Podrobnější pohled na jehličnany nás přenese do úplně nové dimenze – umožní nám vnímat rozmanitost i vůni jehličí, zkoumat nepřeberné množství tvarů, barev a uspořádání a nechat se tak okouzlit skrytou krásou.
Jehličí rozmanitých barev, velikostí i účinků
Jehlice jsou opravdu velice rozmanité. Podle druhu jsou dlouhé několik milimetrů až více než 35 cm (např. borovice Engelmannova), vyrůstají jednotlivě i ve svazcích několika jehlic. Na rostlině vytrvávají několik měsíců až několik let, u většiny jehličnanů i přes zimu (u některých ovšem opadávají), a obměňují se postupně v průběhu celého roku. Některé jehlice jsou velice pevné, pichlavé, jiné měkké a jemné, mohou být zbarvené v různých odstínech zelené, ale i s nádechem až téměř dočerna, vyskytují se v různých odstínech modré, najdeme i žluté až bělavé panašování, u některých druhů (hlavně u opadavých jehličnanů) mění jehlice barvu i v průběhu roku. Jehličí mnoha druhů stromů obsahuje účinné léčivé a povzbuzující látky (modřín, borovice, jedle), ale pozor, u některých druhů (napříkald tis) jsou látky naopak jedovaté!
žluté panašování jehlic
Překvapivě pestrá paleta
Díky rozmanitosti jehličí můžeme při výsadbě jehličnanů v zahradě zajímavě kombinovat dřeviny s jehličím různých barev, jež mezi sebou vytvářejí ostrý kontrast a vnášejí do zahrady pestrost; nebo naopak použijeme druhy se stejnou barvou jehlic v různých odstínech, které na sebe nenápadně navazují a přirozeně tak spojují jednotlivé rostliny či skupiny v jeden kompaktní celek. Podobné je to i s různými typy jehličí, jejich tvarem a velikostí a celkovým habitem jehličnanů. Pokud hledáme inspiraci, projdeme se alespoň na fotografiích Dendrologickou zahradou v Průhonicích u Prahy, jejíž sbírka jehličnanů patří k největším a nejrozmanitějším u nás.
Borovice mexická
I jehlice je list
Jehličí je z botanického hlediska typ listu. Oproti klasickým listům jsou však jehlice uzpůsobeny k tomu, aby vytrvávaly na rostlině po celý rok, a mají výrazně menší plochu. Většina jehlic má také velice tuhou pokožku s různými ochrannými vrstvami. Tato přizpůsobení významně omezují odpařování vody, což je velice důležité v zimě, kdy je příjem vody ze zmrzlé půdy znemožněn. Jehlice tudíž mohou zůstávat na rostlině po celý rok a většina jehličnatých rostlin tak neplýtvá zbytečně energií na každoroční tvorbu nových listů. A výhody to přináší i za slunných letních dnů, kdy mnoho jehličnanů dokáže přežít delší sucha spíše než listnaté stromy a keře.
Zerav východní
Proč modřín shazuje na podzim jehličí?
Jehličí modřínu na podzim žloutne a opadává
Pokud však rostou jehličnany v místech s opravdu drsným klimatem, může pro ně v zimě jehličí, i přes tato přizpůsobení, představovat určité nebezpečí. Usazuje se na něm sníh a led, který láme větve a především, v prostředí, kde země několik měsíců nerozmrzá a rostliny tak nemohou přijímat vodu po velmi dlouhé období, může být pro strom osudné vypařování i z minimalizované zelené plochy jehlic. Modřín problém obešel tím, že na podzim jehličí shazuje. Odolává tak i extrémním dlouhodobým mrazům a mohl proto obsadit i velmi chladné končiny, včetně sibiřské tajgy. Modříny však nejsou jediné jehličnany, které jehličí shazují – na podzim zcela opadává např. i Metasekvoje čínská (Metaseqoia glyptostroboides). Ostatně část jehlic během roku opadává i z ostatních jehličnanů. Zároveň se však nahrazují novými. Například borovice tak obmění všechno jehličí zhruba za tři roky, smrk asi za pět let.