Již bezmála pět století jsou v Evropě oblíbené původně africké pelargonie čili muškáty. A protože šlechtitelé nezaháleli, ideální odrůdu si může najít každý. Muškáty jsou vděčné a nabízejí větší rozmanitost, než bychom možná čekali. Kvetou po celé léto a stačí jim k tomu slunce, trocha vody a hnojiva. Některé mají velmi dekorativní listy, jiné mohou dokonce nádherně vonět.

Klasika do nádob i záhonů

Pelargonie páskaté (Pelargonium zonale) jsou vzpřímené muškáty s typicky vzorovanými listy. Budou vždy růst do výšky, některé jen mírně, jiné bujně, v závislosti na odrůdě. Bohatě kvetou velkými, plnými květy. Běžně je pěstujeme v nádobách, ale můžeme jimi ozdobit i záhon – nejlépe v zapuštěném květináči pro snazší podzimní vyzvedávání, ovšem i volná výsadba je možná.

Klasikou jsou zářivě červené květy a sytě zelené listy. Nabízí je například odrůda Victor. Roste středně bujně a ochotně se větví. Můžeme však zvolit i čistě bílé květy, jaké má třeba raná kompaktní odrůda Glacis. Poloplné, sněhově bílé květy vynikají na pozadí tmavých listů. Bujně rostoucí a bohatě kvetoucí odrůda Calais nabízí květy jasně lososové. Výjimečně krásné jsou poloplné bílé květy s tmavě růžovým kruhem odrůdy Flower Fairy White Splash. Jemně stříkané plné květy mají odrůdy řady Mosaic (Mosaic Red, Mosaic Purple či Mosaic Pink).

Anglické pelargonie

Velkokvěté muškáty zvané anglické (Pelargonium grandiflorum) mají výjimečně ozdobné a velké květy, kterými jsou rostliny kompaktního tvaru obsypány po celou sezonu. Jsou vskutku vděčné a výtečně snášejí i ten největší sluneční úpal. Zářivé barvy nabízí například odrůdy řady Candy fl owe r: Pink má květy růžové, Violet fialové s tmavým středem, Dark Red temně červené, Peach Cloud broskvové, Bicolor kombinuje bílou s tmavě růžovou…

Vodopády květů

Bohaté kvetoucí závěsy umějí vykouzlit převislé, břečťanovité pelargonie (Pelargonium peltatum). V 19. století byly vyšlechtěny velmi atraktivní kultivary a od té doby jsou převislé muškáty velmi populární.

Nejdelší kvetoucí závěsy splývající ze závěsných košů či truhlíků na parapetech i zábradlích vypěstujeme z odrůd s jednoduchými květy. Květy jsou drobné, avšak velmi početné a půvabné, odolávají i nepřízni počasí. Výjimečně dlouhé převisy tvoří například řada Ville de Paris. Sytě růžové květy má její odrůda Rosa, jemně růžové Lila, ohnivě červené Rot.

Květy mohou být i plné či poloplné, závěsy pak dorůstají obvykle o trochu kratší. Vůči dešti jsou odolné jen květy některých variet. Bujně roste například odrůda Mexikanerin s poloplnými, veselými bíločervenými květy. Vysokou odolnost květů vůči nepřízni počasí vykazuje varieta Lilac s květy v šeříkové barvě. O něco sytější barvu nabízí Double Royal Lavender. Kompaktní a bohatě větvená je Blanche Roche s bílými květy s červeným středem.

Některé odrůdy podobné převislým lze využít i poněkud netradičně. Rostou velmi bujně a jejich výhony je vhodné vyvázat k opoře. Patří mezi ně například série Antik s květy jemných, pastelových barev.

