Jeden vzrostlý strom vypaří za letního dne až 300 listrů vody, kterou nasaje v hloubi země. Kořeny stromů sahají mnohdy velmi hluboko, a rozprostírají se také především do ohromné šíře přesahující korunu stromu. Ze země nasávají vodu velmi jemné, drobounké kořenové vlásky, předávají ji kořínkům, silnějším kořenům až nakonec putuje do každičké větévky, pupenu, listu, květu a plodu nad zemí. Spolu s vodou strom čerpá i minerální látky, které potřebuje pro svůj růst a obnovu. Mnoho předestilované vody pak při dýchání odpařuje listy, čímž zpříjemňuje a zvlhčuje vzduch.

Z podzemí do nebe

Uvnitř stromu, v jeho kmeni, kořenech i větvích, tak stále běží obří vodní pumpa. Funguje především na principu osmózy, tedy vzlínání vody z buněk napitých k prasknutí do těch, které ještě tekutinou tolik naplněny nejsou, a je v nich nižší osmotický tlak. Voda s rozpuštěnými minerálními látkami takto putuje mladým dřevem uloženým po obvodu stromu, v kanálcích zvaných cévy. Tělo stromů, podobně jako to naše, je tvořeno z velké části vodou. Až 90% jí je v listech a dužnatých plodech, méně ve dřevu a nejméně v semenech.

S kořeny žijí v symbióze houby, které stromům pomáhají čerpat vodu ještě dokonaleji. Na oplátku z jejich útrob čerpají sacharidy, které si strom tvoří fotosyntézou. Toto spojení je velmi důležité, i když našim zrakům skryté - až na plodnice hub, které občas vykouknou na povrch. Houbaři, kteří tajemství mykorhizy znají, vědí, pod kterými stromy které druhy hub hledat....