Naši zimu prostě citrusy, jako typické subtropické rostliny nevydrží; tedy s jedinou výjimkou, kterou je citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata, syn. Citrus trifoliata). Domovinou citrusového ovoce je zejména území od Indie po Japonsko a Filipíny.
- Citrony se z Indie z oblasti pod Himálajemi dostaly jak do Číny, tak díky Peršanům a Arabům v 11. století do jižní Itálie a Španělska.
- Pomeranče patrně přivezli z jihočínských přístavů v polovině 16. století Portugalci.
- Grapefruit se do světa rozšířil z Indie v 17. století.
- Nejpozději se ovšem do Středomoří (až v 19. století) dostaly mandarinky, které pocházejí z jižní Číny.
Jen jeden rod, který má jediný druh, a to citronečník trojlistý někdy nazývaný také citronovník trojlistý, roste více na severu; tedy v severní a střední Číně i v Koreji. A právě díky tomu může růst i u nás.
Květy jsou velké a voňavé
Vonné květy a krásné, leč nejedlé plody
Dobře vyvinuté keře citronečníku uvidíme především v mnoha našich botanických zahradách v oddělení rostlin čeledi routovitých (Rutaceae). Hodně hustý a neprostupně trnitý opadavý keř u nás dosahuje většinou výšky kolem tří metrů, jen na chráněném a teplém místě může dorůst do malého stromku o výšce až pěti metrů.
Větve citronečníku, v mládí zelené, jsou nepoddajně strnulé, různě se kříží a proplétají. Nepřehlédnutelné tuhé trny dorůstají délky 2 až 4 cm. Dělenými listy se liší od jiných citrusů. Jsou elipsovité, tmavě zelené, s křídlatým řapíkem, trojčetné, mají délku 3 až 6 cm a jsou aromatické hlavně při rozetření. Dosti velké květy (3 až 5 cm) se i ve větším množství objevují v úžlabí větviček v dubnu a v květnu; ještě před rašením listů. Vypadají podobně jako u příbuzných citrusů a také tak krásně voní.
Trnité větve citronečníku
Další ozdobou keře jsou plody, které opravdu vypadají jako malé mandarinky nebo malé kulaté citrony. Mají průměr kolem čtyř centimetrů. Dlouho do podzimu visí na už holých, někdy i zasněžených větvích a vzbuzují zaslouženou pozornost. Mají sytě žlutou až žlutooranžovou barvu a povrch plodů je příjemně plstnatý. Je tu jediný nedostatek: tyto „mandarinky“ nejsou jedlé, mají nahořkle svíravou chuť a jsou plné semen. Nu což, nikdo není dokonalý...
Pěstování citronečníku
Keř je sice teplomilný, ale i u nás je ho možné docela dobře pěstovat v nížinách i na teplých pahorkatinách.
- Pro výsadbu citronečníku si vybereme plně osluněné a před větrem chráněné místo, nejlépe u jižní stěny.
- Dřevina vyžaduje dlouhé léto a teplý podzim, teprve v takových podmínkách dobře vyzrávají výhony a probarvují se plody.
- Půda by měla být hluboce zpracovaná, výživná, spíše lehčí.
- Z hlediska půdní reakce má stejné požadavky jako jiné citrusy. Žádá tedy půdy mírně kyselé; za ideální se považuje pH 6,0. Toleruje vyšší hodnoty do pH 6,5, ve více zásadité nebo zasolené půdě trpí chlorózou (bledé až nažloutlé listy).
- Kyselou půdní reakci zajistíme větším přídavkem neupravované rašeliny; rozhodně nedáváme mletý vápenec, vápno, starou omítku, popel a kompost nejistého původu.
Nezralé plody
Citronečník roste hodně do šířky. Byla by velká škoda jeho originální vzhled narušovat řezem, proto mu věnujeme dva metry místa od jiných rostlin i od cesty. Je vysloveně vhodný pro solitérní umístění.
Výsadba
Vhodné období pro výsadbu je jaro, aby dřevina do zimy dobře zakořenila. Sazenice musí mít neporušený kořenový bal. Vysazujeme ji stejně hluboko, jak byla zvyklá ve školce, nebo trochu hlouběji. Velkou pozornost je potřeba v období prokořeňování věnovat stálé a rovnoměrné zálivce. Pomůže nám nastýlání drcenou kůrou.
Řez a hnojení
Pokud je keř na místě již několik let, je docela nenáročný. Jen občas v předjaří větve mírně prořežeme, aby se do keře více dostávalo slunce. V první polovině vegetace mu prospěje zálivka stejně jako hnojení. Používáme ovšem jen kyselá bezchlorová hnojiva (síranové formy draselných a dusíkatých hnojiv, superfosfáty). Vhodné jsou třeba přípravky určené pro rododendrony. Raději hnojíme vždy spíše méně než více.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Ochrana před mrazem
Hlavně mladým rostlinám je třeba věnovat větší pozornost při přezimování. Místo u kořenového krčku zasypeme kompostem, okolo pak nahrabeme listí a zajistíme je netkanou textilií nebo chvojím, aby se nerozlétalo. Stejným materiálem můžeme obalit i celou mladou rostlinu, ale raději nepoužíváme fólii, pod kterou by se mohla hromadit vlhkost. Starší větve keře citronečníku se nedají dost dobře ohýbat, ale ty již podstatným způsobem zpravidla nenamrzají.
Množení semeny i řízky vyžaduje trpělivost
Získat doma další rostliny vyžaduje značnou trpělivost. Nejlepší je použít semena. Najdeme je v každém plodu, jsou velká 9 až 13 mm a vypadají stejně jako u jiných citrusů.
- Vysejeme je nejlépe hned do kontejneru s půdou obohacenou o písek a rašelinu.
- Při vzcházení, které trvá i dva měsíce, se snažíme rostlinkám poskytnout co nejvíce světla, což není v zimě v bytě jednoduché.
Možné je také letní řízkování z vrcholových řízků, které zasadíme do směsi rašeliny a písku či perlitu, doporučuji použít pudrový stimulátor. Zakořeňování ale trvá dosti dlouho a mladé rostliny pomalu rostou. Řízkovanci stejně jako semenáče vyžadují první zimování v bezmrazém prostředí.
Řez plodem citronu a menšího citronečníku
Využití citronečníku: křížení a podnože
I když se snad občas plody v Číně používají pro ochucení čajů, uplatnění v naší kuchyni nepřichází v úvahu. Ovšem ojediněle vysoká mrazuvzdornost citronečníku vždy lákala k využití. Pěstitelé se pokoušeli křížit tento druh s užitkovými citrusy, čímž vznikla celá skupina odrůd, které jsou poměrně mrazuvzdorné, ale přesto se u nás ve venkovních podmínkách pěstovat nedají. Citronečník trojlistý je ovšem na severní hranici pěstování citrusů vhodnou podnoží, na niž se roubují ušlechtilé kultivary. Je to velmi zvláštní, protože opadavá dřevina srůstá se stálezelenou. Také naši pěstitelé ušlechtilých kultivarů citrusů používají citronečník jako vhodnou podnož, při bezmrazém, ale chladném přezimování (do 8 °C). Citronečník trojlistý je možné dlouhodoběji pěstovat ve velkých přenosných nádobách a na zimu ho stěhovat do bezmrazých prostor. Je to účelné v drsnějších klimatických podmínkách.
Hlavní místo této rarity je ovšem v okrasné zahradě, kde vypadá exoticky již spletí svých jakoby zkamenělých větví.
