Kokotice evropská
Zdroj: Shutterstock.com

Parazitující rostliny: Tyto se žerou navzájem. Nemáte je na zahradě?

Živočichové odjakživa požírají rostliny, jen výjimečně jim to ty masožravé vracejí. Ovšem v neskonalé pestrosti přírody narazíme i na takové, které požírají jiné rostliny. A to nikoli jejich mrtvá těla, což je v odvěkém koloběhu živin naprosto běžné. Parazitují na živých rostlinách a vůbec se za to nestydí.

Kokotice

Vyhlášenou rostlinnou parazitkou je kokotice. Je tenká, dlouhá a nespatříme na ní jediný zelený flíček. Neobsahuje žádné zelené barvivo, chlorofyl, díky kterému rostliny dovedou vytvořit cukry jen ze slunce a vzduchu. Přesto je rostlinou – roste, kvete, tvoří semena. Pokud semeno padne na vlhkou půdu, vyklíčí a zanoří do ní kořínek. Vodu a minerální látky přijímat umí, jenže to nestačí. Nadzemní výhonek je však bezbarvý a cukry vyrábět nedovede. Místo tvorby lístků a pilné asimilace se jeho špička při růstu pohybuje v kruzích a hledá. Když nic nenalezne, celá rostlinka přibližně do týdne odumře. Když nalezne jinou rostlinu, bude žít, a to na její úkor. Stačí, když se dotkne listu, a už ví, kde hledat stonek. Kolem něj se obtočí – patří do rodiny svlačců, které šplhat po jiných a obtáčet se umějí dokonale. Ovšem tento zástupce čeledi svlačcovitých navíc do vodivých pletiv oběti zasune výrůstky, haustoria. A pak už rostlinu vytrvale a bez milosti obírá o většinu sladké mízy. Dokonce nechá svůj kořen odumřít, už ho k ničemu nepotřebuje. Proč čerpat z půdy vláhu s troškou minerálů, když svými nadzemními vlákny nasává dokonalý výživný koktejl, který obsahuje vše potřebné k životu? Kokotice roste a kvete, zatímco hostitelská rostlina pomalu chřadne.

Když kokotice nalezne jinou rostlinu, bude žít, a to na její úkor. Když kokotice nalezne jinou rostlinu, bude žít, a to na její úkor. Zdroj: Shutterstock.com

Nutno poznamenat, že semenáček kokotice nehledá zcela naslepo. Pokusy dokázaly, že svou oběť i cítí a pátrá správným směrem. A má-li možnost, dokonce si mlsně vybírá. Například americká kokotice Cuscuta pentagona dala při důmyslných pokusech vždy přednost rajčeti před pšenicí. Vůně rajčete pro ni byla neodolatelná a vždy ji spolehlivě vyčenichala. Ze statného rajčete získá kokotice skutečně více než z útlé pšenice…

Kokotice na zahradě

V naší republice se vyskytuje sedm druhů kokotic. Mezi nejběžnější patří kokotice evropská (Cuscuta europaea) a jetelová (C. epithymum). Jejich tenké lodyhy mohou být přes metr dlouhé a bohatě větvené. Jako u všech parazitických kokotic vyhlížejí lyse, zakrnělé šupinkovité lístky jsou téměř neviditelné. Rostlina je k ničemu nepotřebuje. Pokud kokotice naleznou hostitele, na jeho úkor vyrostou, vykvetou a vytvoří semena. S příchodem zimy odumřou, obvykle jsou jednoleté. I suché však mohou vytrvávat dále a na nich i zralá semena, která se ještě nestihla uvolnit. Jediná rostlina jich vytvoří tisíce a klíčivá jsou až deset let. Proto běda, když se kokotice vysemení na zahradě. Semena se přenášejí s pící, hnojem, mohou se k nám dostat i v trávicím traktu ptáků nebo je může zanést vítr. Pokud vyklíčí pár rostlin ze zanesených semen a ty včas odstraníme, nic zlého se nestane. Rostliny, na které se kokotice již přisály, nezachráníme, když příživnice neodstraníme opravdu včas. Hlavní je však zabránit jim vykvést a vytvořit zralá semena. Vytrhneme je proto i s napadenými rostlinami.

CO TO JMÉNO?

Lidově se kokotice nazývá též otočka nebo užerka. Ovšem i samotný název kokotice má možná původ ve staročeštině. Klubkovité květy připomínají kohoutí varlata, kterým se říkalo kokotie hacě. Ale možná že slovo kokotice znamenalo jadrnější nadávku – jak jinak nazvat rostlinu, která si dovolí parazitovat na chmelu?

Hnilák smrkový Hnilák smrkový Zdroj: Shutterstock.com

Lesní záhada

Kokotice není jedinou parazitickou rostlinou. V lesích můžeme potkat hnilák smrkový (Monotropa hypopitys), podivnou bělavou rostlinu, 10–25 cm vysokou, s hroznem zvonkovitých květů téže (ne)barvy. Fotosyntézu tedy neumí, ale v jeho blízkosti nevidíme žádné rostliny, na kterých by viditelně parazitoval. Rostou však všude kolem něj – jsou to stromy. Hnilák z nich šťávu vysává pomocí symbiotických hub, se kterými jsou stromy spojeny a on se na tuto podzemní síť umí napojit také. Na rozdíl od kokotice své hostitele nezahubí ani neohrozí – lesní velikáni jeho příživnictví ani nepocítí.

Zatímco hnilák smrkový prostřednictvím hub parazituje na jehličnanech, především na smrcích, další nezelená lesní rostlina, hlístník hnízdák (Neottia nidus- -avis), je houbovými vlákny spojena se stromy listnatými. Je 15–60 cm vysoký, ovšem může trvat až sedm let od vyklíčení, než vytvoří nadzemní lodyhu. Patří do čeledi orchidejí – jeho květy, ač průsvitně žlutavé barvy, jsou skutečně typickými kvítky orchidejí, uspořádanými v až 15 cm vysokém hroznu. Barva hlístníku je voskově hnědooranžová. Způsobují to obsažené karoteny, a pod nimi je skryta dokonce i trocha zeleného barviva. Ovšem na těle této podivuhodné rostliny se nenacházejí žádné průduchy, klasickou fotosyntézu tedy provozovat nemůže, i když k některým dílčím procesům dochází.

Podbílekšupinatý Podbílek šupinatý Zdroj: Shutterstock.com

Další nezelenou rostlinou, která parazituje na kořenech stromů, je podbílek šupinatý (Lathraea squamaria). Ten se ovšem nespoléhá na prostřednictví hub a kořeny napadá přímo – větší část rostliny proto dlí pod zemí. Nad zemí spatříme jen v jarních měsících do 20 cm vysoké, růžové lodyhy s květy.

Titulka Receptář září Titulka Receptář září Zdroj: VLMedia

Zdroj: Časopis Receptář

Akční letáky