Vůně se často přirovnávají k něčemu dobře známému. Květ tak může vonět po vanilce, medu, čokoládě, skořici, hřebíčku, kávě, jablkách, citronu, pomerančích, fialkách, ananasu, lesních jahodách i pepři. Vůně také přirovnáváme k chutím; tedy sladká, nakyslá nebo i hořká (třeba u pelyňků). Nevoní nám jen jednotlivé druhy rostlin, ale své aroma mají i celá společenstva. Zvláště pokud máme sennou rýmu, registrujeme velmi přesně vůni právě posečených trav v seně. Po pryskyřici zase voní jehličnatý les. ¨

Po chemické stránce tvoří vůně většinou směs složitých organických sloučenin. Ponechme chemii stranou, i bez ní je charakteristika vůní dost obtížná. Vůně se totiž mění třeba během vývoje květu (jinak voní poupě, jinak květ dokvétající) a také podle počasí (jinak v dusnu před bouřkou, jinak po dešti). A třeba květy otevírající se večer voní až v tuto dobu a lákají tím noční motýly.

Inventura vůní

Mnozí zahrádkáři by si určitě rádi přednostně vysadili vonné rostliny. Ostatně výlučně z vonících rostlin se začínají budovat i větší zahrady, což má velký význam třeba pro lidi zrakově postižené. Zkusme si tedy sestavit malý přehled voňavých rostlin. Při šlechtění se více pozornosti věnovalo velikosti a barvě květu, takže paradoxně některé divoce rostoucí druhy voní více než z nich vzniklé plnokvěté kultivary.

Vonné dřeviny mají velký efekt

Ze stromů u nás běžných voní hlavně kvetoucí lípy a akáty. V parcích pak můžeme objevit mohutný korkovník amurský (Phellodendron amurense), jehož černé bobule jsou cítit přímo po terpentýnu. A pokud se bobulí dotkneme rukou, bude nám ještě dlouho „vonět“. Z keřů voní samozřejmě šeříky všeho druhu, komule (Buddleia), pustoryly (nesprávně jasmíny), lýkovce, některé kaliny, klokoče (Staphylea), vilíny (Hamamelis) a některé růže. Mezi pnoucími dřevinami voní hlavně k večeru zimolez kozí list neboli růže z Jericha (Lonicera caprifolium), ale také akébie. Až nepříjemně intenzivně voní nízký teplomilný keřík perovskie (Perovskia atriplicifolia) z čeledi hluchavkovitých, jenž se teď často vysazuje i do skupin s trvalkami a většími trávami. Pochopitelně ani u keřů nemusí vždy vonět jen část nadzemní; vzpomeňme si třeba na rozřezaný kořen lékořice.

Podmanivá vůně květin

Na stinných místech zahrady budou vonět fialky, konvalinky, mařinka vonná a prvosenka jarní. Omamnou sladkou vůní zahradu zahalí nenáročné a krásné pivoňky.

Pokud zapátráme v cibulovinách, vyniká těžkou vůní lilie bělostná (Lilium candidum) a hyacinty; jemně voní acidantera (Acidanthera bicolor). Mezi hlíznatými květinami zase pěkně voní mnohé americké kosatce, méně pěkně pak některé aronovité rostliny. Například květ zmijovce (Amorphophallus) nebo také doma pěstované sukulentní smrdutky (Stapelia). I zápach má však v přírodě význam, protože opylovači těchto květů jsou mouchy.

Vonících letniček je poměrně málo. Nemůžeme ovšem zapomenout na karafiáty, pnoucí hrachor vonný a navečer se otevírající okrasné tabáky. A v téhle řadě je třeba také připomenout jednoletá koření – majoránku, bazalku, saturejku zahradní, kopr, , kmín, anýz, dvouletý fenykl a další.

Nevůně

Každému všechno nevoní. Vnímání vůní je velmi individuální. Zatímco někomu je příjemný odér černého bezu, afrikánů, muškátů, heřmánku, česneku či křenu, jiný tyto vůně přímo nesnáší. Existují ovšem i rostliny všeobecně nepříjemné. Třeba takový zimostráz sázený na hřbitovech nebo cibule řebčíků; z trvalek pak kakosty, z nichž jeden u nás běžně divoce rostoucí druh se česky dokonce přímo výstižně jmenuje smrdutý. Také náš složnokvětý rmen smrdutý (Anthemis cotula) nebo krabilice zápašná (Chaerophyllum aromaticum) z čeledi mrkvovitých se nemohou jmény chlubit, ale charakterizují je výstižně. Je nutné ovšem dodat, že rostlin, které mají české druhové jméno vonný, je podstatně více než těch s přídomkem opačným.

Bylinky pro radost i užitek

Známé aromatické trvalky, jejichž listy i květy jsou plné vonných silic, často používáme jako koření – například levanduli, meduňku, yzop, dobromysl, saturejku horskou, rozmarýn, šalvěj lékařskou, různé druhy pelyňků, mát a mateřídoušek včetně tymiánu, vonné pelargonie. Stačí jen v prstech rozemnout list bylinky a už cítíme příjemné aroma. Tyto rostliny určitě stojí za výsadbu na samostatný záhonek. Typicky voní také třeba routa vonná nebo zavinutka; těmi ovšem nekořeníme.

Naše zvířata mají citlivější čich

Domácí zvířata pochopitelně vnímají vůně daleko intenzivněji než my. Pes musí být pachy doslova zaplaven. Kočka má zase oblíbené rostliny (například šantu kočičí nebo kozlík lékařský), kolem nichž se ráda tře. A také miluje často až příliš právě vysazené aktinidie, zatímco my lidé na této liáně necítíme dočista nic.