Jiří Holman je ve věci pěstování okurek nesporně uznávaná autorita nejen proto, že je synem legendárního šlechtitele okurek. O jejich pěstování, škůdcích a chorobách ví prakticky vše.
Nejčastěji se zahrádkáři bojí plísně okurkové. Kdy přistoupit k ochraně postřikem?
Asi vás překvapím, ale já postřiky zahrádkářům příliš nedoporučuji. Dnes už totiž plíseň okurková nepředstavuje takovou osudovou hrozbu, jako když se u nás objevila poprvé, tedy na přelomu 70.-80. let. Mimochodem, do té doby byly větší problémy s gumózami a černěmi, chorobami, které dnes už skoro nikdo ani nezná. Takže když přišla plíseň okurková poprvé, tak za pár dní nebyla v republice jediná okurka. Konzervárny neměly pár let co zavařovat: zkoušely se cukety, ale ty nikomu moc nechutnaly. Na druhou stranu právě tahle neutěšená situace se vlastně stala impulsem ke šlechtění odolných odrůd okurek. Tak byla vyšlechtěna odrůda Nora a objevily se první hybridy.
V současnosti už se vlastně žádné jiné odrůdy, než hybridní nepěstují. Jejich odolnost k plísni a padlí ale také není stoprocentní.
To je sice pravda, ale škody na nich tato houbová choroba napáchá mnohem menší. K její infekci obvykle dochází při vysoké vlhkosti vzduchu a teplotách nad 15 °C kolem poloviny července, kdy už jsou spory na listech. Objeví se na nich pak žlutými, hranatými skvrnami ohraničenými žilnatinou. Skvrny postupně hnědnou a zasychají. Pokud je v tomto období opravdu hodně teplo a vlhko a rostlina není odolná, rozšíří se plíseň na všechny listy a rostlina usychá.
Plíseň okurková
Hybridy, tedy odrůdy označované F1, mají vyšší výnosnost, ale nejsou vůči plísni odolné ale tolerantní, což znamená, že rostliny po napadení vytvářejí další listy a plody a nedojde k úplnému uschnutí rostlin. Postřiky je proto potřeba používat uvážlivě a jen když to je opravdu nezbytné, proto je zahrádkářům vlastně ani nedoporučuji. Postřiky mají smysl pro komerčního pěstitele, který chce sklízet co nejdéle a mít co největší výnosy. Zahrádkáři v teplejších oblastech totiž plody sklidí často ještě dřív, než se plíseň objeví.
Jenže v chladnějších oblastech okurky dozrávají později, až během srpna…
Co já vím, tak ani v chladnějších oblastech plíseň okurková větší škody zahrádkářům nepůsobí – pokud není mimořádný rok. Ale nikomu v postřicích samozřejmě nebráním. Znám zahrádkáře, který okurky postříká, když má rostlina pár pravých lístků. To je ale zbytečné, protože v tu dobu ještě spory plísně tady nejsou.
Navíc mnozí zahrádkáři spojují postřik proti okurkové plísni s postřikem rajčat.
To je pravda. A dá se to spojit i s postřikem brambor, protože všechny tři plísně jsou dosti podobné (třída Oomycetes) a k napadení dochází v přibližně stejnou dobu. Ale když už se tedy pro postřik rozhodneme, tak smysl to má opravdu nejdříve v první půlce července, kdy sem spory plísně přiletí s větrem. Obecně platí, že první výskyt plísně je plus minus v první půli července. V té době spory plísně jsou na listech a pokud mají příhodné podmínky k vyklíčení, tedy potřebnou teplotu a vlhkost, spory vyklíčí a dostanou se do pletiv. Přípravků, které lze k postřiku použít, je celá řada.
Takto se projevuje na listech okurek padlí
Jaká je situace s padlím?
