Křehký brambořík
Okouzlující variety bramboříku perského (Cyclamen persicum), prodávané jako hrnkové rostliny, mají původ v lesích východního Středozemí. I ve své domovině kvete brambořík v zimě, a šikovně se tak vyhýbá konkurenci ostatních rostlin. Nejlépe je mu při 5–15 °C, velké kultivary snesou i teploty kolem nuly. O Vánocích takové často panují, alespoň přes den. Vzduch bývá vlhký a bramboříku bude venku příjemně. (Vhodná je i chladná místnost, pokud ji máte k dispozici, jenže v ní patrně příliš času netrávíte). Před poklesem pod nulu brambořík schovejte, nebo alespoň obalte netkanou textilií.
Bramboříkům svědčí mírně vlhký substrát, občas ho však nechte trochu proschnout – pozor na to, že v chladu rostlina pije méně. Při zálivce nemáčejte přímo hlízu. Vhodná je měkká, nejlépe dešťová voda. Pokud ji k dispozici nemáte a ta vodovodní je tvrdá, pomůže převaření – vodní kámen se vysráží a usadí na dně. Do zálivky jednou týdně přidejte hnojivo pro pokojové rostliny bez vápníku. Nasazování nových poupat podpoříte odstraněním odkvetlých – opatrně je vykruťte i se stopkou, aby u hlízy nezůstaly pahýlky lákající plísně. Správně pěstovaný brambořík vydrží až do předjaří či jara, pak začne uvadat. Nebojte se o něj, chystá se k odpočinku. Snižujte zálivku, až listy opadají zcela a z bramboříku zůstane jen hlíza. Můžete ji nechat v květináči, nebo uložit na vzdušném, chladném místě na lísce nebo v síťce. V půli léta je čas hlízu vysadit do nové nádoby – stačí o číslo větší květináč. Vhodný je substrát pro pokojové rostliny, nebo směs vyzrálého kompostu a kvalitní listovky s vrstvou drenáže z perlitu nebo vermikulitu na dně. Jedna třetina hlízy by měla vyčnívat na povrch. Jakmile začne rašit, zvyšte zálivku a začněte přihnojovat. Každým rokem povyroste a ponese více květů.
Hrnkované čemeřice černé svými bílými květy přímo navozují zimní atmosféru.
Zázračná čemeřice
Čemeřice černá (Helleborus niger) a její kříženci působí na zahradě jako zjevení – rozkvétají často již v prosinci. Otužilá kráska pochází z Alp a Karpat, její květy jsou bílé a postupně získávají narůžovělý nádech. Jméno jí propůjčil černý kořen, dříve užívaný jako přírodní medicína – ovšem pozor, je jedovatý, stejně jako celá rostlina. Na zahradě je jí nejlépe pod stromem, v humózní vlhké půdě. Díky zimnímu kvetení je rovněž vděčnou hrnkovou rostlinou, i když méně častou. Nevadí jí ani teploty pod nulou, za tuhých mrazů je však třeba izolovat nádoby, aby kořeny zcela nepromrzly (poslouží polystyren, bublinková fólie, filc, kupa listí, můžete je zapustit do země). Na jaře čemeřici přesaďte – svědčí jí směs kompostu a listovky – nebo ji vysaďte do volné půdy. Do nádoby, ve které vás bude těšit o příštích svátcích, můžete zasadit část trsu, který při přesazování opatrně rozdělíte.
Vřes obecný (Calluna vulgaris)
Vděčný vřes
Vřes obecný (Calluna vulgaris), rostoucí i v naší přírodě, můžete pěstovat v mnoha ještě dekorativnějších varietách. Kvetou nejen v různých odstínech růžové, ale i čistě bíle. Vřes nakvétá již na podzim, pokračuje však až do prosince a jako hrnková rostlina proto bývá před svátky k dostání. Podobně i některé druhy vřesovců (Erica), které mají kvetení načasované rovněž na zimní období. Stálezelené vřesy i vřesovce jsou velmi vděčnou součástí venkovních dekorací, pro pěstování uvnitř se ale nehodí – platí pro ně to samé, co pro čemeřici. Pokud rostlinu koupíte v malém plastovém květináčku, vyplatí se ji přesadit do stabilnějšího a o něco většího, který ji venku uchová v bezpečí. Substrát by měl být kyselý a propustný. Na dno můžete nasypat drenážní vrstvu z písku, perlitu nebo vermikulitu, která je prevencí přemokření (substrát nesmí ani zcela vyschnout, ani kořeny příliš máčet). Využít můžete substrát pro vřesovištní rostliny, nebo směs listovky, kompostu a zkompostovaného jehličí. Po odkvětu rostlinu zastříhněte o třetinu až polovinu, aby zůstala košatá a kompaktní. Na jaře jí prospěje přesazení, v létě hojnější zálivka a přihnojování hnojivem bez obsahu vápníku. Stejně jako u bramboříku je ideální dešťovka nebo „sněhovka“.
Libavka polehlá (Gaultheria procumbens)
Nekvetou, přesto zdobí
Ke sváteční výzdobě přispějí i méně tradiční, ovšem neméně zajímavé rostliny. Pro vánoční aranžmá je jako stvořená libavka, stálezelená otužilá rostlina, kterou přes zimu zdobí velké červené plody. Vyhovuje jí stejný substrát a zálivka jako vřesům, proto je můžete pěstovat společně. Je mrazuvzdorná a ohrozit ji může pouze promrznutí kořenů v nechráněné nádobě. Pro množství atraktivních plodů je v květináčích prodávána především libavka zašpičatělá (Gaultheria mucronata), která může po vysazení v zahradě dorůst i přes metr do výše. Využít lze i libavku polehlou (G. procumbens), která nepřesahuje výšku 20 cm, zato se kobercovitě rozrůstá do šířky. Jako doplněk lze k vřesu i libavce přidat stálezelený břečťan, který podobný substrát rovněž snese. Zrovna tak může tato vděčná splývavá zeleň oživit nádoby s bramboříkem nebo čemeřicí.
Sezonní záležitostí je okrasné zelí – po více sezon ho neuchováte, ale můžete si v květnu ze semen vypěstovat vlastní sazeničky. Tato podivuhodná rostlina nekvete ani neplodí, přesto hraje sytými barvami a připomíná roztodivné květy. Mráz je neponičí, naopak podpoří jejich krásu.
logo receptář
Zdroj: Časopis Receptář
