Kromě leknínů může jezírko zdobit i drobný květ plavínu, rdest a velké přirozené nádrže i zlaté květy stulíku. Tyto rostliny musí kořenit u dna, ale existují i druhy pouze plovoucí, které nemusíte vysazovat, ale pouze vypustit na hladinu. Díky snadné manipulaci je můžete kdykoli přidávat nebo naopak ubírat, a mohou to být i druhy teplomilné, které zimu přečkají schované v domě.

Sestry leknínů z naší přírody

Rostlin, které z různé hloubky vysílají ode dna dlouhé řapíky a na hladině pak mají široké plovoucí listy, je více druhů. V první řadě sem samozřejmě patří lekníny.

  • Velmi podobné listy jako lekníny mají stulíky. V přírodě se na našich vodách roztroušeně vyskytuje stulík žlutý (Nuphar lutea). Je to mohutná rostlina, která se také rychle rozrůstá a vyžaduje časté dělení oddenku. Pro malá zahradní jezírka se proto moc nehodí, potřebuje hloubku vody 80–200 cm.
  • Zřídka se pěstuje i druhý druh naší přírody, vzácný a kriticky ohrožený stulík malý (Nuphar pumila). Svědčí mu hloubka vody pouze 30–40 cm, ve všech svých částech včetně 2 až 3 cm velkých květů je miniaturou předešlého.
  • Další rostliny již nepatří do čeledi leknínovitých. Převážně v hluboké vodě rostou v naší přírodě rdesty (Potamogeton) s podlouhlými na hladině plovoucími listy a drobnými růžovými květy
  • Malý leknín připomíná listem plavín štítnatý (Nymphoides peltata), květ je však zlatožlutý, pěticípý o průměru 4 cm. Stačí mu

Plovoucí rostliny nepotřebují kotvit ve dně

Plovoucí rostliny jsou nezávislé na hloubce vody. V přírodě je nacházíme hlavně na plochách chráněných před větrem a stálým čeřením hladiny. Nezakořeňují do dna, všechny živiny získávají z vody. Skoro na každé přírodní nádrži můžeme pozorovat světle zelené koberce drobných okřehků (Lemna), málokdy však potkáme nepukalku plovoucí (Salvitania natans) a další drobnou kapradinu azolku karolinskou (Azolla caroliniana). Zatímco okřehek se příliš rychle množí a většinou není považován za estetický přínos pro jezírko, nepukalka a azolka se vyjímají na hladině pěkně.

Zvláště koncem léta můžeme na hladině vídat voďanku žabí (Hydrochris morsus–ranae), čistě bílé kvetoucí s třemi korunními plátky. Objeví se sama z přezimujících pupenů.

Kotvice plovoucí (Trapa natans) vyniká zvláštním, přímo archaickým vzhledem, plody se v některých krajích jedly jako „vodní ořechy“, dnes je už v přírodě velmi vzácná a obtížně se pěstuje. Rostlina je jednoletá, musí každý rok opět vyklíčit z hranatých plodů. Stejně se u nás vytrácí z přírody i řezan pilolistý (Stratiotes aloides), který jako růžice tuhých listů vyplouvá na hladinu zjara kdesi ode dna. Má drobné bílé květy.

Z okrasných tropických druhů plovoucích rostlin je velmi oblíbený vodní hyacint, tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes). Přes léto roste velmi ochotně a krásně kvete, složitější je však jeho zimování. Je považována na nejkrásnější vodní rostlinu hned po leknínech a pěstovat ji můžete i v malé násobě na terase. Na vodní hladinu se vypouští v průběhu května.