Smíšený živý plot je ideální pěstovat jako volně rostoucí, nikoli stříhaný. Vypadá přirozeněji a odpadne nám každoroční stříhání celého porostu. Je ovšem třeba vybrat druhy a kultivary, které nepřesáhnou požadovanou výšku, a z nichž většina nevyžaduje každoroční řez. Pokud jen menší části z dřevin prospěje kupříkladu jarní seříznutí u země, aby více kvetly, nebo pokud potřebují řez zmlazovací, celkový vzhled a funkci plotu to příliš neovlivní.

Nízký plot bez stříhání

Zatímco na kraje zahrady se často hodí ploty vyšší, na předěly uvnitř ní, které zpestří její vzhled či chrání záhony před větrem, se mohou hodit ploty nízké. Ani ty nemusí být nutně stříhané, pokud zvolíme druhy, které danou výšku nepřesahují. I nižší ploty slouží jako malé větrolamy, udržují vláhu a poskytují domov ptákům – zvláště pokud jsou zároveň dostatečně široké. Ovšem nestíní příliš a nebrání nám ve výhledu. Dřeviny můžeme vysazovat v jedné, ale také ve dvou řadách, vzdálených od sebe 0,5-1m, v každé řadě přibližně metr od sebe a ve sponu oproti druhé řadě. Půdu pod nimi důkladně zamulčujeme a nežli se ujmou, zaléváme je.

Stálezelené keře rostoucí do výše 1-1,5 m:

Dřišťál bělolistý (Berberis candidula) je stálezelený, trnitý, hustě rostoucí keř, jehož listy jsou svrchu tmavozelené a zespodu bílé. V květnu žlutě kvete, na podzim plodí modré bobule vhodné pro ptáky. Nevyžaduje řez, lze ho však seříznout v případě potřeby.

Dřišťál Hookerův (Berberis hookeri) je stálezelený keř s listy svrchu tmavozelenými, na rubu modrobílými. Žlutě kvete v květnu a červnu a navazuje tak na předchozí druh. Nevyžaduje řez.

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je stálezelený, bohatě větvený a široce rostoucí keř, jehož kožovité listy mohou být dlouhé až 20 cm. V dubnu a květnu jej zdobí žluté hrozny voňavých medonosných květů. V srpnu dozrávají tmavé bobule, které slouží jako potrava ptákům. Mahonie nevyžaduje řez. Pokud vyžaduje zmlazení, provedeme ho po odkvětu.

Kvetoucí a vyžadující jarní řez, rostoucí do výše 1-1,5 m:

Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris x clandonensis) je opadavý keř, který v srpnu rozkvétá modrými, vonným květy, které poskytují pozdní pastvu včelám, čmelákům a motýlům. Kvete především na nových letorostech, proto jej časně zjara hluboce seřízneme. Dobře snáší sucho, nehodí se do vyšších poloh.

Latnatec křížený (Ceanothus x delilianus) je stálezelený keř, spíše řídce rostoucí, ovšem vynikající latami světle modrých (či dle kultivaru růžových či indigových) květů, které se objevují od července do srpna. Jarní hluboký řez podpoří kvetení. Keř snáší horko i sucho, vyhovuje mu, stejně jako ostatním zmíněným dřevinám, běžná zahradní půda.

Čilimník černající (Cytisus nigricans) varieta Cyni, se v červnu Kvetení podpoříme jarním hlubokým řezem. Keř snáší horko i sucho, půda mu svědčí spíše propustná.

Třezalka kališní (Hypericum calycinum) odrůda Hidecote, je vzpřímeně rostoucí, stálezelený keřík, který od července až do září zdobí až 6 cm velké, zlatožluté květy, které poskytují potravu včelám a čmelákům. Snáší slunce i polostín, nevadí jí vápenitá půda, ale může být i neutrální. Nejlépe kvete, pokud ji v předjaří seřízneme nízko nad zemí. Přibližně metrové výšky dosahuje i třezalka tříkvětá (Hypericum calmianum), odrůda Gemo, kvetoucí od července až do října.

Mochna křovitá (Potentilla fruticosa) je hustě větvený, opadavý keř s hedvábně chlupatými listy a krásnými, až 4 cm velkým květy, které jsou buď žluté, nebo dle kultivaru měděné, bílé, červené či růžové. Keř je výjimečný dlouhou dobou květu, od června až do října. Kvetení podpoříme hlubokým jarním řezem. Na půdu je mochna nenáročná, nenecháme ji však zcela vyschnout.

Keře kvetoucí a plodící, nevyžadující pravidelný řez, rostoucí do výše 1-1,5 m:

Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica) je opadavý, hustě větvený a široký keř, který se březnu a dubnu obalí velkými červenými květy. V září a říjnu pak dozrávání 3-4 cm velké, žluté plody, které jsou velmi voňavé a jedlé. Jednou za tři roky vyřízneme u země několik nejstarších větší a keř tak průběžně zmlazujeme.

Lískovníček chudokvětý (Corylopsis pauciflora), vyobrazený na úvodní fotce, dostal své české druhové jméno neprávem – na žluté vonné květy, které se rozvíjejí již v březnu a dubnu, chudý rozhodně není: jeho jemné větévky se jimi doslova obalí. V létě jsou atraktivní jeho až 8 cm dlouhé listy, na vrchu světle zelené, na rubu modrozelené. Na podzim zbarví do žluta. Nevyžaduje řez, ovšem za suchého léta ho občas zalijeme.

Trojpuk štíhlý (Deutzia gracilis) v květnu a červnu rozkvétá hrozny bílých květů. Atraktivní jsou i jeho podlouhlé listy, na líci světlé, na rubu chlupaté. Jednou za tři roky vyřízneme u země několik nejstarších větší a keř tak průběžně zmlazujeme.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je keř vynikající časnými, růžovými a silně vonícími květy, které se rozvíjejí již v předjaří, dříve, než se objeví listy. Keř má řídkou strukturu a hodí se proto spíše pro předjarní oživení, jako doplněk ostatních, hustěji rostoucích keřů. Daří se mu spíše v polostínu, což mu ostatní keře zajistí. Plody, které dozrávají v červenci, jsou pro člověka jedovaté, ale ptáci si na nich pochutnají.

Růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) je původní, nešlechtěný a odolný druh růže, jejíž velké bílé květy se rozvíjejí v květnu a červnu. Plodí velké, kulovité šípky, které můžeme využít na čaj i marmeládu. Z růže je odvozena řada kultivarů s barevnějšími či plnými květy. Vyhovuje jí spíše vápenitá půda.

Hroznovec (Exochorda), odrůda The Bride - nízká odrůda „nevěsta“ se splývavými větvičkami, které se v květnu obalí bílými květy. Světle zelené listy se na podzim zbarví do jasně žluté. Keř je nenáročný a prospívá na slunci i v polostínu.

Šeřík malolistý (Syringa microphylla), odrůda Superba, je nízký šeřík, jehož voňavé, sytě růžové květy se rozvíjejí v květnu, ale pomalu dokvétají po celé léto.