Malí tarzani

Lezení je pro děti jeden z nejpřirozenějších pohybů. Rovnoměrně posiluje tělo, rozvíjí obratnost a koordinaci, nedochází při něm k jednostranné zátěži, děti se vydovádí a příjemně unaví. Proč tedy malé nezbedy v lezení nepodpořit – a nevytvořit jim k tomu co možná nejbezpečnější podmínky.

Ideálním základem je statný strom, či nejlépe jeho torzo. Rozmanité možnosti využití jsou pádným důvodem, proč starý strom, jež je již nutné porazit, neodstraňovat celý, ale ponechat z něj vysoký pařez. Díky hluboce rostoucím kořenům kotví v zemi velmi pevně, stejně jako za života. Dřevo pak chátrá natolik pomalu, že děti vyrostou dřív, než zvětrá příliš. Navíc se mrtvé dřevo stane útočištěm larev mnohých vzácných a užitečných brouků, což ocení zvláště příznivci přírodních zahrad, milovníci přírody i malí nadšení přírodovědci.

Přiměřeně vysoké torzo stromu můžete opatřit rozmanitou soustavou houpaček, provazových žebříků, lan na šplhání s pomocnými uzly či bez. Přímo na kmen je možné připevnit chyty, jež se používají na cvičné lezecké stěny (i malou soukromou náhradu skály si lze na stěně domu či stodoly vybudovat). Na vrcholu pařezu si děti mohou užívat nedostupné pirátské hnízdo na zabudované plošině. Pod něj pak můžete ve velké vrstvě nastlat třebas slámu, která zmírní dopady při neopatrných seskocích či lezeckých nezdarech.

Děti budou nadšené také z domečku ve větvích živého stromu, který u těch starších může být i ve větší výšce. Nejjednodušší je mezi vhodnou rozsochu ukotvit obyčejnou paletu a na ní pak domeček vytvořit. S jeho tvorbou mohou děti pomáhat, základ střechy tvořený plechem, prkny či fólií poklást třebas došky ze svázaných větviček…domeček pak pěkně splyne s okolím.

Kouzlení s provazy

Kromě vertikálních žebříků a lan na šplhání lze z pevných provazů vytvořit i řadu dalších zajímavých atrakcí. Velmi oblíbené jsou provazy umístěné vodorovně 20-50 cm nad zemí a pevně utažené tak, aby se vzhledem ke vzdálenosti opěrných stromů či kůlů příliš neprověšovaly. Pro malé provazochodce je pak třeba upevnit ještě vrchní lano jako oporu pro ruce – tak, aby na ně pohodlně dosáhli a mohli ručkovat. Po vzoru dětských hřišť můžete vytvořit také nejrůznější pavučiny pro malé „spidermany“. Velmi oblíbené jsou lanovky, po kterých se lze vozit třeba jen díky jednoduchému závěsu na ruce, podobnému ramínku na šaty.

Domácí lanové dráhy se neobejdou bez investice do kvalitních provazů, ale ceny se budou pohybovat stále řádově jinde, než částky za sporé prolézačky nabízené například v zahradních centrech. Mezi vzrostlými stromy lze vytvořit celé opičí dráhy, podobné oblíbeným lanovým drahám ve výškách, kde ovšem musí fungovat bezpečné jištění. Pokud se ale provazy nacházejí sotva půl metru nad zemí, mohou se na nich děti pohybovat svobodněji.

Skvělou atrakcí může být také tzv. slackline, plochý, trvanlivý a velmi pevný provazový pruh, který lze díky jednoduchému mechanismu dokonale napnout mezi stromy. Zaplatíte za něj sice cca 600-1000 Kč, ale obvykle se na něm vydovádí nejen děti, ale celá rodina. Na dokonale napnutém plochém laně se totiž každý časem s trochou trpělivosti stane pravým provazochodcem (a pěkně si zpevní hluboké stabilizační svaly). Zprvu je vhodné slackline natáhnout na malou vzdálenost a co nejvíce napnout. Zkušenější zahradní artisté se již elegantně houpou při chůzi na mnoho metrů, chodí pozadu…a časem třeba začnou metat na laně i salta.

Pařez třikrát jinak

Pokud vám na zahradě zůstal nižší pařez a příliš nepřekáží, neztrácejte čas a energii na jeho odstraňování.

