V domácích zahradách se s nimi zatím příliš často nesetkáváme, spíše v těch botanických. Jsou přitom v podstatě bezúdržbové, netrpí škůdci ani chorobami. Během deseti let liány dorostou až do délky dvanácti metrů.

Akébie šplhá po plotě i suchém stromu

Pro vedení rostlin je však nezbytné postavit jednoduchou vertikální opěru, akébie jsou schopné otáčivým způsobem využít v podstatě jakékoliv možnosti obepnutí (drátěné ploty, suché stromy, pergoly), s výjimkou hladkých rovných povrchů. Nové výhony se ovíjejí i po starších částech rostliny. Pozitivní je, že akébie nevytvářejí žádné kořenové výmladky.

Akébie jsou i v době mimo kvetení nápadné také proto, že se v mírnějších zimách chovají jen jako částečně opadavé: o větší množství listů přicházejí jen při silnějších mrazech. První roky mohou slabší letorosty namrzat, v dalším období však rostou rychle.

Pěstování akébie

  • Akébiím vyhovují slunná místa, případně polostín, letními přísušky netrpí.
  • Nejvíce jim však svědčí kvalitní hlinité půdy, přizpůsobí se však kyselým i zásaditým.
  • Požadují také dostatek vláhy, zároveň se jim ale příliš nedaří na trvale zamokřených stanovištích.
  • Řez omezujeme pouze na předjarní odstraňování částí, které zasahují mimo prostor vymezený pro danou rostlinu, a na případné výhony, které mají tendenci růst po zemi. Starší rostliny dobře snášejí i radikálnější seříznutí v předjaří.

Omamné květy

Na místech s plným osluněním akébie kvetou pravidelně a bohatě a první květy se objeví ve spodních částech lián již v dubnu. Plný rozkvět trvá nejdéle 14 dnů a končí obvykle nejpozději do poloviny května, největší násada květů bývá na loňských výhonech. Pohledné, hroznovitě uspořádané květy jsou fialové, výjimečně u albínových variet bílé. Podle specifické vůně jsou akébie v anglofonních zemích nazývány čokoládovou révou (vínem). Květy nejpronikavěji voní v teplejších podvečerech při vyšší vzdušné vlhkosti, kdy je vůně znatelně cítit několik metrů daleko. Květy sice nevydávají nektar, ale mají poměrně silně lepkavé blizny. Můžeme na nich spatřit hmyz, který je však opyluje spíše zřídka. Přírodní opylení je u nás zcela nedostatečné.

Orientální krásky

Dva druhy akébií, které u nás rostou, akébie pětičetná (Akebia quinata) a trojčetná (Akebia trifoliata), se v evropské přírodě přirozeně nevyskytují. Patří do čeledi Lardizabalaceae a jsou původem z Číny, Japonska a Koreje. Podle názvů a tvaru listů jsou od sebe rozpoznatelné na první pohled. Do Evropy byla akébie pětičetná přivezena v roce 1845 a je zde dodnes rozšířenější než akébie trojčetná.