Krátké zimní dny s velmi slabou intenzitou slunečního záření v kombinaci s nepřiměřeně vysokou teplotou v místnosti způsobí, že většině pokojovek narostou nezdravě protáhlé výhony, rostliny jsou vysílené a tedy i náchylnější k napadení chorobami a škůdci. Aby pokojové rostliny dobře prospívaly, musíme tedy znát alespoň jejich základní nároky. Podle vegetačních nároků na světlo a teplo si můžeme pokojové rostliny rozdělit zhruba do dvou velkých skupin: rostliny původem ze subtropického pásma a rostliny původem z tropů.

Pokojové rostliny pocházející ze subtropů

V subtropických zeměpisných pásmech přečkávají zimní období při nízkých teplotách (někdy klesajících i k nule) a během vegetace od března do září vyžadují hodně světla. Jsou to například kamélie, fuchsie, myrta, oleandr, olivovník, citrusy, fíkovník smokvoň, vavřín.
Těmto „subtropickým rostlinám" bychom měli zajistit průměrné zimní teploty od 4 do 12 °C, a rovněž odpovídající osvětlení a přiměřenou zálivku. Čím nižší je teplota, tím může být nižší i intenzita osvětlení.

Problémem pěstování „subtropických" chladnomilných rostlin (zejména v panelových domech) v zimě je právě umístění rostlin na příliš teplém a vzhledem k teplotě málo osvětleném místě. Teplo totiž způsobí, že rostlinám vyraší letorosty například již v lednu či únoru. Vlivem nízké intenzity osvětelní jsou pak nové výhonky světle zelené a křehké (etiolizované) a jejich růst silně vyčerpává zvláště menší rostliny.

Pokojové rostliny pocházející z tropů

Tropické rostliny pocházejí z oblastí, kde jsou celoročně vyrovnané vyšší teploty neklesající pod 15°C. Ovšem jako přetopený pokoj v zimě nesvědčí nám, je tomu stejně i u teplomilných „tropických" rostlin – optimální je pro ně teplota 20–22°C. Platí zde podobné pravidlo jako u chladnomilných rostlin – čím je nižší teplota, tím může být nižší i intenzita osvětlení a opačně. Pokud jde o nároky na světlo, záleží z jakého prostředí „tropické" pokojovky pocházejí.

  • Většina pokojových rostlin ozdobných listem pochází z podrostu tropických pralesů, kde se musely přizpůsobit slabé intenzitě světla – například difenbachie, lopatkovec, scindapsus (potos), tradeskancie, zelenec, filodendrony, kapradiny, tchýnin jazyk (sansiviera).
  • Rostliny ozdobné květem pak ke svému růstu a zvláště kvetení potřebují hodně světla. Jde například o teplomilné ibišky, buganvileje apod.
  • Zvláštní skupinu tvoří sukulentní rostliny, které vyžadují za vegetace velmi intenzivní osvětlení.

U tropických (teplomilných) rostlin obecně platí, že kultivary se zeleným jednoduchým listem jsou většinou odolnější a méně náročné na světlo než kultivary s barevnými, různě tvarovanými listy a než kvetoucí rostliny.

Jak zajistit dostatek světla?

Rostliny na nedostatek světla obvykle reagují změnou barvy listů (zesvětlí a zežloutnou), opadáním listů a tvorbou vytáhlých světlezelených (etiolizovaných) výhonků.

  • Snažíme se je proto v zimě umístit co nejblíže k oknu (na rozdíl od letních dnů, kdy jsme je umístili hlouběji do místnosti mimo dosah slunečního žáru).
  • Očistíme okna, neboť prach pohlcuje mnoho světla.
  • Pokud je to možné, husté záclony a tmavé závěsy nahradíme vzdušnějším materiálem, případně mezi rostlinami a oknem záclony nezatahujeme.
  • Rostliny z oken orientovaných na jiné světové strany přesuneme na jižní okno.

Po těchto úpravách obvykle většina rostlin nepříznivé zimní období zdárně přečká a na jaře bez problémů opět pokračuje v růstu.

Světlomilné rostliny můžeme umístit i na parapety oken, jsou zde však více vystaveny teplotním rozdílům, kdy na ně z jedné strany proudí horký suchý vzduch z radiátorů a z druhé strany jsou pěstební nádoby silně ochlazovány chladným vzduchem od okna. Proto je raději umístíme na vhodnou vyšší podložku kousek od okna tak, aby studený vzduch mohl proudit pod květináči a poté ochladit horký vzduch od radiátorů. Rostliny takto umístěné na parapetech tolik netrpí.

V předjaří je třeba dát pozor na prudké slunce, mohlo by popálit listy.

Umělé přisvětlování

Pokud chceme mít doma i přes zimu květinovou stěnu plnou bujné zeleně, musíme ji přisvětlovat, zejména v lednu. Zdroj světla umístíme co nejblíže rostlinám – asi 30–50 cm nad rostliny (podle teploty zdroje), neboť intenzita světla klesá s druhou mocninou vzdálenosti. K dostání jsou dnes zářivky určené specielně pro pěstování rostlin, které jim plně nahradí světlo denní.

Zaléváme méně, rosíme více

V lednu rostliny téměř nerostou, zaléváme je jen proto, aby neuschly. Pravidelně kontrolujeme vlhkost substrátu a rostliny zalijeme až po jeho proschnutí. Hlavně nepřelévat! Vodu v podmisce nenecháváme déle než dvě hodiny. V přelité zemině rostlinám zahnívají kořeny, což se projeví hnědnutím a opadáním spodních listů a po delší době i uhynutím rostliny.

Naproti tomu zvláště v suchých panelových bytech všemi dostupnými prostředky zvyšujeme vlhkost vzduchu. Ústřední topení snižuje v přetopených místnostech vzdušnou relativní vlhkost často i pod 40 %. Většina rostlin však vyžaduje vzdušnou vlhkost alespoň 60%. Suchý vzduch neprospívá ani našemu zdraví. Běžně to řešíme umístěním odpařovacích misek (či vlhkým ručníkem) a častým rosením náročnějších rostlin. Vhodným odpařovačem může být i větší bahenní rostlina. Příliš suchý teplý vzduch má také za následek zasychání okrajů listů a rozmnožení škůdců, zejména svilušek a třásněnek. Proto pokojové rostliny v zimním období občas pečlivě prohlédneme, zda je nenapadl nějaký škůdce nebo choroba (padlí) a včas je ošetříme.