Svazky křehkých, vybělených nebo i zelených výhonků, které se objevují v obchodech, jsou k nám dováženy z Itálie, Turecka i Španělska. Ovšem před lety byl chřest naopak vyvážen od nás. Z chřestoven v Ivančicích na Moravě či z Vojkovic u Kralup nad Vltavou putoval nejen do Prahy a Brna, ale i do kulinářsky proslavené Vídně. (V Ivančicích byla chřestovna před několiky lety dokonce obnovena, nedávno bohužel pro malou podporu opět zanikla.) Chřest tedy u nás pěstovat lze. Jde jen o to, jak?
Chřest, lidově „špargl“, latinsky Asparagus officinalis, je vytrvalá, až dvoumetrová rostlina s bohatě větvenými lodyhami a tenkými, jemnými lístky, tzv. fylokladiemi. Je velmi podobná a opravdu i příbuzná formě asparágusu prodávaného v květinářsvích jako pokojová rostlina.
Pochoutka faraonů i císařů
Planě roste chřest v zemích jižní a východní Evropy, v severní Africe i v západní Sibiři. Jako zelenina i léčivá rostlina byl znám již ve starém Egyptě čtyři tisíce let před naším letopočtem – svědčí o tom fresky, na nichž je zobrazen. Pochutnávali si na něm antičtí Řekové a zvláště římští gurmáni, byl oblíbenou pochoutkou císaře Augusta.
Ve středověku byl přivezen z Byzance i do střední Evropy a od poloviny 16. století byl pěstován v Itálii, Španělsku a speciálně pro stůl francouzského krále Ludvíka XIV. přímo ve Versailles.
U nás se chřest začal pěstovat až koncem 18. století. Český chřest vynikal raností a jemností, díky vybělováni pod zvony z pálené hlíny. Po druhé světové válce jeho pěstování upadalo a teprve v posledních letech se chřestovny zvolna obnovují.
Pěstování chřestu
Pěstování chřestu vyžaduje lehké, hlinitopísčité půdy.
Rok první
- Během vegetace je nutné rostliny zavlažovat a přihnojovat kompostem s příměsí minerálních hnojiv s obsahem dusíku, hořčíku a síry.
- Na podzim před výsadbou je nutné půdu hluboce rigolovat do hloubky 50–90 cm.
- Do brázdy uložíme vrstvu kompostní zeminy smíšenou s dobře rozloženým chlévským hnojem.
- Vápněním upravíme půdní reakce na 6–6,5 pH.
- V březnu vysazujeme do brázd 30 cm hlubokých a 40–60 cm širokých, v řadách 150 cm od sebe ve sponu 35 cm předpěstované, vyselektované samčí sazenice A třídy (tj. nejméně s 5 kořeny), zakoupené nejlépe přímo od pěstitelů. Sazenice zasypeme 5–7 cm kompostní zeminy a mírně přitlačíme.
- Pravidelně zaléváme, odplevelujeme a při okopávce postupně přihrnujeme.
- Během prvního roku vyraší zelené prýty, které ponecháváme růst až do podzimu a teprve pak je u země odřízneme.
Rok druhý
Druhým rokem na jaře nakopčime nad řadami rostlin hrůbky asi 40 cm široké a 30 cm vysoké. Postup pěstování je dále obdobný jako v prvním roce.
Rok třetí
- Chřest vydrží na stanovišti (chřestovně) 10–15 let. Teprve třetím rokem, kdy již rostliny dostatečně zesílily, je možné sklízet první výhony.
- V polovině března nahrneme nad řádky 50 cm vysoké a široké hrůbky, vrcholy utužíme, nebo celé řady pokryjeme černou, netkanou textilií.
- Jakmile se začne povrch země nebo fólie nadzvedávat, což bývá koncem dubna, odhrneme půdu a bílý výhonek v délce asi 25–30 cm opatrně nad sazenicí odřízneme. (Pěstitelé chřestu používali speciální dlouhé nože.) Hrůbek opět přihrneme.
- Chřest roste velmi rychle a sklízíme ho až do konce června. Potom sklizeň ukončíme, hrůbky rozhrneme, rostliny přihnojíme a další výhony ponecháme až do podzimu volně narůstat, aby rostliny zesílily.
U nás je pěstována odrůda chřestu Ivančický, v Německu Ruhm von Braunschweig a ve Francii d’Argenteuil Hativ.
Zelený chřest je také dobrý
V současnosti je mezi konzumenty stále oblíbenější zelený, nebělený chřest, který je oproti bělenému mírně nahořklý, zato s výraznější chutí. Pěstování je v podstatě stejné, rozdíl je jen v tom, že nad rostliny nahrnujeme jen nízké hrůbky, výhony necháváme růst nad zem a světlezelené je odřezáváme. Z odrůd zeleného chřestu jsou oblíbené například Spagavia Lucullus nebo Marry green.