Na počátku léta je třeba pečovat o všechny rostoucí a kvetoucí trvalky, letničky, zeleninu i nově vysazené stromky a keře. Ovšem mnoho druhů, především zeleniny, stále ještě můžete vysít a připravit si tak úrodu na pozdní léto, podzim, nebo dokonce zimu a časné jaro.

Zeleninová zahrada

Pro plodovou (rajčata, papriky, dýně, melouny, cukety) a košťálovou zeleninu (brokolice, květák, kedlubny) je ideálním hnojivem zkvašený drůbeží trus. Kromě toho, že dodává rostlinám komplex výživných látek, prospívá půdě, pečuje o její zdraví a dlouhodobou úrodnost. Hnojení organickými hnojivy je ideální kombinovat s mulčováním, které uchovává půdu kyprou a chrání pracující půdní mikroorganismy. Na záhony, které již vydaly úrodu a kterým chceme dopřát odpočinek, můžeme zasít zelené hnojení - například svazenku, pelušku, hořčici. Rostliny poseme a mělce zaryjeme do půdy, nežli začnou zrát semena. Ovšem vykvést je necháme, růžové květy svazenky jsou krásné a včely je přímo milují.

Rajčata

Rajčata zaléváme pouze ke kořenům. Každá vlhkost na listech zvyšuje riziko napadení plísní. Jako prevence proti houbovým chorobám poslouží postřiky ekologickými přípravky na bázi kaseinu – místo ve vodě je můžeme rozmíchat v posilujícím nálevu z přesličky, nebo nepasterovaným mlékem smíchaným s vodou v poměru 1:1. Rostoucí tyčková rajčata vyvazujeme k opoře a pravidelně vylamujeme zálistky, výhony tvořící se za paždím listů – minimálně jednou týdně, protože čím menší je odstraníme, tím lépe. Pokud některý unikl naší pozornosti, přerostl a již kvete, můžeme ho nechat dále růst, dva výhony rostlina v dobrých podmínkách uživí – ale již žádný další. Keříčkové odrůdy květy a plody tvoří naopak na krátkých postranních výhonech, které se proto nevylamují. Půdu pod rostlinami mulčujeme, abychom snížili výpar vláhy a podpořili tvorbu humusu.

Okurky

Okurkám, narozdíl od rajčat, kropení na list může prospět, neboť je prevencí proti svilušce, která rostliny často trápí. Ovšem je vhodné kropit ráno, aby listy do večera oschly – přemíra vlhka podporuje rozvoj plísně okurkové. Prevencí proti plísni je pěstování na síti. Okurky jakožto popínavé rostliny se sítě ochotně chytají svými úponky. Proti sviluškám lze použít také postřik na bázi oleje a lecitinu, který škůdcům zalepí dýchací otvory a tak je zahubí, ale díky jeho zdravotní nezávadnosti můžeme plody ihned po ošetření sklízet.

Cuketa a dýně

Půdu pod sazenicemi nastýláme novým mulčem, pokud je třeba ho doplnit, a plazivé dýně navádíme na opory, čímž uspoříme místo a chráníme plody před vlhkem a ušpiněním. Slimáci si rádi pochutnávají na květech těchto rostlin, především pokud leží při zemi. Lze na ně nastražit pivní pasti, ekologicky nezávadné návnady s glukonátem železa, nebo mechanickými zábranami chránit jednotlivé záhony.

Fazole a fazolky

Vyséváme další várku keříčkových fazolek pro sklizeň mladých lusků. Na výživu fazole náročné nejsou, avšak vyšší obsah humusu v lehčí půdě jim prospívá a také zadržuje vláhu. Je poslední termín, kdy můžeme vysít i pnoucí fazole pro sklizeň polozralých lusků. Keříčkové i pnoucí fazole můžeme mulčovat, v době květu je neokopáváme, snadno poraníme kořeny a květy mohou opadat, aniž by se dočkaly opylení a proměny na plody.

Čekanka

Rostoucí salátové čekanky důkladně zaléváme, aby nebyly příliš hořké. Stále ještě můžeme vysazovat sazenice a vysévat semena čekanky určené pro sklizeň kořenů a zimní rychlení puků, i salátové, křehké červené čekanky radicchio – ideálně na stinnější stanoviště, které je uchrání před vybíháním do květu i přílišným hořknutím. Čekanka miluje hnojení kompostem a vysoký obsah humusu v půdě, ke kterému přispívá organické hnojení a mulčování. Jako i ostatní listovou zeleninu ji v průběhu růstu můžeme přihnojovat tekutým hnojivem připraveným z kopřiv.

