Většina zahradních rostlin se vyznačuje atraktivními květy či olistěním. Pokud nás navíc dokáží potěšit příjemnou vůní, vytvoří zahradu snů. Vůně přiláká motýly a nám přivodí příjemnou náladu a pohodu. Kromě řady trvalek a bylinek vonnými esencemi oplývá i mnoho dřevin. Každou zahrádku by měl zdobit alespoň jeden exemplář, abychom zapojili nejen naše vizuální, ale i čichové vjemy.

Kam vonné dřevin vysadit, aby měly co největší efekt?

Denní doba je významným faktorem ovlivňujícím intenzitu vůně. Nejvýrazněji ji naše smysly pocítí brzy ráno a večer, hlavně pak ve chvílích, kdy nespěcháme a soustředěně vnímáme. Naopak sotva znatelná je za velmi vysokých teplot. Nejsvěžeji působí krátce po dešti, kdy je vzduch oproštěn od prachových částic.

Abychom si vůní užili co nejvíce, je vhodné vysadit vonné dřeviny tam, kde nás budou obklopovat nejčastěji, třeba v blízkosti patia, terasy, podél cesty, ale i u domovních dveří či pod okny a v uličkách mezi domy, kde proudí vzduch, který vůni roznáší. Vyniknou jako solitéry, jejich účinek zněkolikanásobíme v podobě živého plotu.

Vůně po celý rok

Rostliny mohou v zahradě kvést a vonět od počátku jara do konce léta. Na podzim pak štafetu vůní převezmou také listy a plody. A překvapivě i v zimě mohou, navzdory sněhu, některé rostliny kvést a vonět.

Jaro

  • Mezi prvními rozkvétá magnólie, šácholan hvězdokvětý (Magnolia stellata ‘Royal Star’). Podle počasí okouzluje na chráněných, slunných místech již v březnu bohatstvím čistě bílých, široce rozevřených květů.
  • Nezapomenutelnou omamnou vůni kolem sebe šíří šeřík obecný (Syringa vulgaris) a šeřík Meyerův (Syringa meyeri ‘Palibin’). Tyto dva druhy se od sebe liší svou velikostí a nabídkou barev. Až 7 m vysoký šeřík obecný kvete dle kultivaru bíle, růžově, červeně či fialově. Šeřík Meyerův je vysoký pouhých 60 až 130 cm a kvete fialkovorůžovými květy. Oba druhy milují slunná místa a rozhodně by neměly chybět v žádné venkovské zahrádce, kde poslouží jako pastva pro včely. Květy tohoto druhu jsou krásné i ve váze.
  • Silně vonným keřem je lýkovec (Daphne mezereum). Tento druh je stálezelený, kompaktní, 1 m vysoký vzpřímený keř s kožovitými listy a svazky bílých květů s purpurovým rubem, které vykvétají uprostřed jara. Miluje slunce, ale nemá rád suché půdy, povrch nad kořeny proto raději mulčujeme. Pozor, je prudce jedovatý.

Léto

  • K létu již neodmyslitelně patří vůně levandule (Lavandula). Nízké stříbrnolisté keříky prosperují na sušších, dobře propustných a plně osluněných stanovištích, kde dlouhou dobu kvetou klasy modrofialových květů.
  • Sedmý měsíc roku je ve znamení komulí (Buddleja davidii). Barvy četných kultivarů sahají od bílé, žluté a růžové po tmavě červenou, fialovou a modrou. Díky oblibě u motýlů se komuli také přezdívá „motýlí keř“. Preferuje teplé slunečné polohy a kvalitní zahradní zeminu.
  • Mezi nejoblíbenější keře s charakteristickou vůní patří také bíle kvetoucí pustoryl (Philadelphus), zvaný též jasmín (o pravý jasmín se ovšem nejedná). Dostupných je hned několik kultivarů, přičemž např. ‘Aureus’ potěší navíc zlatožlutě vybarvenými listy. Někdy však trpí napadením mšicemi.

Podzim

  • V tuto dobu si více než kdy jindy všimneme čárkovitých listů stálezeleného zakrslého jalovce (Juniperus communis ‘Compressa’), které vůní připomínají gin. Protože dorůstá jen do velikosti 80 cm, hodí se k pěstování ve skalkách a korytech.
  • Ne zcela běžným, ale krásným stromem je zmarličník (Cercidiphyllum), který vzbuzuje úžas svým bujarým podzimním vybarvením. A jsou to spadané listy, které při rozemnutí voní po karamelizovaném cukru.
  • Poměrně silné kořeněné aroma vydávají stříbřité listy i lodyhy svatoliny (Santolina), což je stálezelený, nízký, kompaktní keřík, který je i přes svůj jižanský původ dostatečně zimovzdorný také u nás.

Zima

  • Běžně dostupné, v zahradách ale stále ještě vzácné jsou vilíny (Hamamelis). Již v zimě rozkvétají neobvyklými, jemně vonnými, třásničkovými květy jasně žluté až načervenalé barvy. Keř vyniká nejlépe jako solitér, který vysazujeme v místech, kam je dobře vidět z okna.
  • Dva a půl metru v průměru dorůstá jeden z keřovitých zimolezů (Lonicera x purpusii ‘Winter Beauty’), který v tuto dobu přináší množství sladce voňavých bílých květů s nápadně žlutými prašníky. Na půdu tento až 6 m vysoký keř náročný není. Na slunci kvete bohatěji.
  • Jednu z nejznámějších zimních vůní přináší kalina bodnantská (Viburnum x bodnantense ‘Dawn’). Romanticky červenorůžové svazky trubkovitých kvítků vynikají na holých větvích i pod sněhovým popraškem. Zeminu potřebuje poněkud vlhčí, ale dobře propustnou, prospívá na slunci i v polostínu.

Aromatické silice jako návnada i obrana


Vonné látky jsou pro byliny, stromy a keře velice důležité. Napomáhají jejich zdravému vývinu i pozdějšímu růstu. Ty, které se vylučují z listů a kůry, slouží jako přirozený obranný prostředek, protože lákají nepřátele škůdců. Vonné květy zase přitahují včely, motýly, čmeláky a jiný užitečný hmyz, který velkou měrou pomáhá při opylování.