Skalníky (Cotoneaster) jsou nesmírně variabilní. Mnoho druhů a odrůd seženeme u zahradníka, s těmi vzácnějšími se setkáme pouze v botanické zahradě; většina však roste na přirozených stanovištích a do kultivace se nedostane. Jejich blízkými příbuznými jsou kromě růže také jabloň, jeřáb, hloh, kontryhel či jahodník. Všechny řadíme do čeledi růžovitých (Rosaceae).

Každý si vybere

Skalníky dělíme podle habitu růstu do osmi skupin:

  • Velké, vzpřímené a rozkladité keře až malé stromy s výškou přes 3 m
  • Velké nebo středně velké, 2–5 m vysoké vzpřímené keře se strnule vzpřímenými větvemi
  • Středně velké, 2–3 m vysoké vzpřímené keře s mírně ohnutými či převislými větvemi
  • Středně velké nebo malé, 1–3 m vysoké, vystoupavé keře s vodorovně rozprostřenými větvemi
  • Střední, malé nebo trpasličí, 0,5–3 m vysoké vzpřímené keře s doširoka rozprostřenými větvemi
  • Trpasličí nebo plazivé, 0,3–1 m vysoké keře s nekořenujícími větvemi
  • Poléhavé keře s kořenujícími větvemi, zřídka vyšší než 0,3 m
  • 8. Kobercovité keře s kořenujícími větvemi, nižší než 0,3 m.

A pak jsou tu ještě variety roubované na kmínek.

Kromě růstové formy se skalníky odlišují také listy – od miniaturních kulatých přes dlouhé a štíhlé, až po široce vejčité. Zpravidla mají lesklý povrch s hladkou až silně vrásčitou texturou a s rovnými, řidčeji zvlněnými okraji.

Okrasa pro všechny sezony

Na první pohled by se mohlo zdát, že celoroční půvab zahradě propůjčují pouze stálezelené variety, jako jsou skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), s. rozprostřený (C. procumbens) či s. vrbolistý (C. salicifolius). Ovšem druhy opadavé, například s. vodorovný (C. horizontalis), s. raný (C. praecox), s. puchýřnatý (C. bullatus) či s. Hjelmqvistův (Cotoneaster hjelmqvistii) nijak nezaostávají. Na jaře a v létě jsou zelené, s podzimem rozehrávají symfonii barevných tónů od žlutých přes oranžové po červené až fialové. A když listy sfoukne vítr, vyniknou zase strukturované větvičky zdobené množstvím drobných plodů, které na keři setrvávají dlouho do zimy. Kulaté až protáhlé malvičky známe většinou v červené barvě, ale třeba skalník ostrolistý (C. acutifolius) má plody černé a statný kultivar Rothschildianus světle žluté.

Všestranné využití

Přízemní typy jako s. Dammerův, s. rozprostřený či s. přitisklý (C. adpressus) časem vytvářejí hustý pokryv, který mezi sebe nepustí plevel. Snadno tak nahradí trávník nebo ozelení svah.

Skalníky s výškou okolo 1 m a s dlouhými výhony, kupříkladu s. raný, s. švédský (C. x suecicus) či skalník Watererův (C. x watereri) odrůdu Pendulus uplatníme jako kulisu pro jarní cibuloviny, ale také k vyplnění partií u základové desky, zasadit je lze i do nádob. Pěkně vypadají vyvázané k treláži spolu s plaménkem.

Krásné zahradní dominanty vytvářejí středně velké variety s vodorovně rozloženými větvemi. K nejpohlednějším patří skalník vodorovný, jehož stavba větví připomíná rybí páteř.

Z vysokých keřů až malých stromů, jakými jsou s. Hjelmqvistův, s. ostrolistý, s. chladnomilný (C. frigidus) nebo oblíbený skalník Watererův, odrůda John Waterer, se stávají zajímavé, volně rostoucí bariéry chránící zahradu před silným větrem.

Poklad pro živočichy

Skalníky si okamžitě oblíbí řada volně žijících živočichů. V přízemních porostech, kde se dlouho drží vláha, se ukryjí žáby, stínky a pavouci. Na jaře, když skalníky rozkvetou množstvím drobných jednoduchých kvítků, přilákají včely. Do jejich spletitých větví se nastěhují drobní savci a ptáci, kteří si později v zimě smlsnou na štědré nadílce plodů.

Pěstitelské minimum

Pozor na nadměrné mulčování kůrou, jejíž kyselost skalníky stresuje a oslabuje jejich imunitu.

  • Rostliny prosperují v každé prodyšné, volně propustné půdě.
  • Polostín sice snášejí, avšak nejbohatěji kvetou a plodí na plném slunci.
  • Vítr a znečištěné městské ovzduší tolerují.
  • Všechny u nás dostupné druhy a odrůdy jsou dostatečně mrazuvzdorné.
  • Z chorob a škůdců se ojediněle vyskytují spála růžovitých a mšice.
  • O šíření skalníků se starají opeřenci. My si je snadno namnožíme hřížením.

Upravenou tvář rostlin udržujeme řezem a tvarováním kdykoli během vegetační sezony. Po radikálním zmlazovacím zásahu však musíme počítat s tím, že několik let nepokvetou.

Foto: autorka