Do čaje i do parfému

Takzvané vonné pelargonie nabízejí květy půvabné, avšak drobnější. Jejich hlavní devízou jsou silně aromatické listy. Stačí je pohladit a ovane nás intenzivní vůně – jaká, to záleží na druhu a odrůdě. Listy mohou vonět po citrusech, po růžích, jako ovoce i koření. V Anglii, kde šlechtění vonných muškátů započalo, sloužily jako osvěžovače vzduchu i parfémy. Stačilo se dlouhou sukní otřít kolem rostlin rozestavených po domě, kde zimovaly, a dáma vmžiku voněla jako rozkvetlá zahrada. Svěží vůně zároveň působí repelentně. Z listů si také můžeme připravit osvěžující nálev, přidat je do limonád, dezertů, marmelád či likérů, ovonět jimi ocet i olej na saláty. Uplatnění najdou i v kosmetice – provoní koupel, a při maceraci i oleje pro péči o tělo. Usušené poslouží jako skvělý základ pot-pourri, neboť si vůni uchovávají poměrně dlouho. Svěže vonící odrůdy poslouží v prádelníku stejně jako květy levandule – sáček jimi naplněný prádlo provoní a odežene moly. Listy mají nejdelikátnější vůni v době, než se rozvinou květy, můžeme je však sklízet po celou sezonu. Rostoucí sazenice včas zaštipujeme již ve výšce 15–20 cm, aby se rozvětvily a vytvořily košaté keříky. A takto získané výhony můžeme ihned použít.

Vonné kultivary pocházejí z více druhů aromatických muškátů, jako jsou například Pelargonium graveolens, P. odoratissimum, P. myrtifolium, P. crispum, P. ficifolium či P. tomentosum. Mezi kultivary najdeme typy drobné i bujně rostoucí. Některé mohou být i částečně převislé, i když tvoří spíše košaté polštáře než vodopády. Některé kvetou spíše nenápadně, jiné překvapí i ozdobnými květy. Jednotlivá jména mohou být uváděna jako odrůdy i druhy, svět vonných pelargonií je zkrátka velmi spletitý. K sazeničce ovšem stačí přivonět, a hned víme, jestli je to ta pravá pro nás.

  • Po citronech voní série s maceškovitými květy a listy Angeleyes. Bujně rostoucí a růžově kvetoucí Pink Capitatum má listy se sladkou, ovocnou vůní.
  • Po pomerančích voní Orange Fizz a Prince of Orange. Listy Clorindy voní svěže, s nádechem eukalyptu a cedru.
  • Sladkou růžovou vůni vydávají listy odrůdy Robert Lemon Rose.
  • Dekorativní listy Chocolate Peppermint voní po mátě, rovněž mátově vonící Orsett vyniká krásnými květy.
  • Kořenitou vůni po muškátovém oříšku mají listy odrůdy Creamy Nutmeg, u odrůdy Royal Oak dokonce připomíná řízný pepř.
  • Svěží vůni nabízejí jemně vykrajované lístky druhu Pelargonium denticulatum, odrůdy Filicifolium. Listy některých odrůd mohou být i panašované.

Pestrolisté pelargonie

Příjemně, i když obvykle méně intenzivně voní i vzpřímené odrůdy muškátů s výjimečně ozdobnými listy zvané pelgardiny. Stejně jako klasické vzpřímené muškáty vyniknou v nádobách, v různých seskupeních a velmi dekorativní jsou i na záhonech.

Listy červenokvětých odrůd Mrs Pollock přímo hýří barvami, navíc rostou bujně. Odrůda Vancouver Centennial má listy červenohnědé či vínové se světlými okraji a červené květy. Frank Headley s jednoduchými růžovými květy má zase listy výrazně bíle panašované.

Pěstování

Pelargonie milují slunce, pokvetou však i v lehkém polostínu. Důležitý je propustný substrát, který zabrání přemokření kořenů, drenáž na dně nádoby se vyplatí. V horkém létě pak můžeme zalévat hojněji bez obav z přelití, nejlépe ráno nebo večer. V podmisce však nenecháváme dlouho stát vodu.

Do zálivky jednou až dvakrát týdně přidáme hnojivo pro kvetoucí balkonové rostliny. Poslouží jak hnojivo průmyslové, tak velmi osvědčený zkvašený a silně naředěný drůbeží trus, jehož koncentrát lze i zakoupit. Zvláště u převislých pelargonií nám pouze z vody bohaté závěsy nevyrostou. Naopak vonné pelargonie nepřehnojujeme. Veškeré rostliny pak přestaneme hnojit již koncem léta, aby se připravily na zimování. Pelargonie nesnesou mráz, přes zimu je však můžeme uchovat na světlém a chladném místě při minimální zálivce. Na jaře je přesadíme a zkrátíme na třetinu. Z odstřihnutých výhonů můžeme připravit řízky a snadno vypěstovat nové sazeničky – v lehkém substrátu a při teplotě nad 15 °C ochotně zakoření.

Zdroj: Časopis Receptář