Svažité terény jsou u nás časté, díky bohaté členitostí naší krajiny. Řešit zahradu ve svahu je zajímavé, jak z hlediska kompozičního řešení, tak z hlediska druhového složení rostlin. I zahrady s prudkým terénem mohou být velice atraktivní a okouzlující, dokonce snáze, nežli zahrady na rovině. Můžeme v nich uplatnit různé zídky, terasy, schodišťové stupně, skalky, sklepy, kamenité stráně, ale i vodní hříčky (vodopády, potůčky, terasovitá jezírka…). Díky terénu také vznikají zcela netradiční pohledy, nadhledy, detailní prostory, soukromá zákoutí a především krásné výhledy do okolí, které jako by zahradu zvětšovaly.

Svah je krásný, ale náročný terén

Zahrada ve svahu má však i nevýhody, především pracné budování. Žádá si složité technické řešení terénu, stavbu různých opěrných zdí, schodů, teras. Často je nutná také modelace a zpevňování terénu, což může být velmi nákladné a pracné. Vyplatí se statické posouzení nově stavěných objektů, abychom se do budoucna vyvarovali komplikací, jako jsou ujíždějící svahy, či praskající zdi. Počáteční investice a důkladná příprava zahrady se však vyplatí.

Jak osazovat svažitý terén

Pozemky ve svahu se většinou vyznačují výsušnými plochami, čemuž by mělo odpovídat složení rostlin. Na těchto místech sázíme výrazně teplomilné rostliny vhodné pro chudé, lehké a propustné půdy.

Při zakládání zahrady zde je také dobré myslet na závlahový systém, především na jižních svazích.

  • Dřeviny svými kořeny svah zpevní. Nežli zakoření, můžeme je sázet do kapes podepřených prknem a kolíky či svazkem lískových či vrbových prutů.

    Trvalky pro jižní svah s plným sluncem: Allysum montanum – tařice, Arabis – huseník, Campanula carpatica – zvonek, Organum vulgare – dobromysl, Nepeta x faassenii – šanta, Thymus x citriodorus – mateřídouška, Sedum – rozchodník, Sempervivum – netřesk, Phlox subulata – plamenka, Dianthus – hvozdík.
  • Dřeviny pro jižní svah s plným sluncem: Microbiota decussata, Juniperus horizontalis – jalovec, Pinus sylvestris – borovice, Picea pungens – smrk, Juniperus communis – jalovec. Z listáčů pak Amelanchier, Berberis thunbergii – dřišťál, Cornus alba – svída, Kerria japonica – zákula, Syringa vulgaris – šeřík, Hippophae - rakytník.
  • Stínomilné trvalky na severně orientovaný svah: Epimedium – škornice, Bergenia cordifolia – bergénie, Hosta – bohyška, Lysimachia punctata – vrbina, Brunnera macrophylla;
  • Stínomilné dřeviny na severně orientovaný svah: jehličnany: Taxus - tis, Thuja - zerav; listnáče: Buxus – zimostráz, Hedera helix – břečťan, Philadelphus – pustoryl, Corylus – líska, Hamamelis – vilín.

Terasy a opěrné zídky

Opěrné systémy teras mohou být zbudovány z různých materiálů:

  • Dřevěné materiály by měly být již od výrobce impregnovány proti hnilobě a vlhkosti, což prodlužuje jejich životnost.

    Nejvhodnější, a pro náš kraj také nejtypičtější, jsou kamenné zídky. Působí velmi přirozeně, obzvlášť pokud je použit místní kámen. Ovšem jsou finančně i řemeslně nejnáročnější.
  • Velmi zajímavě také vypadají cihlové zídky, především v kombinaci s trvalkovými záhony anglického typu.
  • Pokud chceme zachovat při zpevňování teras přírodní materiály, můžeme použít finančně dostupnější materiál – dřevo (konkrétně dřevěné palisády, či dřevěné hranoly) určené pro zpevňování svahů.

Osazování zídek

Aby nově vzniklá, terasovitě uspořádaná plocha zahrady nepůsobila příliš technickým dojmem (velké množství kamene, dřeva, betonu), je vhodné zídky osázet rostlinami. Zvláště suché zídky stavěné bez malty jsou pro rostliny ideálním místem a mohou být od jara do podzimu rozkvetlé.

  • Velmi zajímavě vypadá suchá zídka osázená suchomilnými bylinkami, pro které je dané prostředí přirozené (dobromysl, mateřídouška, tymián, levandule, jahodníček…). Bylinky vysazujeme především na svahu s jižní orientací.
  • I v mlaých spárách se udrží sukuletní rostlinany, jako jsou netřesky, rozchodníky i polštářovité suchomilné skalničky, například lomikameny.
  • Zídky mohou být osazeny i dalšími okrasnými, suchomilnými trvalkami, v kombinaci s půdopokryvnými okrasnými keři.

Ochrana stromů při terénních pracích

Stavební práce by mohly nepoškodit již vzrostlé stromy v zahradě.

  • Při zvýšení úrovně půdy dochází k omezení přístupu vzduchu ke kořenům rostliny, které díky tomu odumírají a posléze i hynou. Proto v takových místech ochráníme stromy postavením kamenné (dřevěné) obrovnávky.
  • Snižování úrovně půdy nad kořeny stromů má zase za následek přímé poškození obnažovaných kořenů stavebními mechanizmy. Obnažené kořeny dočasně trpí zasycháním, případně nízkými teplotami. Tento problém řešíme tím, že ponecháme v okruhu koruny původní vrstvu zeminy a takto vzniklý ostrůvek obestavíme zídkou.

kresba Naděžda Sochorová