Ačkoli se správně česky jmenují šafrány, většina lidí jim neřekne jinak než krokusy (Crocus). jsou půvabné a nenáročné. Rozkvétají hned po sněženkách, dle druhu a odrůdy mezi březnem a koncem dubna. Můžeme je vysazovat do trávníku, kde zjara vykouzlí kvetoucí koberec. Mnohé kultivary se hodí i do skalek a také do nádob. Velmi působivé jsou vetší skupiny květů stejné barvy, tedy stejné odrůdy. Samozřejmě je můžeme dle libosti i kombinovat navzájem či s jinými cibulovinami a vytvářet kvetoucí jarní obrazy. Krokusy jsou dle druhu a odrůdy 5-15 cm vysoké a obvykle jen 5 cm široké. Můžeme je proto vysazovat poměrně hustě.
Na podzim vysadíte cibulky, na jaře šafránová loučka rozkvete
Šafránová loučka
Šafrány, či chcete-li krokusy, snadno zplaňují, trsy se stále rozrůstají. Hodí se nejen na záhony, ale i do šťavnatého trávníku na méně zatěžovaná místa, například pod listnaté stromy, které zjara nahými větvemi propouštějí dostatek světla. Jednoduše odryjeme a odklopíme drn, půdu pod ním nakypříme a pohnojíme, vložíme cibulky, a drnem je přiklopíme. Nebo použijeme sazeč cibulí, který drn vykousne a cibulku vysadí.
S prvním sečením musíme počkat do doby, kdy šafrány nejen že odkvetou, ale i zatáhnou listy. Trávník bychom také neměli živit dusíkatým hnojivem, které podpoří v růstu trávu na úkor krokusů. Krokusy při rašení poprášíme kostní moučkou nebo pohnojíme roztokem hnojiva s vysokým obsahem draslíku a nízkým podílem dusíku - taková péče je podpoří v kvetení, zatímco trávu k bujnému růstu nepodněcuje.
Krokusy potěší nejen nás - pro včely a čmeláky jsou první obživou po probuzení
Pěstování
- Krokusy vysazujeme na podzim, během října nebo počátkem listopadu
- Půda by měla být propustná, těžší vylehčíme pískem a obohatíme vyzrálým kompostem. Pokud je sázíme do trávníku s těžší půdou, podsypeme cibulky štěrkem a přidáme kompost, trochu rohoviny nebo dřevěného popela.
- Hloubka výsadby se pohybuje mezi 5-8 cm, větší cibulky sázíme hlouběji.
- Šafránům svědčí hnojivo s vyšším obsahem draslíku. Poslouží i rohovina či slupky od banánu.
Přírodní hnojení
Šafrány se obejdou bez hnojení, ale pokud jim ho dopřejeme, budou kvést o to více. Rohovinu přidáváme k cibulkám i při výsadbě (v množství přibližně 15 g na m2 ji zapravíme do půdy). Velké množství draslíku obsahují i banánové slupky, které můžeme k cibulkám vložit nařezané na kousky, čerstvé i sušené. Voda, v níž je necháme pár týdnu zkvasit, poslouží i jako draselné hnojivo. Půdu můžeme před výsadbou obohatit vyzrálým kompostem.
Druhy a odrůdy
Mezi prvními rozkvétá růžový šafrán Tomassiniho (Crocus tommasinianus), který roste planě v balkánských horách a je vhodný ke zplanění v trávníku. Ovšem i velkokvěté odrůdy šafránů jsou otužilé a raší ještě téměř ze sněhu.
Šafrán Tomassiniho
Voňavé, zlatožluté květy má šafrán nažloutlý (Crocus flavus). Časné kvítky šafránu úzkolistého (Crocus angustifolius) jsou oranžovožluté a vně přecházejí až do hnědočervena. Nizoučký šafrán nejmenší (Crocus minimus) má kvítka sametově nachová.
šafrán nažloutlý (Crocus flavus)
Mnoho krásných variet s velkými květy je vyšlechtěno z šafránu jarního (Crocus vernus). Tento druh, ač nepůvodní, u nás již dávno zplaněl a proto můžeme i v přírodě nalézt celá šafránová údolí a louky, vzácná a chráněná místa neobyčejného půvabu. Barvy květů jsou fialové, bílé či vícebarevné, žíhané a žilkované. Ozdobné jsou i mnohdy zářivě oranžové blizny uprostřed květů.
šafrán jarní, proužkovaná varieta Striped
U šafránu setého (Crocus sativus), pocházejícího z Asie, se na polích purpurové blizny ručně sbírají pro vzácné koření (z jiných druhů však voňavé blizny nezískáme). Další velkokvěté kultivary pocházejí ze šafránu zlatého (Crocus chrysanthus).
