Květy všech barev jsou velké od 1 do 15 cm. Mezi rododendrony najdeme stromy vysoké až 20 metrů, několikametrové keře i méně než dvaceticentimetrové keříky. Jsou stálezelené, opadavé či poloopadavé. Listy mají někdy drobné, ani ne centimetrové, jindy velké několik desítek centimetrů. Jejich povrch může být tuhý a hladký, lesklý či kožovitý, jindy je měkký a porostlý jemnými chloupky. Keře bývají rozložité a bohatě větvené, stromkové rododendrony mívají většinou nižší, různě kroucený kmen s bohatě rozvětvenou korunou. Kořeny jsou husté, rozrostlé spíše mělčeji pod povrchem.

Najděte pro ně stinné, vlhké místo

Rododendrony a azalky nemají rády prudké teplotní změny, preferují vlhčí mikroklima a stále mírně vlhkou půdu. Proto je vysazujeme raději na severní nebo západní straně, kde rozdíly teplot mezi dnem a nocí i v průběhu roku nejsou tak výrazné, vhodné místo je rovněž pod stromy či před většími keři, případně u zdi, která na ně vrhá stín. Rostliny vysazené na celodenně osluněném stanovišti pomaleji rostou a bývají celkově oslabené. Největší problémy nastávají u neopadavých druhů především v zimě, kdy za slunečných mrazivých dnů promrzlé listy slunce snadno popálí a vysuší. Rostliny pak slábnou, hůře odolávají chorobám a škůdcům a slaběji nakvétají. Odolnější jsou opadavé druhy (azalky), které na zimu shodí listy a přímé zimní slunce je tolik nepoškozuje jako stálezelené rododendrony.

Žíznivé rostliny

Dobré je pokrýt zem kolem rostlin mulčem, jenž omezí vypařování vody z povrchu půdy.

Rostliny zaléváme pravidelně a dostatečně. V létě, zvláště na slunném stanovišti, azalky rychle vadnou, protože jejich jemnější listy za teplých a slunných dnů rychle odpařují vodu. Rododendrony s pevnými, kožovitými listy naopak zadržují vodu lépe. Na nedostatek vody nás však azalky včas upozorní - pokud začnou věšet listy, ihned je zalijeme. Rostliny přijímají vláhu intenzivně a rychle se vzpamatují. V zimě však vysušuje rostliny nejen slunce, ale půdu pod nimi i mráz. Proto rostliny při oblevě raději zalijeme i v zimě.

Pravidla výdadby

  • Rostliny sázíme tak hluboko, jak byly zapěstovány. Při výsadbě do větší hloubky budou výhony v zemi více zakořeňovat a růst nadzemní části se zpomalí.
  • Půdu volíme propustnou, vzdušnou a kyselou. Nejvhodnější je čistá hrubá rašelina či smíchaná s lesní hrabankou a pískem v poměru 3:2:1.
  • Hnojíme je pravidelně jednou za týden až čtrnáct dní od jara až do konce léta, a to nejlépe speciálními hnojivy.

Květy Himalájí

Rododendrony a azalky jsou rozšířené po celé severní polokouli. Jejich pravlastí je Asie, kde najdeme většinu z více než tisícovky botanických druhů, nejvíce jich roste v oblastech Himálaje a jihovýchodní Asie. Na jižní polokouli je původní pouze jediný druh Rhododendron lochiae, a to na severu Austrálie. Rododendrony rostou převážně v nížinných i v horských lesích tropického, mírného i chladného pásma, i těsně nad hranicí lesa ve vysokých horách (ve výškách i více než 5000 m n. m.), většinou na kyselých půdách.