Šafrán jarní má bílou nebo zlehka fialovou korunu a tři zářivě žluté bliznami uprostřed. Čnělka s bliznami se po usušení používá jako vzácné, výrazně aromatické koření – ovšem pozor, musí pocházet z šafránu setého, který kvete na podzim a je za tímto účelem i pěstován. Blizny šafránu jarního by jako koření zklamaly, ovšem hmyzu květy nabízejí mnoho sladkého nektaru i výživný pyl. Spolu s ostatními jarními cibulovinami tak nabízejí první pastvu čmelákům a včelkám.

Šafrány v přírodě

Podobně jako sněženka u nás šafrán jarní (Crocus vernus) není zcela původní, pochází z Balkánu a Blízkého východu, ale byl často pěstován, zplaněl a dnes je jedním z chráněných pokladů naší flóry. Na vlhkých osluněných loukách vytváří na jaře zářivé, husté porosty. Vlhkých luk však ubývá a spolu s nimi i šafránů, nyní často chráněných v rezervacích. Ale i tam je třeba hospodařit - šafránové louky se musí v létě sekat či nechat spást, aby zůstalo jejich druhové složení zachováno. Ještě vzácnější je v naší přírodě rovněž dávno zdomácnělý šafrán bílý (Crocus albiflorus). Tisíce šafránů bílých pohromadě můžete obdivovat v přírodní památce Lačnov na Vizovické vrchovině (okolní, ještě větší naleziště byla bohužel v minulosti zničena tzv. rekultivacemi). V Beskydech vzácně kvete šafrán heuffelův, syn. karpatský (Crocus heuffelianus). A na výletě do balkánských hor můžete na horských loukách vidět po milionech růžový šafrán Tomassiniho (Crocus tommasinianus), a to třeba ještě v červnu, když se vydáte do vyšších nadmořských výšek.

Šafrány na zahradě

Jarní šafránové louky jsou nádherné. Podobnou si můžete vytvořit i na zahradě, pokud na podzim vysadíte cibulky do hloubky 6-10 cm a rostliny necháte volně rozrůstat. Tráva se ovšem nesmí sekat dříve, nežli cibulky po odkvětu zatáhnou listy, jinak by byly připraveny o mnoho živin a tak výrazně oslabeny. Ještě několik týdnů po odkvětu listy vytvářejí zásobní látky na celý další rok a cibulka je ukládá. Ke zplanění v louce nebo trávníku se hodí především vyšší druhy a

kultivary. Trávník, ve kterém krokusy pěstujete, nehnojte dusíkatým hnojivem. Krokusy se hodí do přírodní louky nebo extenzivně udržovaného trávníku, nikoli do po celé léto zavlažovaného, hnojeného nebo dokonce herbicidy udržovaného „umělého“ porostu. Zato přihnojení dřevěným popelem, nebo výluhem ze slupek od banánu, bohatým na draslík, krokusy podpoří v kvetení.

  • Odolné odrůdy jsou vyšlechtěny ze šafránu jarního (Crocus vernus)
  • Výrazně voní šafrán nažloutlý (Crocus flavus), se zlatožlutými květy
  • Po dlouhou dobu vydrží krásné květy jihoevropského šafránu Crocus biflorus, s výrazně proužkovanými okvětními lístky.

Krokusy na záhonech v dubnu podsejte letničkami, jako jsou krásenky, máky, měsíčky, iberky aj., které žloutnoucí listy zakryjí, jakmile povyrostou. Nebo naopak cibulky krokusů na podzim vsaďte mezi trvalky, kterým také svědčí slunce a lehká půda.

Botanické, původní šafrány, pocházející především z Turecka, jako je Crocus flavus či Crocus ancyrensis se hodí i pro pěstování na skalce. Také horský, v dubnu kvetoucí Crocus minimus je ideální do skalek i nádob. Tyto druhy vyžadují ještě méně vláhy a v létě svědčí odpočívajícím cibulkám sucho.

Všechny šafrány potřebují především v době květu co nejvíce slunce. Půda by měla být stále mírně vlhká, zároveň ale lehká, dobře propustná. Příměs písku a zralého kompostu nikdy neuškodí. Rostliny se samy množí dceřinými cibulkami a výsevem.