Ořechy mají mezi všemi plody, které sklízíme z ovocných stromů, výjimečné postavení. Jsou pochoutkou i lékem, poskytují nám cenné živiny, které v žádném jiném ovoci nenajdeme. Leda v jeho semenech – ovšem ta jsou malá a často nevalné chuti, či dokonce ke konzumaci ve větším množství nevhodná. Zato ořechy pěstujeme právě pro onen cenný střed, jádro, ve kterém se soustředí mimořádná chuť i nutriční hodnota.
Ořešák královský je strom užitečný i krásný
Pěstování ořešáku
Ořešákům se daří v nížinách a středních polohách do 500 metrů na mořem. Ovšem prospívat a plodit mohou na chráněném místě i v 600 metrech, zvláště ve stále teplejších létech. Ve vyšších polohách, podobně jako v mrazových kotlinách, však mohou časně rašící odrůdy namrznout a přijdeme tak o úrodu. Pokud nemáme pro ořešák optimální místo, vysadíme později rašící a kvetoucí ořešáky.
Na půdu ořešáky zvlášť náročné nejsou, měla by však obsahovat dostatek vápníku. Stromům můžeme - nejlépe na podzim - dopřát vápnění dolomitickým vápencem, prospěje jim i dřevěný popel. Jednou za dva roky půdu pod korunou pohnojíme kvalitním kompostem nebo uleželým hnojem. Výhodou je, že vzrostlé stromy jsou odolné vůči suchu.
Výsadba stromků
Podzim je ideální čas pro výsadbu. Vyplatí se vysadit roubovanou sazenici zvolené odrůdy. Ořešák lze sice snadno vypěstovat i ze semene, ale bude plodit až za deset i více let, a to ořechy kameňáky, zatímco roubovaný nás prvními plody obdaruje již za dva či tři roky. Také vzrůst roubovaných ořešáků je o něco menší, nevyžadují ani tolik prostoru.
Ve školce zakoupíme obvykle takzvané špičáky, které ještě nemají korunku, brzy se však rozvětví nad místem, na kterém ho zastřihneme – nejlépe ve výšce 1,5 až 2 m, abychom mohli pod budoucí korunou chodit. Ořešák žádný další řez nutně nepotřebuje, tvoří si pěknou korunu i bez naší pomoci. Pokud je však časem příliš hustá, plodí pouze na obvodu, proto ji můžeme jednou za tři roky s citem prosvětlovat.
Špičáky se dobře ujímají jako prostokořenné sazenice, ve specializovaných školkách lze zakoupit i víceleté roubované ořešáky, které již mají korunku a jsou zapěstované v kontejnerech.
Ořešáky můžeme pěstovat jako čtvrtkmeny, polokmeny i vysokokmeny – ty sázíme nejméně 10 m od sebe, pokud máme prostor na více stromů. Protože ořechy sbíráme až poté, co spadnou na zem (na rozdíl od jablek a hrušek je pád nijak nepoškodí, naopak nám často usnadní loupání zeleného oplodí), nemusíme se bát ani vysokých stromů, které zároveň poskytnou stín. Půdu pod mladými stromky mulčujeme, a dokud se dokonale neujmou, v průběhu dalšího roku je zaléváme. Je pravda, že vzrostlé ořešáky produkují látky, které omezují růst rostlin pod nimi. Odolné stínomilné půdopokryvné rostliny, jako je například tlustonitník, se však nedají a rostou i pod ořešákem. Vyšší rostliny nejsou vhodné kvůli sběru ořechů, půdopokryvné tolik nevadí. Pokud je navíc po čas sklizně překryjeme netkanou textilií, hledání ořechů si usnadníme a rostliny nijak neutrpí. Vhodná je i louka, kterou před sklizní posečeme. Nízkému trávníku se pod ořešákem může dařit hůře.
Síla skořápky má vliv na trvanlivost i zpracování ořechů
Papíráky nebo kameňáky?
Při loupání ořechů vskutku pocítíme, zda je skořápka tenká a lze ji snadno rozlousknout, nebo se jádra jeví jako téměř nedobytná. Ořešáky typu kamenáč proto příliš oblíbené nejsou. Ale ani papíráky s velmi tenkou slupkou nemusí být nejlepší volbou, protože je snadno naklovají ptáci a pak se rychleji kazí. Dokonce i pokud je sesbíráme neporušené, budou mít horší skladovatelnost a měli bychom je spotřebovat do Vánoc. Na druhou stranu se louskají téměř samy - zástupcem je například odrůda Magdon. Polopapíráky jsou oblíbeným kompromisem: louskají se celkem snadno (zvláště kvalitním louskáčkem), slupky však jádra dostatečně chrání. Mezi oblíbené polopapíráky patří raný a mohutný Apollo, Bohumil a Victoria, vynikající velkými plody, či pozdnější Saturn s plody jemné chuti. Odrůdy Jupiter a především Mars díky pozdnímu rašení neohrožují jarní mrazíky. Zvláště voňavé plody nese odrůda Vilém a Seifersdorfský, vhodný i pro menší zahrady. Sladkostí jader vyniká americká odrůda Lake. Výjimečnou chuť i barvu mají odrůdy s červeně zabarvenými jádry Kardinál a Sychrov, který však raší časně a květy mohou poškodit jarní mrazíky. Méně vzrostlé stromy těchto druhů lze chránit netkanou textilií či zahřát speciálními protimrazovými svícemi. Velmi zajímavé jsou také křapáče, odrůdy s obřími ořechy, jež mají skořápku hluboce zbrázděnou a velkou až jako pěst.
Většina odrůd je alespoň částečně samosprašná. Pokud však vysadíme ořešák cizosprašný, například Jupiter, bude k opylení vyžadovat sousedství jiné odrůdy – ideálně Mars, což je další „planetární“ odrůda pocházející z Valtic. Opylovač by měl stát proti směru převládajících větrů, ořešáky opyluje vítr.