Salát

Listová i plodová zelenina bude růst, nikoli jen přežívat, pokud jí poskytneme dostatek vláhy. Také bude křehčí a chutnější. Ideální je voda dešťová, odstátá. Vláhu šetří zálivka ranní či večerní, kdy nám vodu neubírá okamžitý odpar. Vyplatí se rovněž mulčování, které udrží půdu vlhčí, kyprou a úrodnou.

Sále ještě můžeme vysévat odrůdy určené pro celoroční pěstování, odolné vůči dřevnatění a vybíhání do květu. Ovšem vzhledem k horkému počasí volíme pokud možno stinnější místo (záhon mohou zastínit okurky na opoře, papriky, řádky fazolí či slunečnic)

Roketa

Také roketu pro sklizeň mladých lístků můžeme stále vysévat, přičemž stinnější místo je výhodou. Vůči suchu je odolnější vytrvalý křez tenkolistý, známý též jako rukola nebo wild rocket, neboť jakožto trvalka má mohutnější kořeny. Hluboce vykrajované, pikantní lístky sklízíme postupně v průběhu celé sezóny. Jedlé a chutné jsou i žluté květy.

Pór

Rostoucí póry můžeme nejen zalévat, hnojit a mulčovat, ale také přikopčit, přihrnovat zeminou či mulčem pro získání delších vybělených částí.

Hrášek

Hrášek je třeba za sucha zalévat, prospěje mu i mulčování. Větší úrody dosáhneme při pěstování na opoře. Cukrový hrášek, určený pro konzumaci celých lusků, sklízíme včas – s ještě drobnými semeny. U hrachu dřeňového necháme semena vyrůst, ale ne ztvrdnout, pokud je nechceme nechat vyzrát a příští rok sít.

Pro postupnou sklizeň stále vyséváme další semena dřeňového hrášku pro sklizeň sladkých zrnek i cukrových odrůd pro sklizeň celých lusků. K rychlejšímu a spolehlivějšímu klíčení lze semínka přimět máčením ve vodě, heřmánkovém čaji či nepasterovaném mléce (prevence chorob), tím spíše pak však zasetá semena nesmí zaschnout.

Cibule

Rostoucí cibuli za sucha střídmě zaléváme a půdu mezi sazenicemi mulčujeme jen tenkou vrstvou slámy nebo trávy. Můžeme postupně sklízet pro okamžitou spotřebu.

Česnek

Poté, co zaschne přibližně třetina natě česneku z podzimních výsadeb, je čas na sklizeň. Jarní výsadby za déletrvajícího sucha zaléváme a mulčujeme.

Celer

Porosty celeru nyní můžeme kromě pravidelného, zalévání a hnojení také přikopčit, pokud si přejeme sklízet dlouhé, křehké, vybělené řapíky. V horku celeru také prospěje přistínění – úlevu od slunečního žáru mu mohou poskytnou pnoucí rostliny (letničky i popínavá zelenina), řádka slunečnic, proutěný plůtek.

Brokolice a květák

Rostoucí květák i brokolici zaléváme a hnojíme, stejně jako u ostatní zeleniny je prospěšné je i mulčování. Stále ještě můžeme sázet i sít pozdní odrůdy. Pokud květáku zalomíme listy, růžice zůstanou pevné.

Kedlubna

Můžeme vysévat pozdní odrůdy. Při výsadbě kedluben je třeba zahrnout půdou kořeny, ale nikoli část nad kořenovým krčkem, základ budoucí kedlubny. Rostoucí rostliny zaléváme pravidelně, aby bulvy nepraskaly a nedřevnatěly. Kedlubna je náročná na živiny a uvítá půdu obohacenou kompostem, mulčování a na dusík bohaté hnojení, podobně jako zelí a květák. Pokud zvolíme organické hnojení, přispějeme k tvorbě humusu a úrodnosti půdy, a také její schopnosti zadržovat vodu.

Jahody

Sladká sklizeň pokračuje – a jahodníky stále potřebují zálivku, jednou týdně i přihnojení. Ideální je dostatečně naředěný zkvašený drůbeží trus (zálivka by neměla být příliš cítit a měla by mít barvu slabého čaje), který opatrně lejeme přímo ke kořenům. Půdu pod sazenicemi nastýláme, nejlépe slámou, která je udrží v suchu a neušpiněné.

