Pojem vytvořili v roce 1978 Australané Bill Mollison a David Holmgren. Anglické slovo permaculture vzniklo spojením slov perma = trvalé a agriculture = zemědělství a přeložit je lze jako trvale udržitelné zemědělství. Znamená hospodaření po vzoru přírody, jejíž přirozené koloběhy jsou dokonalé. Myšlenkoví otcové tohoto směru tvrdí, že trvale udržitelné zemědělství by mělo být základem společnosti, pokud nechce jednou špatně dopadnout. Jako i mnozí další zdůrazňují, že fosilní paliva nebudeme čerpat věčně. A jsou přesvědčeni, že mechanizaci závislou na ropě či fyzickou pracnost lze mnohdy nahradit dokonale promyšleným hospodařením. A že můžeme získat dostatek potravy i materiálu na obydlí, ošacení a energie, aniž bychom nenávratně vyčerpali přírodní zdroje. Poetičtější definici permakultury použil Bill Mollison, který ji považuje za způsob, jak si vytvořit malý ráj již tady, na zemi.

Živá krajina

Trvale udržitelné hospodaření se nezabývá pouze zahradou, ale také sídly, krajinou a vzájemnými vztahy v ní. A rovněž kvalitou lidského života. Důležitý je i samotný dům a jeho využití, například v získávání a uchovávání tepla i jiné energie, a jeho propojení s okolím. Ideální je využití solární, větrné a případně i vodní energie, a to přesně tam, kde je jí nejvíce.

Samozřejmostí je správné hospodaření s dešťovou vodou, kterou lze zachytávat nejen ze střechy, ale také třeba ze stráně po vrstevnici vedenými příkopy; ty navíc vsáknou dočasné přívaly. (Malé narušení terénu také vytvoří nové prostředí pro rozmanité druhy bezobratlých živočichů i rostlin. A rozmanitost je vždy vítána.)

Cílem je snížit závislost na fosilních palivech, a to v domácnosti i v zemědělství. Samozřejmostí je zahrada nikoli jen okrasná, ale také užitková. A to třeba i na střeše městských budov. Samotné „trvale udržitelné“ zahradničení se v principu neliší od ekologického nebo v souladu s přírodou provozovaného. V rámci trvale udržitelného zemědělství často vznikají nové, odvážné a zajímavé nápady a řešení pro větší celky. Pokud je to ku prospěchu věci, zahrnuje i větší terénní úpravy (budování jezírek, teras, valů).

Nejen kozel zahradníkem

Permakultura znamená snahu veškeré hospodaření na pozemku co nejlépe zacyklit a zároveň vymyslet tak, aby bylo co nejméně náročné. Hospodářská zvířata lze využít i mimo jejich běžnou užitkovost. Velmi aktuálním příkladem jsou kachny zvané indičtí běžci, které zahradu zbavují plzáků (aniž by ublížili zelenině) a zároveň je chováme kvůli vejcím. Větší pole mohou rozrýt, pohnojit a k pěstování připravit prasata různých, nejlépe otužilých plemen.

Malé záhonky mohou podobně prohrabat slepice: vyzobou semínka plevelů, vajíčka plžů i housenky a při tom na pozemku zanechají výtečné hnojivo (pokud je po sezoně, trus se do jara rozloží a rostliny nespálí). Slepice lze chovat i v pojízdné ohrádce. Vhodně osazené záhony či políčka mohou zbavit hmyzu, aniž by je stihly zničit (hmyzí proteiny jsou pro ně vždy na prvním místě). Ostatně každý rozumný chovatel slepic si od nich nechává přehazovat a probírat alespoň kompost, který je ideální založit přímo v prostorném slepičím výběhu.

Od záhonků po divočinu

Jeden z nápadů užitečných a logických pro každou zahradu je princip zón. Pozemek rozdělíme na škále od nuly do pěti, přičemž nulová zóna zahrnuje dům a jeho bezprostřední okolí a pátá se rozkládá na nejvzdálenějších krajích pozemku. Je logické, že nejvzdálenější místa je dobré ponechat v péči přirozených koloběhů, zatímco nejbližší okolí můžeme snáze opečovávat.

  • Blízko domu se vyplatí pěstovat bylinky, drobné ovoce či zeleninu.
  • V nejzazší zóně je ideální ponechat lesík či keře přírodě (pro zvířata je užitečné nejen nerušené houští, ale i trochu stařiny, tlející dřevo apod.). Lze zde pěstovat topoly či vrby na topení, statné ovocné stromy, na louce pást ovce, husy, skot…
  • Mezi „u domu upravenou zahrádkou“ a „divočinou“ jsou zóny, které nabízejí nejrůznější využití.

Užitečné zacyklení

Důležitým pravidlem tohoto hospodaření je uzavření koloběhů na zahradě i v domácnosti – koloběhů hmoty, živin i energie tak, aby byl využit a recyklován všechen odpad, vše bylo efektivně provázáno bez zbytečných ztrát. V návrzích permakulturních systémů by měly být tyto koloběhy a jejich vzájemná provázanost již předem detailně promyšlené. Využívá se nejen trus chovaných zvířat, ale rovněž obsah kompostovacích záchodů nebo obyčejných „kadibudek“. (Že lze využít i splašky z měst, potvrdil nový německý autobus MHD, který jezdí na lidské exkrementy.)

Pojmy, nebo dojmy?

Za permakulturu může být samozřejmě označováno leccos. Kvůli zkresleným nebo zcela chybným informacím ji pak můžeme neprávem považovat za nesmysl. Je s ní například někdy spojována série knih o Anastasii od Vladimíra Megre. Tato sibiřská poustevnice, atraktivní blondýna, žila celoročně zcela sama v tajze, nepotřebovala oblečení ani obydlí, živila se rostlinami a okolní zvířata jí ochotně sloužila. A radila zahrádkářům: na dálku a pak prostřednictvím autora knihy, který ji v tajze potkal, zplodil s ní syna a tak dále. Čtenáře zřejmě zasáhla na citlivém místě tak umně, že této utopii nemálo z nich doslova propadlo (především v Rusku, ale i jinde). Kupovali odlehlé pozemky, zakládali „rodové statky a osady“. Kupodivu zjistili, že rady „geniální poustevnice z červené knihovny“ nefungují, že nejsou schopni se uživit a že bez práce to nejde. Ani označování této literatury za inspiraci nesedí. Staví totiž člověka opět do středu vesmíru, příroda mu slouží – tedy zcela proti konceptu k přírodě pokorné permakultury, podle níž tu není příroda kvůli člověku, ale člověk díky přírodě – a podle toho by se měl i chovat.

Inspirace pro všechny

Užitečné odkazy: www.permakulturacs. cz, www. akademiepermakultury.cz, www. permadoma.cz, www. zahradaproradost.cz

Zkušenému zahrádkáři může tento u nás stále populárnější přístup k hospodaření i vztahu k přírodě a životu vůbec leccos, co dávno ví, připomenout, nebo mu naopak umožnit „jiný“ pohled. Jednotlivé nápady pak může použít v zahradě i v životě jako obohacení. A začínajícím zahrádkářům tato metoda může posloužit i jako návod, co a jak pěstovat.