Tam je to trochu jiné. Typické bílé moučnaté povlaky padlí se na rostlinách objevují až v druhé polovině vegetace, často až koncem léta, a to už jsou okurky většinou sklizené. Ale každý rok je jiný, padlí se může objevit dříve a v takovém případě je na zvážení zásah postřikem. Podle mých zkušeností ale poslední roky obě tyto houbové choroby škodily méně díky sušším a teplejším létům. Ale stále platí, že každý rok je jiný a každá lokalita je jiná. Je proto třeba pozorně sledovat porost.
Jaké další škůdce okurek považujete za nebezpečné?
Určitě to jsou všemožní draví a saví škůdci typu svilušky, molice, mšice, drátovci, klopušky, slimáci a další. Problém je, že pěstitelé si často příznaky chorob a škůdců pletou. Někteří zahrádkáři jsou mnohdy přesvědčeni, že mají na okurkách plíseň, ale ve skutečnosti je to něco jiného. Přitom právě plíseň okurkovou si při její dobré znalosti téměř nelze splést.
Jaké má tedy plíseň okurková typické projevy?
Nejdříve se na pár listech objeví světle zelené kostičky, z nichž se později stanou jasně ohraničené čtverce nažloutlé barvy a na druhé straně listu se vytvoří černé mycelium - pokud je dostatečná vlhkost, většinou brzy ráno - což jsou spory té houby.
Častým omylem je také záměna plísně se sviluškami. A to může být problém především ve skleníku nebo ve fóliovníku, protože svilušky, jimž vysoké teploty ve sklenících velmi svědčí, se dokáží namnožit tak rychle, že za týden zlikvidují porost úplně už třeba začátkem července. Zjistit jejich výskyt je někdy opravdu obtížné a nezkušený pěstitel se snadno splete. Navíc na svilušky bohužel neexistují lepové desky jako třeba na třásněnky (modré) a na molice (žluté). Uhlídat se to dá, ale chce to velkou ostražitost. Venku nebývají svilušky takový problém, ale ve skleníku je téměř jistota, že se objeví.
List okurky silně napadený sviluškou
Jak tedy na svilušky?
Pěstitelé mají ve skleníku většinou salátovky, vyvedené na špagátu nebo na pletivu nahoru (vertiko-systém). A když tam chodí každý den, nebo aspoň ob den, tak si může všimnout, že některé listy začnou jakoby mramorovatět. Na těchto listech je dobrou lupou vidět na spodní straně listu pavučinky a „pavoučci“. Svilušky jsou roztoči, kteří sají na listech. Pokud nemáte lupu, tak posypte spodní listu suchým prachem půdy a pokud tento prach zůstane na listu po lehkém setřesení, tak velmi pravděpodobně tam budou pavučinky a tím i svilušky. A úplně nejlepší je podezřelý list rovnou utrhnout a vyhodit. Takto lze rostliny zachránit bez postřiku. Jestliže je sviluška na většině listů rostliny, tak pak už pomůže jen postřik (např. Vertimec).
Svilušky tedy škodí téměř s jistotou ve skleníku. A co venku?
Venku nejsou takovým problémem, protože tam nemají ideální podmínky pro množení a většinou si s nimi poradí jejich přirození nepřátelé, draví roztoči. Na venkovních záhonech jsou většinou nejnebezpečnější mšice, jejichž přítomnost lze identifikovat podle toho, že se listy začnou krabatit. Mšice se objevují nejdříve na mladých listech ze spodní strany a většinou vytvářejí ohniska.
Méně známý je další nepříjemný škůdce, klopušky, které poslední roky hodně škodí. Klopušky způsobují, že se plody okurky zkřiví a listy jsou jakoby potrhané. Klopušky totiž sají na vegetačních vrcholech, a když pak list vyroste, okraje listů jsou deformované foto? a plody se křiví. Klopušek existují různé druhy – jsou zbarvené dohněda, dozelena, a měří asi půl cm, takže jsou dobře vidět. Ovšem jsou velmi plaché a jakmile se objevíte poblíž, bleskurychle se schovají, takže si jich všimne jen zkušené oko.
