V Japonsku každoročně pořádají festival na oslavu kvetoucích sakur, které pro místní obyvatele hrají důležitou roli jak v kultuře, tak v běžném životě. A právě z Japonska pochází celá řada okrasných třešní odvozených především od třešně pilovité (Prunus serrulata).

Legendární krása sakur

  • K tvarově nejvýraznějším patří odrůda Amanogawa s velkými, poloplnými, téměř bílými květy. Díky štíhlé, až 8 m vysoké siluetě se hodí i do stísněného prostoru mezi domy.
  • Běžně dostupná je okrasná odrůda Kiku–shidare–zakura, jejíž široká koruna s obloukovitě skloněnými větvemi láká k posezení pod růžovými květy již v dubnu.
  • Vyhledávaná je také plnokvětá, sytě růžová, až 12 m vysoká sakura Kanzan s korunou ve tvaru trychtýře a podobná odrůda Accolade se záplavou poloplných květů v několika odstínech růžové. Obě se velmi dobře uplatní jak v solitérním postavení, tak ve stromořadí.

Vůně střemchy, purpur myrobalánu a půvab malé mandloně

  • Drobounké, sladce růžové kvítky uspořádané v jemných hroznovitých květenstvích přináší střemcha obecná (Prunus padus) Colorata. Listy tohoto středně velkého stromu se při rašení bronzově lesknou, pak postupně zelenají.
  • Robustní, okolo 6 m vysoký myrobalán třešňový (Prunus cerasifera) Nigra se chlubí nápadně purpurovým olistěním celou sezonu. Roste rychle a nakvétá už koncem března bledorůžovými jednoduchými květy s tmavším očkem uprostřed.
  • Jedním z nejmenších zástupců rodu Prunus je mandloň nízká (Prunus tenella), která je jen o něco málo vyšší než jeden metr. Tento keř se vzpřímenými větvemi, zhusta obsypanými tmavorůžovými květy s úzkými plátky, udělá velkou parádu v předzahrádce, na záhonu mezi jarničkami i v nádobě na terase.

Prostá krása pro přírodní zahradu

Na zahradě, jež se podobá volné přírodě, jsou pro vysazení vhodnější decentnější druhy s drobnými bílými kvítky, například trnce podobná třešeň křovitá (Prunus fruticosa) nebo střemcha Maackova (Prunus maackii), která má velkou kuželovitou korunu, lesklou žlutohnědou borku a hrozny bílých vonných květů.

Mnoho radosti, málo starostí

Okrasným slivoním v českých zahradách svědčí. Dobře snášejí letní vedra stejně jako mrazy hluboko pod nulou, nejsou náročné na péči, jsou naopak soběstačné a každé jaro spolehlivě nakvétají. A zpravidla se dožívají pětadvaceti až pětatřiceti let. Ačkoli dobře rostou i v lehkém stínu, upřednostňují stanoviště na plném slunci, kde bohatě kvetou a na podzim zářivě vybarvují listy. Rády však nemají nepropustné podmáčené půdy. Patří do čeledi růžovitých a podobně jako růže je tedy opakovaně nevysazujeme na stejné místo; nelze–li jinak, zeminu kompletně vyměníme. Řez není nutný, pouze roubovaným varietám včas odstraňujeme plané výhony z podnoží.

Hrozba jménem pevník nachový

Když už přistoupíme ke zkrácení či odstranění větví z koruny, řežeme v době aktivního růstu, tedy v červnu nebo v červenci. Jindy se totiž zvyšuje riziko nakažení listovou stříbřitostí, houbovou chorobou, kterou způsobuje pevník nachový. Spory této houby pronikají otevřenými ránami, napadají nové výhony, větve, kmen i kořeny, až rostlina nakonec uhyne.

Foto: autorka