Vše o pěstování bonsají: výběr sazenic, tvarování, přesazování, zimování

„Tvorba bonsají vyžaduje trpělivost. Cesta od semenáčku, který si přineseme z lesa, ke konečnému tvaru bonsaje trvá nejméně pět let“ vysvětluje zkušený pěstitel Petr Havelka. Jak nejlépe postupovat?

"Vždy jsem měl rád stromy. Když jsem jako kluk jezdil k babičce do Jeseníků, tak mě nesmírně bavilo pozorovat stromy v relativně nedotčené přírodě – viděl jsem, jak různě jsou deformovanané, jak se jejich vzhled mění s nadmořskou výškou,“ vzpomíná na své pěstitelské začátky čtyřicetiletý Petr Havelka z Kněževse na Vysočině. „Doma ve žďárském bytě jsem nejprve pěstoval se střídavými úspěchy citrusy, ale když jsme se pak přestěhovali do rodinného domku, už jsem se pokoušel o pěstování venkovních bonsají. Z lesa jsem si nosil malé semenáčky a vyráběl si k nim betonové misky. V pubertě mě to sice na pár let přešlo, ale začátkem 90. let jsem se k bonsajím vrátil. Internet tehdy ještě nebyl, takže jsem si složitě sháněl odbornou literaturu o tvorbě bonsají a později i japonských zahrad. Dnes mám vlastnoručně vytvořených bonsají už kolem sedmdesáti, a to už je slušná amatérská sbírka.“

Z lesa do zahrady

Nejprve je potřeba mít vhodný stromek. „Můžeme si ho sehnat různými způsoby. Nejjednodušší je koupit si ho v zahradnictví za stovku a na jaře ho přesadit do misky. Ale také si můžeme malý semenáček přinést přímo z lesa, samozřejmě po domluvě s jeho majitelem. Nejlepší je přinést si sazenici buď ještě před rašením, tedy na jaře, nebo až když se strom ukládá ke spánku, tedy na podzim.“

Záleží také na podloží, na němž stromek roste – lepší je mělce kořenící strom, s kořeny rostoucími do stran. „Lépe se mu zakracují kořeny, než stromu s kulovým kořenem směřujícím kolmo dolů. V některých případech je lepší třeba dva roky stromek ještě v lese tzv. obkopávat, tj. přerušit mu a zkrátit kořeny - jeden rok stromek obkopneme z jedné strany, druhý rok ze strany druhé. Současně s tím ještě v lese zredukujeme i jeho nadzemní část, aby poloviční kořeny strom uživily. Ránu po odříznutých větších větvích ošetříme sadařským balzámem.“

K tvorbě bonsaje lze také použít třeba stromek rostoucí v živém plotu. „Občas se také stane, že někdo likviduje starou zahradu s živým plotem, kde jsou stromky se silnějším kmínkem a krátkými hustými větvičkami, s nimiž se dá dobře pracovat - většinou si jej můžeme - opět po dohodě s majitelem – bez problémů odebrat. Musíme ale vždy pamatovat na to, že stromek přesazený z volné půdy si musí nejprve dva až tři roky odpočinout ve volném záhonu nebo ve velké přepravce, kde se zadaptuje a vzpamatuje ze ztráty téměř poloviny své kořenové hmoty. Já dávám přednost předpěstování ve volném záhoně, kde kmínek rychleji přibývá na objemu - co přibyde v záhonu za rok, to trvá v misce deset let. Nikdy proto nedáváme stromek přinešený z lesa ihned přímo do bonsajové misky.“

Stromky se můžou získávat také řízkováním či hřížením, nebo i ze semínka, což je ve všech případech poměrně zdlouhavé.

Tvarujeme bonsaje

Máme tedy stromek a můžeme začít s jeho tvarováním. Postupujeme přitom podle známého rčení, že stromek je třeba ohýbat, dokud je mladý. Platí to i u bonsají.

