Přibližně 100 druhů těchto úchvatně kvetoucích strom. Je rozšířeno v Severní a Střední Americe a ve východní Asii a v Himaláji. Mnohé z nich, a také zahradní kultivary, můžeme pěstovat i na zahradě.

Magnólie mohou být i dřevinami stálezelenými, ovšem takovým se daří až v zahradách a parcích Středomoří, kde nejčastěji roste Magnolia grandiflora, pocházející ze Severní Ameriky. Občas sice můžeme i u nás zastihnout mladé jedince tohoto druhu, ale musíme předpokládat, že nepřežijí první tvrdší zimu. Venku lze v ČR dlouhodobě pěstovat jedině druhy opadavé.

Dokonalá krása

Listy magnólií jsou nedělené, celokrajné, nejčastěji vejčité, opakvejčité nebo kopinaté, někdy pozoruhodné velikosti. Na hladkých členěných větvičkách vynikají od podzimu šedě plstnaté květní pupeny. Pravou okrasou zahrady jsou však květy – velké, pevné, masité, jakoby vysoustružené. Velmi dekorativních 6 až 18 okvětních lístků má různou šíři. Zbarvení je bílé, někdy intenzivně růžové, růžově fialové, růžově červené nebo nažloutlé. Neobvykle působí i dužnaté, často výrazně zbarvené souplodí válcovitě šiškovitého tvaru, které mnozí lidé s magnóliemi vůbec nespojují.

Pěstování

Z hlediska umístění do prostoru je magnólie vyložená solitéra (nanejvýš v opravdu velkých plochách magnólie sázíme do rozvolněných skupin). Jen tak vynikne krása rostliny, ale hlavně jen tehdy se bude moci vyvíjet pravidelně do všech stran. Už při sázení si proto musíme uvědomit, jaké rozměry bude mít keř či strom třeba po dvaceti letech. Šácholan pěkně vynikne v travnaté ploše, nejlépe před tmavým pozadím z jehličnanů.

Jaké stanoviště magnóliím svědčí?

I když se v nárocích na podnebí jednotlivé u nás pěstované druhy poněkud liší, dá se říci, že magnólie jsou dřeviny teplomilné. Tomu musí odpovídat i pěstování.

  • Vhodná stanoviště pro ně nalezneme v nížinách i pahorkatinách.
  • Magnólie vyžadují slunečnou polohu a nesnášejí polohy větrných a mrazových kotlin (jsou odolnější ve dřevě, květy namrzají snadno). Porostou sice i v polostínu, ale pak dřevo hůře vyzrává a rostlina málo kvete.

Vhodná půda a vláha

Magnólie potřebují dobrou, výživnou, hlinitou, kyprou a hlubokou půdu, která je stále dostatečně vlhká.

Vhodné nejsou půdy jílovité, těžké, ale ani extrémně vysýchavé a vápenité. Důležité je, aby bylo propustné i podloží. I když magnólie vyžaduje vlhkou půdu a dostatek vláhy, nesmí stát dlouhé týdny v podzemním rybníčku.

Výsadba

  • Magnólii nikdy hluboce neokopáváme, kořeny totiž má blízko půdního povrchu. Při výsadbě postupujeme podobně jako u ovocných stromů a dáme si práci s vykopáním prostorné jámy, v níž půdu důkladně vylepšíme.
  • Ideální je přidat asi jednu třetinu kompostu nebo rašeliny. Půdní reakce by měla být slabě kyselá až neutrální.
  • Rostlinu nesázíme hluboko.
  • Po přiměřené zálivce je velmi žádoucí širší okolí namulčovat kůrou, sekanou trávou, listím nebo kompostem, aby se udržela rovnoměrná vlhkost a vhodná struktura půdy.
  • Na podzim nahrneme k mladým rostlinám kompost a listí.
  • Květy raně kvetoucích druhů menších keřů a kultivarů před příchodem posledních mrazů přehodíme netkanou textilií.

Dnes se magnólie dodávají výhradně s balem nebo v kontejnerech. To sice umožňuje výsadbu i během vegetace, ale nejlepším obdobím je březen a duben, tedy doba, kdy se pupeny začínají nepatrně probouzet. Výpěstky s dobrým kompaktním kořenovým balem lze úspěšně sázet i na počátku podzimu, pokud je půda ještě teplá. Kvalita kořenového balu je velmi důležitá a při koupi se vždy přesvědčíme, zda při skladování nepřeschl.

Řez lze provádět pouze u mladých sazenic

U mladých právě zakoupených sazenic zkontrolujeme, zda je větvení pravidelně rozložené na všechny strany. Dlouhé nevětvené výhony zkrátíme nad pupenem směřujícím ven z budoucí koruny.

Řez již dobře narostlých keřů či stromů nepřichází v úvahu s výjimkou větví namrzlých, rozlámaných sněhem nebo ohryzaných zvěří. Rány vždy pečlivě začistíme do zdravého dřeva a zatřeme je štěpařským voskem nebo latexovou barvou.

Zmlazování starších exemplářů není vhodné, neboť málo obrážejí.

Pozor na nedostatek živin

Šácholany prakticky netrpí chorobami ani škůdci. Ale mnoho magnólií má zvláště zjara nažloutlé listy (chlorózu). Příčinou této fyziologické poruchy (nejde tedy o chorobu nebo škůdce) může být nedostatek přístupného železa v půdě, což nastává zvláště při přebytku vápníku.

Nežli aplikace dříve často doporučované zelené skalice do půdy rychleji pomáhá přihnojování organickými sloučeninami železa v některém plném kapalném hnojivu, nebo v hnojivu určenému přímo pro kvetoucí okrasné dřeviny.

Přihnojování postřikem na list je potřeba opakovat ve 14denních intervalech až do zezelenání listů. Stříkáme při zatažené obloze nebo navečer, na malé magnólie stačí místo postřikovače konev.