Brambory

Rostoucí natě se vyplatí přihrnout zeminou a nastýlkou, aby vytvořily více hlíz, brambor. Čerstvé trávy však nesmíme navršit přímo na rostliny příliš mnoho najednou, aby se nezapařila. Za deštivého a zároveň teplého počasí rostliny často napadá plíseň bramborová. Projevuje se šedočernými skvrnami na natích a později i na bramborách, které značně znehodnocuje. Prevencí je nepřehnojovat brambory dusíkem (i když jinak jej snášejí poměrně hodně). Mandelinku, která okusuje natě, je z malých ploch snadné ručně sbírat a likvidovat. Její nápadné zbarvení je v tomto ohledu výhodou. Proti háďátku bramborovému pomáhá střídání záhonu a také výsadba aksamitníku.

↑Zpět na začátek

Trvalky

Pokud si přejeme namnožit či přemístit drobnokvěté narcisy, šafrány, ladoňky a další cibuloviny, je vhodné je v červnu vyjmout ze země. Pak jednoduše oddělíme dceřiné cibulky od větší, původní a d podzimní výsadby uchováme na vzdušném, tmavém místě. Také cibule ušlechtilých tulipánů a hyacintů se v červnu, poté co zatáhly listy, z půdy vyjímají, aby odpočívaly v komfortu a bezpečí. Vydrží i bez toho, ale květy časem nebudou tak prvotřídní. Oproti nim nenáročné drobné krokusy, talovíny, sněženky, narcisy a modřence můžete nechat už navždy tam, kde je vysadíme, budou se samy rozrůstat.

Nastává čas sběru mnohých léčivých rostlin, ať již planých, nebo na zahradě vypěstovaných. Rozkvétá heřmánek, řebříček, měsíček, kontryhel, kopřiva… Ještě před rozkvětem je vhodné seříznout šalvěj a meduňku. Bylinky, sbírané na přípravu léčivých nálevů či koupelí, je třeba sbírat za slunného počasí a ihned důkladně usušit na temném, vzdušném místě, zavěšené v malých svazečcích.

Ve větším množství můžeme sklízet také aromatické bylinky, které znovu rychle obrazí. Patří mezi ně například levandule, tymián, oregáno, rozmarýna. Díky zastřihávání vrcholků navíc košatí (dřevnatějící druhy nestříháme až na staré dřevo, to obráží mnohem hůře). Přebytky můžeme zamrazit, usušit, naložit do olivového oleje nebo soli.

Pokud po odkvětu seřízneme chrpy, ostrožky, vlčí boby a rané kopretiny, vykvetou v průběhu léta znovu.

Výsevy a mladé výsadby zaléváme, kvetení podpoříme tekutým hnojivem přidaným do zálivky, nejlépe opět zkvašenými slepičinci, které prospívají i půdě a na rozdíl od hnojiv minerálních podporují tvorbu cenného humusu. Dokud jim nenaroste bohatý kořenový systém, potřebují pomoc v podobě zálivky všechny nedávno vysazené či vyseté rostliny. Ovšem později, pokud zvolíme odolné suchomilné druhy, se obejdou bez zálivky. A to je v horkých létech, kdy je vody stále nedostatek, velkou výhodou – trvalky, jakou jsou řebříček, čistec, len vytrvalý, tařice, krásnoočko, máčka, šater, rozchodník, levandule, šalvěj, tymián, yzop, šanta, dobromysl, santolina, saturejka, mateřídouška, budou krásné, kvetoucí a vitální i bez zálivky. Na rozdíl od trávníku nebo vláhomilných výsadeb.

Nakypřenou a zavlaženou půdu mezi novými výsadbami včas mulčujeme, abychom ji uchránili pře erozí, vysycháním a zbrzdily růst plevelů. Pro záhony vystavené slunci, se suchomilnými trvalkami a bylinkami, je ideální štěrk či kačírek. Do stinnějších výsadeb se hodí štěpka nebo mulčovací borka.

Trvalky, jako je například astra, chryzantéma, hortenzie, zvonek či pivoňka můžeme množit dělením trsů i řízkováním.

↑Zpět na začátek

Letničky

Květy léčivých letniček, jako je heřmánek a měsíček, sklízíme čerstvě rozvité za slunného počasí a rychle sušíme na teplém, vzdušném, tmavém místě nebo v sušičce při teplotě 35°C.

