Květům vytrvalých lnů byla dána do vínku n

ebeská modř stejně, jako lnu setému. Díky množství sivých lodyh však působí spíše dojmem vzpřímeného keříku s jemnou strukturou. Jednotlivé květy sice svěží dlouho nevydrží, ale rozvíjí se místo nich stále nové. K dostání jsou i bíle kvetoucí variety, vedle nichž ty modré ještě více vyniknou.

Pěstování

  • Lny milují slunce, dobře snášejí sucho. Spokojí se i s chudší půdou, musí však být propustná. Zvláště len narbonský vyžaduje dokonale propustnou půdu, která může být i kamenitá, a ideálně bohatá na vápník (přilepšit mu můžeme dolomitickým vápencem a dřevěným popelem).
  • Vzhledem k budoucí šíři rostliny sazeničky vysazujeme ve vzdálenosti 40 cm. Nežli se ujmou, zálivku jim za sucha dopřejeme, později však budou velmi odolné.
  • Po šesti letech je vhodné trsy rozdělit, nebo si ze semen vypěstovat nové sazeničky – ideálně časně zjara ve skleníku nebo pařeništi. U kultivarů je výhodné množení řízkováním, a to v srpnu - z řízků vypěstované sazeničky si zachovají všechny vlastnosti mateřské rostliny.
  • Odstraněním odkvetlých květů podpoříme další kvetení.

Len vytrvalý (Linum perenne), pocházející z teplejších oblastí Evropy, je až 50 cm vysoký. Štíhlé lodyhy nesou vždy několik světle modrých květů, které se postupně rozvíjejí od června do srpna. Vyšlechtěny jsou i nízké, jen 20 cm vzrůstné kultivary, např modrokvětý ‚Saphyr‘ a bíle kvetoucí ‚Diamant‘. Len vytrvalý, navzdory svému jménu, může někdy vymizet již po třech letech. Ale snadno se množí samovýsevem.

Len narbonský (Linum narbonense) má květy tmavší, azurově modré, a větší – měří až 4 cm v průměru. Kvete v červnu a červenci, lodyhy jsou 30-50 cm vysoké. Pochází ze Středomoří, planě roste například na stráních Pyrenejích. Kultivary ‚Heavenly Blue‘ či ‚Six Hills‘ mají barvu květů obzvlášť sytou.