno min. 12x12 cm, výška 25 cm, kulatý vletový otvor o průměru 28 mm.

Velké druhy sýkor, brhlík, vrabci, lejsci, rehek: Dno min. 14x14, výška 20-25 cm, ideálně svislý oválný vletový otvor o rozměrech 3x4,5 cm,(sýkorám postačí otvor 3x3,5 cm).

Dostatečný prostor zajistí mláďatům dostatek místa i vzduch, rodiče mohou přistát vedle hnízda - potravu musí přinést za každého počasí, třebas promáčení. Vzdálenost dna od vletového otvoru zase zajistí, aby mláďata tlapkou nevybrala kočka či kuna. Bidélko u otvoru ptáci nepotřebují, naopak může pomoci predátorům.

Skrytá kamera

Do budek nesmíme v době hnízdění v žádném případě nakukovat! Ovšem pozorovat život ptačí rodiny lze pomocí malé kamerky, do budky předem nainstalované. Pořídíte je a mnoho dalších informací získáte například na stránkách České společnosti ornitologické.