Kapradiny (Polypodiophyta) patří do oddělení výtrusných cévnatých rostlin čili kapraďorostů (Pteridophyta). S jejich zástupci se setkáme po celém světě, nejčastěji ve formě bylin, výjimkou ale nejsou ani stromové formy. Kapradiny jsou vývojově velmi staré a jejich podobnost s mnoha zástupci pravěké flory je velká. Jejich počátek se datuje do období prvohor, konkrétně do devonu, tedy do doby před 542–251 milionem let, největšího rozvoje pak dosáhly v karbonu a permu. Právě v této době kapradiny dorůstaly do velikosti mohutných stromů, v druhohorách a třetihorách pak spíše vymíraly nebo byly v útlumu.

Pěstování ve stínu

Kapradiny jsou velmi dekorativní a zaujmou na první pohled. Aby se jim dařilo, musíme respektovat některé zvláštnosti v pěstování, které jsou pro všechny kapradiny typické. Je to především zvýšený nárok na vlhkost, a to jak půdy, tak i vzduchu, a polostinné stanoviště. Kapradinu samozřejmě není vhodné pěstovat v bahně, ale důsledně se vyhneme přeschnutí substrátu, pravidelná zálivka by měla být samozřejmostí.

  • Venkovním druhům se bude nejlépe dařit ve stinném koutě zahrady, zejména v podrostu vyšších listnatých stromů.
  • Protože mají rády vysokou vzdušnou vlhkost, bude pro ně příhodnou lokalitou břeh jezírka nebo potůčku.
  • Velmi dobře vypadají i ve skalce ve spojení s kameny.

V našich podmínkách lze kapradiny pěstovat všude, jen v lokalitách výsušných a písčitých se jim bez zajištění potřebných pěstebních podmínek dařit nebude. Půda by měla být hlubší, živná s rašelinovým podílem. V okrajových lokalitách proto musíme vykopat velkou výsadbovou jámu a zeminu v ní zlepšit přídavkem rašeliny. Následně ji pak nesmíme nechat opakovaně přeschnout. Pravidelná závlaha, nejlépe kapková, bude nutností.

Kapradiny pro zahradu

Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris)
Klasika, se kterou se setkáme velmi často v listnatých i jehličnatých lesích. Na zahrádce mu věnujeme dostatek prostoru. Pokud se mu dobře daří, rychle se rozrůstá.

Kapraď samec (Dryopteris filix–mas)
Díky spirálovitému stočení mladých listů si vysloužil zajímavý lidový název biskupská berla. Velmi zajímavé je také jeho lékařské využití, obsahuje zejména látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol. Kromě toho jsou v oddenku přítomny i hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky.
Výtažky z oddenku ve formě sirupového extraktu se v minulosti užívaly proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím. Dnes ale nejsou tak rozšíření, proto se o této možnosti ani neví. Domácí výroba sirupu a jeho používání je navíc nebezpečné – špatné dávkování může přivodit závažné zdravotní problémy.

Kyvor lékařský (Ceterach officinarum)
Kyvor nejčastěji objevíme v zastíněné lokalitě ve štěrbinách skal a na starém rozpraskaném zdivu. Díky dekorativnímu vzhledu bývá často pěstován v zahradách jako skalnička.

Sleziník nepravý (Asplenium adulterinum)
Drobná kapradinka je ve volné přírodě kriticky ohroženým a proto chráněným druhem. Pokud koupíme sleziník v zahradnictví, bude pro něj nejlepší lokalitou stinná partie skalky, bez přítomnosti intenzivně rostoucích druhů.

Netík znožený (Adiantum pedatum) a netík půvabný (Adiantum venustum)
Oba netíky patří mezi nejjemnější druhy kapradin a ačkoli tak nepůsobí, jsou vcelku nenáročné. Dodržíme–li podmínku polostínu a vlhčí půdy, porostou dobře a zejména netík půvabný se bude postupně rozšiřovat do okolí.

Podezřeň královská (Osmunda regalis)
Tuto kapradinu bohužel již ve volné přírodě nenajdeme, protože vyhynula. Dříve se vyskytovala v Lužických a v Krušných horách.