Všechny naše druhy žab velmi trpí nedostatkem stojatých vod, zvláště v oblastech, kde byly jezírka a rybníčky zničeny. Bez vody se však rozmnožovat nedokáží, navíc potřebují klidné menší nádrže, kde se voda prohřívá a kde veškerá vajíčka ihned nezlikviduje příliš hustá rybí osádka.

Zahradní jezírko bez ryb představuje pro žáby ideální útočiště pro rozmnožování. Pokud do naší nádrže nakladou vajíčka, můžeme mít radost hned z několik důvodů. Pulci živící se řasami jej vyčistí, dospělé žáby zkonzumují spoustu obtížných bezobratlých – hmyz a jeho larvy a plže. A také těmto užitečným, zajímavým a chráněným obojživelníkům pomůžeme.

Žáby se budou navíc každoročně vracet, protože jako první se vždy vydají hledat nádrž, ve které se samy narodily. Jak ji najdou, když nevidí dobře na dálku a okolí se často změní, je jednou z odsud nevysvětlených záhad přírody. Cestou jich bohužel řada zahyne na silnicích pod koly aut.

Žabí osazenstvo

Na zahradě nejčastěji potkáme skokany a ropuchy.

  • Skokany poznáme podle štíhlého, protáhlého těla s hladkou pokožkou a velmi dlouhých zadních nohou s plovacími blánami mezi prsty. Jejich vajíčka jsou slepená ve velkých shlucích. Deseticentimetrový skokan hnědý díky dlouhým, silným nohám hravě doskočí do metrové vzdálenosti, a také velmi rychle plave.
  • Ropuchy jsou naopak zavalité, s kratšíma nohama, pokryté výrůstky. Vajíčka kladou v podobě úhledných šňůrek.
  • Vzácně mohou do jezírka naklást vajíčka i pestře zbarvené, černo-oranžové kuňky.

Dubnová nadílka

V době, kdy jsou pulci ještě malí, je nutné dočasně vypnout případné filtrovací zařízení, které by je mohlo zahubit. V době, kdy se přeměňují v žabky, potřebují zase pozvolný přechod z vody na souš.

Nejotužilejší a nejhojnější z našich žab je skokan hnědý. Po zimování, které může probíhat na souši i ve vodě, vylézá již v březnu či počátkem dubna, často ještě na sníh, a rychle hledá nádrže vhodné k rozmnožování. V nich, či již cestou k nim, se skokani spárují do téměř nerozdělitelných objetí a dále skáčí svorně spolu.

Jedna samice skokana může naklást až neuvěřitelných 4000 vajíček. Černá barva zárodku slouží ke koncentraci tepla, rosolovitý obal k ochraně a držení vajíček pohromadě. Shluky, vznášející se u hladiny, mohou být velké jako míč. Naprostá většina vajíček však poslouží jako potrava pro další živočichy, stejně tak vylíhlí pulci a malé žabky. Proto jich musí skokaní samička naklást tak ohromné a vysilující množství.

Nejhojnější ropuchou je ropucha obecná. Samičky dosahují velikosti i 15 cm, a drobnější samečky klidně donesou k vodě na zádech i na vzdálenost několika set metrů. Objevit se může i krásně zbarvená ropucha zelená, nebo ropucha krátkonohá.

Jedna ropuší samička naklade až několik metrů dlouhou šňůrku, kde jsou jako korálky naskládána vajíčka v tisícových počtech. I ropuchy vajíčka kladou často již v dubnu. Poté, co splní svůj úkol, se ještě více než skokani vzdalují od vody, kterou již nepotřebují. Zdržují se na vlhkých, chráněných místech a na lov se vydávají především v noci. Pokud si je chceme na zahradě udržet, musíme jim poskytnout dostatek úkrytů – kupku kamení u hustého keře, kupku dříví v rohu zahrady, suchou zídku se skulinami.

Zajímavosti ze života skokanů

  • Ve vodě i na souši se pohybují takzvaní hnědí skokani: skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan ostronosý (Rana arvalis).
  • Zelení skokani tráví většinu svého života ve vodě, mají i vystouplejší oči, které vystrčí nad hladinu, zatímco sami zůstávají zcela ponořeni a skryti. Mezi skupinu zelených skokanů se řadí skokan krátkonohý (Rana lessonae), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan zelený (Rana kl. esculenta).

Skokan zelený není pravým druhem, ale takzvaným kleptonem, což je jedna z podivuhodností přírody. Vznikl křížením skokana krátkonohého a skřehotavého, není však samostatným druhem. Kombinuje v sobě v různém poměru oba předky a podle toho se více podobá jednomu nebo druhému, nebo se nachází někde uprostřed. Když se spáří se skokanem skřehotavým, může z toho vzejít jak další skokan zelený, tak skřehotavý - podle toho, jak se jednotlivé geny sejdou. Dokonce z křížení dvou skokanů zelených se může vylíhnout opět skokan skřehotavý či krátkonohý.

Skokan ostronosý se vyhýbá vyšším polohám a nejvíce mu svědčí vlhké, listnaté a lužní lesy. Jeho námluvy jsou o něco méně hlasité, zato se vyznačuje pozoruhodnou barvoměnou. Samci se při stěžejních okamžicích páření zbarví do výrazné fialové až modré barvy – avšak nejvýše na několik hodin. Proto jen málo lidí mělo to štěstí spatřit žábu v tak nevšedním šatu.

Skokan štíhlý je teplomilnější druh, kterému svědčí slunné stráně a světlé lesy. Ze všech našich žab má nejcitlivější pokožku a velmi mu proto škodí chemické znečištění vod a pesticidy používané v zemědělství a v lesnictví.

Skokan skřehotavý je náš největší obojživelník. Dosahuje délky až 12 cm, pulec může dorůst až 9 cm a pokud přezimuje, tak ještě více. Dává přednost nejnižším polohám, kde žije v rybnících i zátočinách pomalu tekoucích řek. Spatříme jej buď ve vodě, nebo jen takový kousek od ní, aby mu k navrácení stačil jediný skok.