Šater latnatý (Gypsophila paniculata), známý spíše jako nevěstin závoj, patří mezi oblíbené trvalky pěstované na zahrádkách. Nejen že vhodně doplní trvalkové záhony, ale floristé jej s oblibou využívají jako plnicí a dekorativní rostlinu do všech druhů vazeb. A to jak v čerstvém, tak v sušeném stavu. Jemné, bohatě větvené stonky dorůstají do výšky 60—100 cm a vytvářejí vzdušný a rozkladitý trs. Pěstovat můžeme bílé či růžové odrůdy, oblibě se těší plnokvěté formy.
Větvička šateru dokáže z jediného květu růže vyčarovat atraktivní dekoraci.
Kdy sklízet a jak sušit šater?
Sklízíme většinou celé bohatě kvetoucí stvoly, nejlépe v období mírného rozvití kvítků. Překvetlé rostliny mohou opadávat. Ty zdravé sušíme v malých svazcích tvořených pouze dvěma až třemi stvoly v suché místnosti, kam ale nesmí svítit slunce (např. na půdě, v kůlně, různých přístřešcích apod.).
Aranžovací hmotu předem namočíme a pak už můžeme začít zdobit.
Rostliny sušíme poměrně krátce, není vhodné nechat je přeschnout, protože květy se pak při manipulaci drolí. Šater není náročný na pěstování, vyžaduje slunné stanoviště a propustnou půdu. V zimě nesnáší přemokření.
S šaterem to mimořádně sluší růžím.
Šater: u nás ohrožený, v USA invazní
Ačkoli zahradní kultivary šateru se pěstují velmi hojně, ve volné přírodě je u nás tato rostlina mezi kriticky ohrožené druhy (C1). U nás je původní jen na několika lokalitách v nejjižnější části Moravy v nížinách do nadmořské výšky 250 metrů. Na jiná místa je občas zavlékán s pískem nebo jiným materiálem nebo zplaňuje z kultur.
Naopak na severu a západě Spojených států, kam byl šater latnatý zavlečen, se chová invazně a stal se na mnoha loukách a pastvinách široce rozšířeným plevelem.
