Některé rostliny z početné rodiny česneků hýří barvami. Můžeme je pěstovat v řadě druhů, kříženců i variet, vyšlechtěných právě pro co největší dekorativnost. Přebírají štafetu po jarních cibulovinách – první rozkvétají v květnu a pokračují po celé léto. Cibulky okrasných česneků se sázejí na podzim, nyní se však můžeme rozmyslet, kde se budou nejlépe vyjímat. Jsou totiž skvělým doplňkem trvalkových výsadeb. Řada druhů zatahuje v době květu listy a jejich úzké stonky se mohou prodírat bujným porostem ostatních rostlin, aniž by konkurencí utrpěly. Ozdobit však mohou i bylinkové záhony, louky či zeleninovou zahrádku – zvláště druhy, které jsou okrasné a jedlé zároveň.

Česnek obrovský (Allium giganteum)

Nese až 15 cm velké kulovité okolíky na stonku, který může být vysoký až 170 cm. Kvítka mohou být fialová i bílá, dle kultivaru. Rozkvétají v červnu a červenci, a v té době již široké, bledě zelené listy odumírají. Pokud je zakryjí trvalky, které se právě za pozdního jara bujně rozrůstají, bude celek působit skvěle po celou sezonu.

Česnek aflatunský (A. aflatunense)

Kvete poměrně časně. Již koncem dubna a v květnu se objevují metr dlouhé stvoly, nesoucí až 10 cm velké květenství. Můžeme ho proto začlenit do časně kvetoucích trvalek (tařičky, tařice aj.) nebo do výsadeb cibulovin, kosatců či dvouletek.

Česnek azurový (A. caeruleum)

Patří k drobnějším druhům, je nejvýše 40 cm vysoký. Kvete v květnu a červnu kulovitým květenstvím velkým kolem 5 cm. Díky azurové barvě je však nepřehlédnutelné. Listy má úzké, vadnou a zatahují již v době květu. Hodí se mezi časně rašící trvalky nebo do květinové louky.

Česnek nachový (A. atropurpureum)

Dosahuje nejvýše metrové výšky. Květenství je tmavě purpurové a rozvíjí se v červnu a červenci. Původní druh můžeme potkat na loukách Balkánského poloostrova. I na zahradě se hodí jak do trvalkových výsadeb, tak do sušší louky, kam snadno zapadne díky méně okázalému vzhledu.

Česnek kulatohlavý (A. sphaerocephalon)

Dorůstá do výše 60 cm a kvete v červnu až v červenci. Drobnější květenství je protáhlé a nabízí atraktivní barvoměnu – zprvu je zelené, a jak rozkvétá, shora se postupně vybarvuje. Skupinky tohoto druhu zpestří trvalkové výsadby, traviny i skalky, pěkně vyhlíží i v nádobách a ve váze, kde vydrží krásný velmi dlouho.

Česnek karatavský (Allium karataviense)

Pochází z asijských hor. Květenství je až 12 cm velké a vyrůstá na 30 cm vysokém stonku. Listy tohoto druhu se v době květu, v květnu a červnu, nezatahují a svým stříbřitým vzhledem přispívají k dekorativnosti rostliny. Česnek karatavský proto nesázíme mezi bujně rostoucí trvalky, kde by špatně prospíval, a dopřejeme mu prostor. Pěkně vyhlíží v sousedství drobných, polštářovitých skalniček.

Allium Millenium

Je poměrně nový hybridní kultivar, který zahradu zdobí až do září. Až 30 cm vysoké stonky s poupaty raší v červnu, v průběhu července rozkvetou. A zatímco první květenství v srpnu odkvétají, rostlina nasazuje další, takže kvete i v průběhu září. Trávovité listy vytrvávají i v době květu. Hodí se proto spíše do samostatných skupinek než vtroušeně mezi trvalky. Pochází ze sibiřského česneku, je proto otužilý a odolný. Zjara má rád dostatek vlhkosti, když ho přihnojíme, budou se trsy hojně rozrůstat do šíře.

Česnek převislý (A. cernuum)

Kvete v červenci a srpnu, na stonku 20–50 cm vysokém nese hrozen drobných květů. Úzké listy mají jemnou cibulovou vůni a lze je používat jako pažitku. Jedlé a chutné jsou i samotné květy. Česnek převislý může zpestřit i zeleninovou zahradu, hodí se také do vyššího přírodního trávníku nebo mezi drobnější bylinky a trvalky.

Česnek ořešec (A. scorodoprasum)

Není tak oslnivý jako předešlé druhy, pohledný je ovšem také. A navíc výtečný k jídlu. Planě se vzácně vyskytuje i na našich slunných loukách, ovšem zdali je zde původní, nebo se jedná o památku na dávné osídlení, jistě nevíme. Cibulky sázíme stejně jako u česneku kuchyňského. K dostání bývají i pacibulky, drobné rozmnožovací pupeny, které můžeme vysazovat od podzimu do jara. Prvním rokem z nich vyroste jen tenká, pažitce podobná rostlina, kterou je třeba chránit před konkurencí. Teprve druhým rokem vytvoří cibulky, které můžeme sázet na zeleninové záhony, ale i do louky nebo mezi trvalky.

Pažitka pobřežní (A. schoenoprasum)

Je obyčejný šnytlík, který zjara opakovaně seřezáváme pro sklizeň chutných, zdravých, lehce štiplavých listů. Jde o nenáročnou trvalku, která může na zahradě růst po mnoho let. A když ji po ukončení sklizně necháme vykvést, nezadá si svou krásou s mnohými okrasnými druhy. Potěší také motýly, včely a čmeláky, pro které je učiněným magnetem – i když i ostatní kvetoucí česneky jsou pro ně zdrojem potravy. Půda pro pažitku může být o něco vlhčí a kypřejší, propustná by však měla být také. Za opakovanou sklizeň listů rostlinu odměníme pohnojením, aby znovu nabrala sil.

Pěstování

Slunce a propustná půda svědčí všem uvedeným druhům, neboť mají vesměs stepní původ. Neznamená to, že by se obešly bez vláhy, především v době růstu a květu déšť nebo zálivku potřebují. Půda by však neměla zůstat trvale mokrá, a především zimní vlhkost by cibulím ublížila. V propustné půdě není třeba je vyzvedávat a bez problémů přezimují.

Především drobnější druhy česneků jsou nenáročné na živiny, větším přídavek kompostu rozhodně prospěje. Všechny pak ocení dostatek vápníku v půdě. Můžeme ho přidat ve formě dolomitického vápence nebo dřevěného popela, přirozených minerálních hnojiv bohatých i na rovněž prospěšný hořčík. Dekorativní česneky mohou ozdobit sušší květinové louky, trvalkové výsadby na propustné půdě, záhony suchomilných bylinek. Drobnější druhy jsou ideální na skalky.

Cibulky sázíme v říjnu, malé do hloubky 8–10 cm, velké až do 15 cm. Sázíme nejvýše 12 cibulek na metr čtvereční, u česneku kulatohlavého, který je širší, jenom 5 cibulí. Okrasné česneky se rozmnožují semeny a dceřinými cibulkami, které vznikají vedle mateřské cibule. Česnek ořešec lze množit pacibulkami. Zcela výjimečně se mohou pacibulky, rozmnožovací pupeny, objevit i pod květenstvím česneku obrovského. Většinou však okrasné česneky tvoří pouze květy a z nich semena, jimiž je můžeme množit také. Trvá však několik let, než rostlina pokvete. Pokud semena nesbíráme, suchá plodenství na zahradě ponecháme – budou ji zdobit až do zimy.

Zdroj: Časopis Receptář