Ostružiny: lahodné ovocné plody, oblíbené nejen v jejich čerstvé podobě, ale i v různých zavařeninách, koláčích, sirupech, či dokonce ovocných vínech, si lze snadno vypěstovat na zahrádce. Ostružiník má mnoho odrůd, ale nejčastěji se s ním setkáme v podobě vzpřímeného nebo plazivého trnitého keře, který může dorůstat v dobrých podmínkách dokonce až do výšky (či délky) dvou až tří metrů. Na ostružiníky můžeme často narazit ve volné přírodě v různých podmínkách, ale jestliže chceme, aby dobře plodily, umístěním na sluné stanoviště s vlhčí hlinitou půdou určitě neuděláme chybu.
Jak se postarat o ostružiny? Třeba podle návodu v tomto videu:
Prořez jako ochrana před chorobami
Díky šlechtění máme na výběr z velkého množství odrůd od těch, kterým zcela chybí trny až po takové, jež jsou dokonce kombinací ostružiníku s maliníkem. Pravidelný prořez je ale důležitý u všech. A proč? Není to jen z důvodu zajišětní větší úrody, ale také proto, aby se keř nekontrolovatelně nerozrostl po půlce zahrady. Právě k tomu má totiž sklony a také veškeré předpoklady. Zmiňovanou "údržbou" aůe navíc zamezíme riziku chorob, kterými u těchto keřů bývají nejčastěji plísně a jiná houbová onemocnění.
Pryč s výhony, které letos plodily
Jak už bylo uvedeno, odrůdy ostružiníku mohou mít různé vlastnosti, a tak bychom při péči o něj - a při řezu to platí dvojnásob - měli zohledňovat mimo jiné i to, o jak bujnou variantu se jedná. Ať už je ale odrůda jakákoli, všeobecně platí pravidlo, že ideálně hned po sklizni je třeba odstranit všechny výhony, které daný rok plodily. Provádět řez v této fázi je ideální především proto, že jsou tyto výhony lépe rozeznatelné od ostatních.
Výhony, které letos odploidly, jsou připraveny k ořezu
Nebojte se razantního zastřihování
Vyhlédneme si několik nových výhonků (u většiny odrůd se dobře poznají i podle zelené barvy) a zhruba pět nebo šest nejsilnější z nich ponecháme. Všechny ostatní, tenčí zastřihneme kousek nad zemí. Není od věci silné výhonky přivázat i k nějaké opoře pomocí drátků, zvláště pokud se jedná o přirozeně poléhavou odrůdu. Také je dobré zkrátit příliš dlouhé výhony do takové délky, ve které nám bude pohodlnější sbírat plody. Ostružiník totiž dokáže růst opravdu nezkrotně a sklízet drobné bobule ze štaflí by se nám asi nechtělo. Opomenout bychom navíc neměli ani delší postranní výhony, ty je také třeba zkrátit, a to zhruba na tři pupeny. Tento poslední úkon si sice můžeme klidně nechat až na jaro, ale když už máme nůžky v ruce, je to skoro zbytečné.
Ošetřit rány, nebo ne?
Jak už bývá zvykem, po řezu rostlin je vhodné rány ošetřit, abychom snížili riziko infekce. U ostružiníku to sice není zvlášť nutné, ale jestliže máme čas a chuť se do toho pustit, určitě neuděláme chybu. Nejvhodnější je pro ošetření štěpařský vosk, kterým stačí ošetřit ty největší rány, s těmi malými si už netřeba dělat starost.
Není to složité, jen je potřeba trochu trpělivosti a také dobré ochranné rukavice v případě, že na zahradě nerostou zmiňované odrůdy bez trnů. Ty běžné ostružiníky dokáží poškrábat do krve, ani si toho nemusíme v první chvilce všimnout. Jakmile budeme mít záhon ostružin správně ošetřený, můžeme se začít těšit na příští úrodu. Základ jsme připravili dobře...
Zdroje: zahrada-centrum, nkz, nasezahrada, skrblik