„Stromek, který je už přesazen do misky, tvarujeme pomocí speciálního hliníkového drátu. Rozhodnu se pro určitý konečný tvar, který by bonsaj měla mít, a podle toho postupně ohýbám jednotlivé větve a zafixuju je drátem. Většinou se větve ohýbají dolů, aby strom působil staře. Drát je ale třeba včas sundat, zpravidla během léta, aby se nezaříznul do rostoucí větve.“

Bonsajisté postupně ustanovili základní styly, tvary bonsají – patří mezi ně například styl koště, dvojkmen, trojkmen, kaskáda, polokaskáda, strom na skále, lesík, vor, vichřice, literátský styl, větrem bičovaný styl... Nejčastější a nejjednodušší je volně vzpřímený styl. „V praxi to většinou bývá tak, že stromek si sám jakoby řekne svým základním tvarem o nějaký styl. Našel jsem třeba v lese sešláplý stromek – takže hned bylo jasné, že z něj vznikne bonsaj ve stylu kaskády.

S tvarování začínám nejraději koncem zimy, když jsou stromky ještě bez listů (případně modřín bez jehličí). Takhle brzké tvarování si mohu dovolit díky tomu, že bonsaje zimuji ve studeném skleníku, kde se teplota pohybuje kolem nuly. (Pozor ale na přímé slunce, které i v zimě může skleník vyhřát a předčasně probudit spící pupeny.) Při tvarování je třeba bedlivě dbát na to, abychom nepoškodili pupeny.“ Pokud bonsaje zimujeme venku, například v záhoně, tak je lépe začít s tvarováním až na jaře. Stromy je třeba drátovat průběžně celý život, zvláště větve mladých stromků totiž mají silnou tendenci vracet se k původnímu směru růstu. Starší bonsaj drží tvar lépe. Obecně platí, že bonsaje se stříhají a tvarují nejlépe na jaře; pokud je tvarujeme na podzim, tak je dobré je potom zazimovat ve studeném skleníku, nikoliv venku. Jestliže stromek roste v léte příliš bujně, tak je vhodný ještě další sestřih. Kvetoucí stromy v druhé půlce léta už ale nestříháme.

Substrát a přesazování

Bonsaje vyžadují vzdušnou půdu, proto se do ní často přidává drcená láva, rašelina nebo říční písek. Každý druh stromu ovšem potřebuje - stejně jako v přírodě - určitý typ substrátu; třeba borovice mají raději půdu sušší. Speciální půda pro bonsaje se jmenuje akadama, což je v zásadě sušený jíl. Dá se použít čistá anebo ji do substrátu jen přimícháme.

Jak bonsaje zalévat?

Bonsaje se zalévají velmi často, substrát v misce nesmí nikdy vyschnout. „Jehličnany sice vydrží bez vody déle, ale listnáče ne. Zalévám tedy denně, v létě dokonce dvakrát. Ve velkém horku misky přesouvám přes den do stínu. Časté a pravidelné zalévání s sebou ovšem nese praktické problémy, třeba s dovolenou, pokud nemáte hodného souseda, který bude zalévat za vás. I takové okolnosti je třeba zvážit dřív, než se vrhneme do pěstování bonsají – je s nimi práce každý den.

Jaké druhy dřevin se tvarují nejsnáze?

Bonsaj se dá udělat prakticky z každého stromku. Vždy však musíme pěstovat stromy, které jsou vhodné do našeho podnebí. Pro začátečníka je vhodný třeba habr, který se dobře stříhá je na péči nenáročný. Dobře se tvarují i buky, smrky, modříny, jalovce, dříny, rovněž mochna či skalník. Mezi pokročilými bosajisty jsou u nás nejoblíbenější modříny, borovice lesní, borovice kleč, také japonské javory.

Jako bonsaje jsou hezké i ovocné stromy a také hlohy, ty se však z přírody těžko získávají, protože mají většinou kůlový kořen, takže se musí pracně a dlouho obkopávat. K poněkud exotičtějším druhům stromů, které naše podnebí ještě snáší, patří kdoulovec čínský nebo Gingko biloba. Zajímavé jsou rovněž bonsaje z japonských druhů borovic.

Zimování bonsají

Mírný mráz bonsajím nevadí, ale nesmíme je nechat v misce na stojanu. Dobré je třeba zahrabat je i s miskou před příchodem zimy na zahradě do záhonu a na jaře zase vyhrabat. „Já je zimuju v studeném skleníku, kde s nimi můžu začít dříve pracovat. Amatérská sbírka by podle mě neměla být větší než nejvýš 50-100 bonsají - lepší než rozšiřovat sbírku je jednotlivé bonsaje stále zdokonalovat. Při dobré péči mají stromky postupně stále menší přírůstky a zajímavé je, že současně jim zakrňují i listy – dvacetiletá bonsaj má listy vždycky menší než pětiletá.“