  • Dětem z něj můžete vytvořit autíčko nebo skluzavku
  • Pokud doprostřed zapustíte otočný mechanismus, tak se stane stabilním základem jednoduchého kolotoče.
  • Svrchu mírně vydlabaný se promění v kouzelnou zahrádkou, kde si děti s pomocí rodičů mohou vyzkoušet první zahradnické pokusy.
  • Pokud stojí pařez na stinném místě, může se obklopen mechem a kapradinami stát kouzelným domovem skřítků – snad všechny děti si v lese rády staví domečky pro trpaslíky…

Přechod přes bažinu


Zatímco před malými dětmi je potřeba zahradní jezírko ohradit nebo chránit mříží, pro větší může být místem dobrodružných výprav. Ideální je zahradní mokřina, rašelinná loučka plná bahenních rostlin a rákosí, která na jezírko navazuje, nebo mělký potůček. Pokud do dna zatlučeme či jinak ukotvíme špalky, budou jejich ploché vyčnívající konce lákavými stupátky, po kterých bude možné mokré území překonat. Jednodušším a také zábavným řešením je natáhnout přes vodu provazy.

Zábavné zahradní zápasy

K radosti a zábavě někdy stačí málo. Třeba dřevěný kůl, kousek provazu a klubko hadrů. Na stabilní, 1,5-2 m vysoký kůl (který mohou děti vyzdobit jako totem) se nahoře přiváže provaz, na jehož dolní konec je upevněn míč vytvořený z hadrů čili hadrák. Vznikne tak nástroj pro prastarou a dodnes oblíbenou indiánskou hru baryball. Hrají při ní dva soupeři proti sobě a snaží se míčem házet tak, aby třikrát obmotali kůl ve směru protihráče. Míč hadrák by proto měl být umístěn přibližně ve výšce prsou a nebo alespoň v dosahu rukou nejmenšího hráče.

S hadrovými míči lze užít i mnoho další legrace. Pokud se dva menší připevní na konec lehké tyče, mohou se dva protihráči pomocí šťouchů snažit navzájem shodit z vyvýšené klády, trámu, ležícího kmenu nebo z prkna. Tato kladina může být umístěná velmi nízko nad zemí, čímž se hra stane bezpečnější.

Pískoviště pro všechny

Plácání báboviček milují všechny malé děti. Ideální je vybudovat jim na zahradě pískoviště na místě, na kterém na ně bude dobře vidět (nejlépe i z okna kuchyně) a na které bude vrhat stín strom nebo statný keř, jehož chladivý stín v parnu žádný slunečník nenahradí. Pískoviště, které je ohrazené tak, aby se zahradou ladilo - například dřevěnými trámy, prkny, pískovcovými kvádry – nemusí být vůbec nevzhledné. Na okraji ho navíc mohou zkrášlovat okrasné traviny, nebo může volně přecházet ve štěrkový záhon plný pohledných netřesků, travin a rozchodníků.

Bosé a šťastné

Teplé léto a zahrada nabízejí tu nejpřirozenější prevenci proti plochým nohám. Děti běhají bosky rády, a i fyzioterapeuté potvrzují, že lidské chodilo nebylo stvořeno k neustálému chození v botách. Bosé nášlapy proto nejen posilují nožní klenbu, ale také trénují kotníky a všechny tolik důležité šlachy a vazy. Po kvetoucím jeteli, záhonem bylinek nebo po mateřídoušce by děti raději běhat neměly, aby nedostaly žihadlo. Nízko střižený trávník je bezpečný a příjemný, ale také tak trochu nudný a pro trénink nožek nedostatečný. Ideální je cesta z oblázků, které vyhřeje slunce (v zahradě může mít i podobu „suché říčky“, velmi efektní linie z oblázků osázené trvalkami). Oblázky se mohou střídat se štěrkem a pískem, mulčovací kůrou…

Zelený labyrint

Vytvořit malé bludiště ze stříhaného buxusu, zimostrázu, je časově poněkud náročnější a hotové bude až za několik let – ovšem může vypadat vskutku dokonale a tvořit velmi estetickou součást zahrady. Základem může být ovál, čtverec nebo i složitější tvary.

Pokud chcete nechat labyrint vyrůst rychle, použijte například mrazuvzdorné bambusy. Malé děti budou běhat dobrodružným zeleným přítmím již v druhém roce od výsadby. Mezi živé bambusové stěny je ideální poklást dřevěné chodníčky, nebo je výběžkaté, do šíře se množící druhy bambusů nutné omezit zapuštěnými zábranami, jinak chodby a tunýlky brzy zmizí.

Vstávej semínko holala…

Větší děti zahradničení často považují za nejnudnější věc na světě. Možná se ale na zahradní práce budou dívat jinak, pokud je do nich zapojíte ještě jako docela malé. Nechejte je vypěstovat si vlastní rostlinky, zázrak proměny semínka v urostlou slunečnici na ně zapůsobí. Právě rychle rostoucí, velké a atraktivní rostliny jako je slunečnice, fazole či obří dýně jsou pro dětské pěstování nejvhodnější. Podle věku jim samozřejmě musíte se setím a péčí o rostliny pomoci, semínek je také třeba zasít více, aby byl úspěch zaručen. Větší děti si pak někdy dokonce přejí vlastní záhonek, který si osejí podle svých představ a sami se o něj budou starat.

kresby: Vladimír Bukovský