Nakvétající letničkové záhony náročnějších druhů dle potřeby zavlažujeme a přihnojíme je tekutým hnojivem podporujícím tvorbu květů (například zkvašeným drůbežím trusem). Z časných květů, které jsme nechali vyzrát, můžete začít sbírat první semínka. Odstříháváním uschlých květů, které nepotřebujeme nechat uzrát, výrazně prodloužíte dobu kvetení – rostlinu přimějeme nasadit nové.

Stejně jako letničky i další rostliny na zahradě, i balkónové květiny zaléváme je nejlépe ráno nebo večer. I pro letničky pěstované v nádobách jsou ideálním hnojivem zkvašené slepičince. Z domácích chovů můžete získat kvalitní trus, který ponechejte tři týdny zkvasit v plastové nádobě s vodou (třetinu trusu, zbytek vody). Výsledné hnojivo je třeba ředit nejméně 1:10, raději více, a rostliny přihnojovat večer jednou týdně. Slepičince lze je i zakoupit v granulované či tekuté formě, která je pro letní přihnojování nejvhodnější a odpadne tak fáze kvašení, která je poměrně dost cítit. Jako podpora balkónovek se mnoha pěstitelům osvědčilo i droždí, které necháme pár dní množit v lehce oslazené vodě na teplém místě. U balkónovek se však nemusíme obávat použít ani hnojiva minerální – zatímco na zahradě nemají dlouhodobě dobrý vliv na půdu, její schopnost udržet si živiny a vodu, při pěstování v nádobách tento aspekt odpadá.

↑Zpět na začátek

Ovocné dřeviny

V červnu se rozhoduje o tom, zda násada plodů na ovocných stromech zdárně dozraje. Bohatě obsypané stromy a keře je vhodné přihnojit. ideální jsou organická hnojiva, buď zakoupená v granulované formě, která se zapraví do půdy pod stromem, nebo vlastní. Hnojivový roztok připravíme například ze zkvašených slepičinců či králičinců, které se naředí v poměru 1:10 dešťovou vodou. Nejosvědčenější aplikace je do rýh či důlků přibližně 10 cm hlubokých, které se předem vytvoří pod obvodem koruny. Hnojit je vhodné za deštivého počasí, nebo spolu s další zálivkou.

Pokud nemáme k dispozici zvířecí trus, použít můžete také výluhy z plevele, například z kopřiv.

Třešně je vhodné trhat se stopkou, lze je pak déle skladovat. U višní se naopak doporučuje česání bez stopky. Při neopatrném trhání višní i se stopkou totiž dochází často k poškození plodonošů. Pupen, umístěný na bázi stopky, se totiž často trhá zároveň s ní.

Mladé, letos vysazené stromky (jabloně, hrušně, meruňky, slivoně, aj). je třeba za sucha důkladně zalévat. Není nutné je zalévat denně, ale spíš větším množstvím vody najednou, aby se dostala až d hloubky ke kořenům a nenutila je hledat vláhu jen blízko povrchu.

Rovněž rybíz, angrešt, maliny, ostružiny a další ovocné keře za sucha zalijeme, pět spíše vydatnou dávkou vody jednou za několik dní, a přihnojíme, stejně jako stromky. Organické hnojení nejenže je lepší pro půdu, u ovocných dřevin má oproti minerálnímu ještě jednu výhodu – kompletní minerální hnojiva obvykle snižují pH půdy a tím i dostupnost vápníku pro dřeviny.

↑Zpět na začátek

Okrasné dřeviny

Především nově vysazeným okrasným keřům prospěje zálivka a mulčování. Přihnojení hnojivem bohatým na fosfor a draslík podpoří kvetení druhů jako je komule Davidova, ibišek syrský, pivoňka dřevitá, růže, popínavý plamének či hortenzie.

Červen je vhodnou dobou, kdy si můžete nařízkovat okrasné keře. Řízky je vhodné odebírat ráno a ihned je zapíchnout do lehkého substrátu. Spodní listy je vhodné odstranit, řízky stačí do zeminy zanořit cca 2 cm hluboko a přikrýt miniskleníčkem, fólií, průsvitnými kelímky apod. Zelenými řízky v červnu můžete množit například tyto dřeviny: Japonské javory, šeřík, skalník, magnólii, kalinu, hortenzii, vřesovec, popínavé plaménky.

↑Zpět na začátek